Markýza mezi anděly

Anne Golonová stvořila postavu, kterou zná snad každý. Bez ní by televize neměla v létě c o vysílat a diváci u č e h o vzdychat. Zkuste najít někoho, kdo nikdy neviděl Angeliku

Nebyla markýza, nejmenovala se Anne, a dokonce ani Golonová. Je známá jako autorka knižní románové série o Angelice de Sancé de Monteloup, hraběnce de Peyrac, ale ani tu vlastně nenapsala sama. Spoluautorem knih o nezkrotné a báječné Angelice byl její manžel Vsevolod Goloubinoff, který napsal svou první knihu pod pseudonymem Serge Golon. A tak jeho žena, vlastním jménem Simone Changeuxová, začala své nejslavnější knihy psát coby Anne Golonová. Manžel i přátelé ji však oslovovali Joelle, podle jednoho z jejích dalších literárních pseudonymů.

Anne Golonová (17. prosince 1921 -14. července 2017) se narodila v jihofrancouzském přístavním městě Toulonu.

Jejím otcem byl kapitán francouzského námořnictva, snad proto se část děje jejích knih odehrává na moři. Brzy se ale rodina přestěhovala do Versailles a příběh Angeliky se v j e j í hlavě pomalu skládal. Za války se začala živit psaním a kreslením, na vlastní pěst se vydala na kole po Francii až do Španělska a sama později říkala, že v té době byla stejně svobodná a nezkrotná jako její hrdinka.

Krátce po válce jí začala být Francie malá, ale neuměla jinak než francouzsky.

Prý si tenkrát na Champs-Élysées hodila mincí, jestli má z Francie odjet, a nakonec se jako novinářka vypravila do Francouzské rovníkové Afriky, kde vystačila s mateřštinou. Právě tady poznala svého budoucího manžela, potomka ruského velvyslance, geologa a chemika Vsevoloda Golubinoffa alias Serge Golona.

Ještě před návratem do Francie se vzali, přestěhovali se do Versailles a Angelika, markýza andělů, začala v místní knihovně dostávat podobu. Nakonec to byla práce na celý život, ve které Anne Golonová pokračovala i po smrti manžela. Vjednom rozhovoru o své nejslavnější postavě řekla, že „ona vyjadřuje to, co jsem být nemohla.

Kdybych zažila idylická dobrodružství jako Angelika, nikdy bych nemohla být autorem. Angelika je víc vnější, otevřená a já víc vnitřní, klidná. Angelika mě zajímá, protože má všechny reakce impulzivní ženy, které nebyly nikdy předtím popsány“.

Na ony teatrálně impulzivní reakce si určitě vzpomene každý, kdo někdy viděl filmové zpracování románové předlohy, ve které Angeliku hrála Michele Mercierová. Zrovna to se ale Anne nelíbilo. Vadilo jí obsazení i filmové ztvárnění postavy.

V rozhovoru, který v roce 1999 poskytla Harvey J. Adkinsonovi, řekla, že jedním z jejích přání je vidět film natočený tak, jaká Angelika skutečně byla, a postěžovala si, že „do prvních filmů byla Michele Mercierová vybrána proto, že byla přítelkyní režiséra, aAngelika je v nich napsaná tak, aby byla stejná, jako je Michele Mercierová, a ne taková, jaká skutečně je“.

Autorku sice filmy zklamaly, jenže právě díky nim se stala skutečně slavnou. Je to trochu ironie, že hlavně kvůli Michele Mercierové a j e j ím pletkám s režisérem budou nyní diváci a čtenáři na celém světě vzpomínat také na Anne Golonovou. •

Angelika vyjadřuje to, c o j s em být nemohla. Kdybych zažila idylická dobrodružství jako ona, nikdy bych nemohla být autorem.

O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz