V nynějším prostředí by zákon zřejmě vyvolal jen další potíže
Vláda České republiky připravuje zákonnou úpravu, která by omezila výši hotovostních plateb v ekonomice. Zákon by určil horní hranici, nad níž by musely být všechny platby již jen bezhotovostní. Ve hře je zřejmě několik možných limitů, a to ve výši nad jeden milion korun, nad 500 tisíc nebo nad 200 tisíc. Kromě právnických osob by mohl být tento limit rozšířen též na fyzické osoby.
Důvody pro.
Snahu vlády lze pochopit. Množství oběživa v ČR neustále roste, náklady na emisi peněz zatěžují náklady České národní banky, potažmo státní rozpočet. Roste počet ozbrojených loupeží jak poboček bank, tak i pošt či supermarketů, kde se pracuje s vyššími částkami v hotovosti, „vynalézavost a brutalita pachatelů nezná mezí. Banky jsou denně konfrontovány s mnohamilionovými výběry hotovosti, což neúměrně zatěžuje jejich provozní náklady. Vše zdánlivě hovoří pro zavedení této zákonné úpravy.
Nutno ale hledat příčiny, proč si vlastně právnické osoby včetně stavebních firem platí zakázky či stavební materiál prostě „na dřevo . Je jich celá řada a jejich odstranění si vyžádá ještě dlouhou dobu. Jednou z hlavních je dozajista platební neschopnost mnoha podnikatelských subjektů či „jen neochota zaplatit došlou fakturu v termínu splatnosti. Tento stav podporuje problematická vynutitelnost práva, kdy postavení věřitele je více než tristní. Soudy jsou zavaleny tisícovkami nevyřešených kauz z minulosti a ve chvíli, kdy se dostanou k řešení určitého konkrétního případu, často již ani neexistuje podnikatelský subjekt, vůči kterému má být řízení vedeno, peníze mezitím skončí neznámo kde a věřiteli zbudou bezcenné papíry zpravidla v podobě dodacích listů.
Bankovní otazníky.
Tuzemský platební styk prostřednictvím peněžních ústavů nefunguje dosud v reálném čase, to znamená, že není reálné, aby při podání příkazu k úhradě například v 16.00 hodin v bance A obdržel klient platbu tentýž den na svůj korunový účet v bance B, i kdyby obě banky měly v den podání příkazu k úhradě pokladní hodiny až do 18.00 hodin. Svoji roli zde sehrává také strach z bezhotovostních plateb vyvolaný faktem, že v letech 1995-98 zkrachovalo v ČR celkem patnáct malých bank, přičemž komplikace, které tím vznikly mnoha právnickým i fyzickým osobám, byly více než nepříjemné. Celkově tak byla oslabena kredibilita bankovního systému ČR, což důvěru k bezhotovostním platbám také řádně nahlodalo. Objektivním faktem též zůstává, že ceny nových bytů, nemovitostí, ale také nejlacinějších automobilů zpravidla překračují hranici dvě stě tisíc korun, ale v případě některých lukrativních nemovitostí je i částka ve výši deseti milionů Kč málo.
Důvody proti.
Tváří v tvář těmto problémům klady návrhu na zákonné omezení výše hotovostních plateb silně blednou. Je tedy žádoucí okamžité zákonné omezení výše hotovostních plateb v české ekonomice? Podpoří toto opatření hospodářský růst? Sníží nezaměstnanost? Ani na jedinou z těchto otázek nelze odpovědět kladně. Naopak bychom museli čelit uměle vyvolaným negativním efektům:
- Zbytečné krachy zdravých podnikatelských subjektů, které by doplatily na platební neschopnost a nekorektní chování jiných podnikatelských subjektů.
- Podvodné odebírání zboží či služeb od dodavatelů, které by byly zpětně zákonně vymáhány, což by ve svém důsledku přineslo další zvýšení náporu na již tak dost zavalené soudy.
- Snížení obratu nezanedbatelné části podnikatelských subjektů.
- Snaha fyzických i právnických osob o velké okamžité výběry hotovosti v období těsně před účinností zákona, což by mohlo vést ke zbytečnému náporu na banky. V některých případech by mohlo vyústit až v run na určitou banku.
- Přesun velkých hotovostních plateb mimo území ČR do zemí, které taková opatření neuplatňují. Vklady a výběry vyšších částek v hotovosti nejsou v zahraničí tak běžné jako v ČR, přesto nejsou zase až tak neobvyklé, a to ani v zemích EU. Jakkoli se může zdát toto tvrzení nadsazené, je nutno vzít v úvahu, že většina bank již delší dobu nabízí klientům produkty přímého bankovnictví, to je možnost zřízení účtu přes internet a také elektronickou komunikaci s klienty. Zřízení účtu v zahraničí sice vyžaduje předchozí souhlas ČNB, avšak zahraniční banky jej po svých klientech z ČR nepožadují, neboť respektují právní zvyklosti zemí, na jejichž teritoriu působí. Bankovní tajemství pak zajišťuje, že se ČNB o tajně zřízených kontech v zahraničí jak fyzickými, tak právnickými osobami oficiálně nikdy nedozví, pokud tyto osoby konta ČNB přímo nenahlásí. Potlačit tímto způsobem daňové úniky zřejmě nelze, ba právě naopak. Cestu do zahraničních bank a jejich poboček, zejména v daňových rájích, by tak asi našlo ještě více lidí než doposud.
