Z bývalých dcer holdingu ČKD vzniká nová skupina
Zatímco pražský strojírenský koncern ČKD se v posledních dvou letech stále více scvrkává, z jeho někdejších dcer vyrůstá nová skupina. Zatím ji tvoří tři společnosti – Polovodiče, ČKD Průmyslová elektronika a ČKD Nové energo. Majoritním vlastníkem všech tří podniků je akciová společnost 11 FITE. Její představitelé – místopředsedové představenstva – Jaromír Černý a Robert Mariánek tvrdí, že s holdingem ČKD nejsou nikterak personálně spojeni a nikdy v žádném z těchto podniků nepůsobili. „Akvizice sice pocházejí z holdingu ČKD, žádný z podniků však s ním již není propojen majetkově. Propojení je pouze výrobní. Navazují totiž na historický výrobní program společnosti Českomoravská–Kolben–-Daněk, jež sídlila v prostorách firmy ČKD Nové energo, upřesnil Mariánek. Dodal, že peníze na nákupy uvedených podniků získali noví majitelé obchodem s nemovitostmi. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, oba pánové působí v několika realitních kancelářích, Černý například v eseróčku Mirage plus, Mariánek mimo jiné ve firmě BB Centrum. Přibudou další kolečka. Skupina se začala formovat již v roce 1999. „Chceme se orientovat na investiční celky v plynárenství a energetice, zdůraznil Černý. Společnost 11 FITE investovala nejprve do firmy Polovodiče, posléze přibyla ČKD Průmyslová elektronika a nakonec koncem loňského roku ČKD Nové energo. Obě posledně uvedené společnosti pocházejí z podniku ČKD Praha Energo, prvně jmenovaná byla jeho stoprocentní dcerou, druhá vznikla po bankrotu podniku. Polovodiče se soustřeďují výhradně na výrobu výkonových polovodičových součástek, jejich produkty tedy slouží pouze jako subdodávky. Společnost Průmyslová elektronika, která dodává polovodičové celky, tak pomáhá vytvořit zakázkovou náplň pro svoji sestru. Podobně Nové energo nabízí při svých strojírenských zakázkách dodavatelské příležitosti i pro ostatní firmy ze skupiny. Akcionáři nyní uvažují o nákupu dalších podniků, které by zapadly do struktury skupiny. Jaromír Černý uvedl, že původně nebylo záměrem společnosti vytvářet větší výrobní skupinu. Společnost 11 FITE podniky prý nakupovala tak, jak se objevovaly na trhu, a díky těmto příležitostem upravovala prvotní plán. Akcionáři přitom dbají na to, aby každá další akvizice zvyšovala schopnost podniků ze skupiny uplatnit se na trhu a aby se všechny firmy navzájem podporovaly, a to nejen výrobně, ale i technologicky a vývojově. „Každá další expanze je plánována ad hoc tak, jak vznikají možnosti rozšiřování, upřesnil Mariánek. Momentálně se vlastníci chystají založit inženýrsko–projekční kancelář, jež bude skupině poskytovat služby při dodávkách vyšších investičních celků. Holdingové uspořádání akcionáři neplánují, omezují se na tvorbu obchodní a finanční strategie skupiny a výrobu plně ponechávají v rukou managementů jednotlivých firem. Základní jmění akciové společnosti 11 FITE (název lze dešifrovat jako Financial Technologies) zatím dosahuje pouze povinného jednoho milionu korun. „Právě probíhá oceňování účasti v jednotlivých podnicích, poté plánujeme navýšit základní jmění zhruba na osmdesát milionů korun. Bude to trvat asi půl roku, závisí to hlavně na krajském obchodním soudu, vysvětlil Černý. Staví se na nohy. Polovodiče vlastně do holdingu ČKD nepatří již od roku 1984. Tehdejší vedení totiž požádalo o vyčlenění podniku z koncernu. Značku ČKD však Polovodiče za poplatek používaly ještě dalších deset let. V roce 1994 se tehdejší polostátní akciová společnost ČKD Polovodiče, v níž při privatizaci získal podíl investiční fond Michaela Kocába Trend, rozdělila na tři firmy – Polovodiče (přešla na ni výroba), Pankrác (zdědila lukrativní budovy v blízkosti pražské stanice metra Pankrác) a zbytkovou společnost ČKD Polovodiče, jež šla do likvidace. Výrobní podnik se tehdy ocitl v těžké situaci, musel se totiž vystěhovat z původních prostor a hledat nové útočiště. Management si proto vzal úvěr 250 milionů korun a v pražském areálu bývalého Výzkumného ústavu akademika Popova vyrostla nová továrna. Stěhování bez přerušení výroby trvalo rok. Banka podniku