ČNB nečekala na Frankfurt a zvedla poprvé od února roku 2008 základní úrokové sazby
Kdyby se roční výnos na milionovém depozitu zvýšil o dva tisíce korun, asi by kvůli tomu nikdo nezačal výskat radostí. Částka, za niž si lze dopřát slušnou večeři pro dva v lepším podniku, sice není úplně bagatelní, ale na vzorcích chování, výdajích, sklonu k úsporám pětina procentního bodu opravdu nic nezmění.
Kvůli něčemu, co je nepatrné, by snad ani nestálo za to psát komentář, natožpak opakovat to ve zpravodajské televizi co čtvrt hodiny. Kdyby se nejednalo o změnu trendu, sotva znatelný první pohyb vzhůru od 8. února 2008 (!), a kdyby nešlo o rozhodnutí v republikovém kontextu velmi důležité instituce. Takže pokud se ptáte, jak pohne s makroekonomickými agregáty čtvrteční rozhodnutí bankovní rady ČNB zvýšit dvoutýdenní repo sazbu (2T repo sazbu) o 20 bazických bodů na 0,25 procenta, lombard o 25 bazických bodů na 0,50 procenta (diskont zůstal na technické nule 0,05 procenta), odpověď zní: téměř vůbec.
Po kapkách
Význam je spíše v psychologické rovině, usměrňuje očekávání. ČNB dává najevo, že se i měnová politika vrací k normálu, k používání standardních nástrojů poté, co v dubnu ukončila u veřejnosti velmi neoblíbený kurzový závazek. Změnu dávkují centrální bankéři opatrně, dávno pryč jsou divoké „devadesátky“, kdy se základní sazby měnily nikoli po desetinkách procenta, ale po procentech. Prudký pohyb by ekonomice jednak neprospěl, jednak by j ím ČNB fakticky připustila, že kurzový závazek držela při životě příliš dlouho.
Bankovní rada přitom už koncem června „vyhodnotila rizika stávající prognózy jako lehce proinflační“, takže i komunikaci zvládla dobře a valná většina analytiků stímto nakročením počítala.
ČNB samozřejmě ví, že nemůže jít úplně opačným směrem než Evropská centrální banka (ECB), a ta bude postupovat ještě mnohem opatrněji, ostatně svému dvouprocentnímu inflačnímu cíli se teprve blíží zespodu, kdežto ČNB je mírně nad ním. Centrální bankéři v Praze tak nemohou dělat to, co kdysi jejich kolegové ve Vídní v časech vazby rakouského šilinku na německou marku: v podstatě přes kopírák opisovat to, jak rozhodla Bundesbank ve Frankfurtu. Tehdy si z toho samotná rakouská guvernérka Schaumayerová dělala legraci, když tvrdila, že j im to trvá „nanejvýš patnáct minut“. Český ekonomický cyklus je sice hodně synchronizován s t ím německým a i tam se začínají projevovat důsledky hodně těsného trhu práce a vzestup cen nemovitostí, ale opisovat od Bundesbank už nejde, protože měnová rozhodnutí pro eurozónu dělá ECB. A ta logicky bude vést o něco měkčí politiku, než by třeba Česku v tuhle chvíli slušela.
Šikovná rezerva
Kromě sazeb vyšla ČNB také s aktualizovanou prognózou, kde počítá s výrazně vyšším růstem, než jaký pár dní předtím zveřejnilo ministerstvo financí (3,6 procenta oproti 3,1 procenta). Když do konce roku zbývá pět měsíců a hodně podobný ekonomický model „hází“ rozdíl půl procentního bodu podle toho, na kterém břehu Vltavy pracujete, začne vám to trochu vrtat hlavou.
Zvlášť když podobný rozdíl v odhadovaných tempech růstu mají i na příští rok. Tak nějak to v člověku vyvolává pocit, že v Letenské kvůli taktice rozpočtových vyjednávání svoje výhledy drží při zemi a následné lepší příjmy rozpočtu pak přijdou k duhu. •
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
