Soudkyně Marie Marková si 13. března ráno přečetla deník MF Dnes a přijala za svůj jeho názor, že podnikatelka Libuše Barková chce po vzoru Radovana Krejčíře pláchnout do ciziny, aby se v Česku vyhnula trestnímu řízení. Nelenila a hned druhý den předala obhájci Barkové Josefu Lžičařovi přípis, v němž obžalované vyčítá, že se bez vědomí soudu zdržovala v Dominikánské republice. Žádá ji, aby do týdne vrátila pas a zaplatila osmimilionovou kauci, jinak že půjde do vazby. Barkové přitom nebylo zakázáno vycestovat ani nebyla povinna nahlašovat změnu pobytu (během trestního řízení byla v zahraničí vícekrát). Sotva mohla za to, že těsně po jejím odletu do Dominikánské republiky jí soud zaslal obsílku s pozvánkou k hlavnímu líčení. Vrátila se přesně, jak soudkyni Barkové advokát v polovině února sdělil, tedy 11. března. Markové nestačilo, že Barková odevzdala pas a písemně slíbila, že se dalšího soudního jednání, naplánovaného na středu 29. března, určitě zúčastní. Trvala na podmínce - buď kauce, nebo vazba, přičemž toto označila za „rozhodnutí soudu“, ač o tom celý senát nikdy nejednal. Až minulý pátek zařadila zpátečku. Mluvčí soudu naznačil, že slib o neútěku nakonec postačí.
Barková je možná pojišťovací podvodnice, jak tvrdí obžaloba, ale i podvodníci mají právo na spravedlivý proces. Vyměřit nesplnitelnou kauci a posílat mámu sedmileté dcery bezdůvodně do vazby je projevem velké necitlivosti justice. Marková tvrdí, že „nikdy nepracovala pod žádným tlakem zvenčí“, což naopak naznačuje advokát Lžičař. Nejde-li tedy o tlak zvenčí, je pravděpodobné, že soudkyně trpí averzí ke všem lidem, kteří z vlastního rozhodnutí opouštějí republiku. Již v roce 1983 jako předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 odsoudila v nepřítomnosti manžele Volšíkovy a Kosovy, kteří „jako českoslovenští občané bez povolení zůstali v cizině“, k trestu odnětí svobody a propadnutí veškerého majetku. Opustíš-li mě, zahyneš. Jako za normalizace.
