O změnu smluv mezi ČSOB a ministerstvem financí, která by snížila náklady státního rozpočtu na prodej IPB, by sice stát podle respondentů Manažerského barometru měl usilovat (pro se vyslovily skoro tři čtvrtiny dotázaných), ale příliš si tím zřejmě nepomůže. Smlouvy již byly právoplatně uzavřeny a subjekt, který je ve výhodě (nyní ČSOB), nemá důvod je měnit.
„Samozřejmě by se o to měl stát snažit, ale účinnost této snahy je asi taková jako chtění ledního medvěda mít hnědý kožíšek. Jednou byla smlouva podepsána pověřeným představitelem státu a závazky z ní vyplývající musí plnit obě strany. Při případném vyjednávání o změně by mohl stát využít určitých psychologických tlaků, je však otázkou, jestli to vůbec chce a může – smlouva je jen papírové vyjádření intimního kompromisního procesu známého pouze zainteresovaným, uvedl jeden z manažerů.
A další ke své odpovědi připsal: „Obecně se stát má snažit o minimalizaci jakéhokoliv dopadu na daňové poplatníky. V tomto konkrétním případě by se ale poplatník měl přesně dozvědět, čí vinou tyto náklady nese. A tady e naprosto jasné, že to není Mertlík, ale jednoznačně a pouze Procházkovo vedení IPB s pány Dillardem a Onderkou.
Ředitelé odpovídající, že stát by neměl usilovat o změny smluv, argumentovali: „Uzavřené smlouvy se musí dodržovat. Jedna strana nemůže zpochybnit smlouvu, kterou právoplatně uzavřela, pokud se ukáže, že pro ni není výhodná. Ale zároveň také platí, že majetek získaný na základě trestného činu může být soudem nabyvateli odebrán poté, co se prokáže jeho vina. Nebo: „Případ je z mého pohledu uzavřen, jakékoliv zpochybnění rozhodnutí státu a zpochybnění smlouvy, uzavřené s ČSOB, by mohlo vyvolat další run na banku a velkou finanční nestabilitu v bankovním sektoru.