pomohla i s provozním úvěrem na rozběh výroby. V roce 1994 obrat společnosti totiž dosahoval jenom šedesáti milionů korun, v loňském roce by to však již měl být více než čtyřnásobek. „Bod zlomu, od kterého již Polovodiče nepotřebují dodatečné provozní peníze, je při obratu dvě stě milionů korun, upřesnil ředitel společnosti Pavel Pojman. Od roku 1998 se management začal více orientovat na export, domácí trh s polovodiči není totiž příliš široký – pouhých dvě stě milionů korun obratu ročně. A Polovodiče obsadily více než třetinu tohoto segmentu. Konkurence v tuzemsku není náročná a v Evropě vyrábí polovodiče kromě Česka už jenom Němci a Italové, takže má podnik poměrně dobré šance. Navíc si umí pražská firma jako jedna z mála vyrobit i vstupní materiál (monokrystalický křemík). Zhruba sto milionů korun tržeb plyne z produkce pro švýcarskou společnost ABB Semiconductors, s níž podnik začal spolupracovat již před šesti lety. Polovodiče nyní vyvážejí zhruba šedesát procent produkce, dalšími zákazníky jsou například americké společnosti International Rectifier a West Code, s níž management také připravuje dlouhodobou smlouvu, či německá firma Eupec. V Česku podnik dodává osmi stovkám firem, nejdůležitější je zakázka pro trolejbusy vyráběné Škodou Ostrov a pro České dráhy. Podnik zaměstnává 260 lidí, z toho ve vývoji pracuje asi pětačtyřicet zaměstnanců. Právě vývoj firmě získává další zákazníky. Vývojoví pracovníci například nedávno vytvořili speciální svařovací diodu, díky níž se Polovodičům daří proniknout také do automobilového průmyslu. Po letech ztrát způsobených hlavně vysokými finančními náklady se Polovodiče pomalu staví na nohy. „Zatím se nám nedaří investovat do výroby tak, jak bychom potřebovali, konstatoval Pojman. Předloni byla ztráta firmy – jejíž základní jmění přesahuje dvě stě šedesát milionů korun – dvoumilionová, o rok dříve to bylo červených deset milionů korun. Za rok 2000 vykáže podnik již slabý zisk. Kapacita firmy dosahuje ročního obratu až čtyři sta milionů korun a generální ředitel doufá, že se jí podaří proniknout i na východní trhy. „Představují pro nás obrovský potenciál, protože ČKD tam vyvezlo na tři tisíce lokomotiv a třicet tisíc tramvají, které byly převážně osazeny součástkami naší výroby. Ty bude nutné časem vyměnit, dodal Pojman. Dodávky na míru. Průmyslová elektronika je součástí nového uskupení od září roku 1999. Předtím byla stoprocentní dcerou firmy ČKD Praha Energo. Tato firma dodává především výkonovou elektroniku, regulace velkých pohonů, zdroje pro elektrostatické odlučovače, letištní startovací zdroje a měnírny pro dráhy a městskou hromadnou dopravu. Obrat za rok 2000 poprvé překročí sto milionů korun, ještě rok předtím to bylo jen šedesát milionů. Protože se firmě dařilo získávat zakázky s vysokou přidanou hodnotou, a tedy s vysokým ziskem, nemusel si management půjčovat peníze na provoz podniku. A díky výrazné restrukturalizaci se našly prostředky i na investice. Tyto kroky nejen zlepšily platební schopnost podniku, ale pomohly také udržet původní výrobní program, tradiční okruh odběratelů a získat nové zákazníky. Průmyslová elektronika se totiž soustřeďuje hlavně na zakázky na míru, přesně podle specifických požadavků klienta. „Tak jsme schopni konkurovat velkým západním konkurentům, pro které je takový přístup dražší, vysvětlil ředitel podniku Michal Divín. Z celkem sedmi desítek zaměstnanců se jich proto dvacet zabývá inženýringem. Kusová výroba na míru však někdy způsobuje velké výkyvy v cash–flow. Loni podnik navázal významnou spolupráci s předním světovým producentem hliníkových folií, jihokorejskou firmou Aluko. Česká strana by měla dodat kompletní elektrovýzbroj pro první výrobní linku v nově stavěné továrně. „Pokud dopadnou dobře testy, budeme dodávat pro všech osmnáct plánovaných linek. To by pro nás znamenalo nejen významný nárůst tržeb, ale také důležité reference pro podobné továrny v Číně a na Tchaj–wanu, zdůraznil Divín. Kromě jihovýchodní Asie se výrobky firmy ČKD Průmyslová elektronika uplatnily také například v Rusku či v Turecku. Do zahraničí tak míří zhruba tři pětiny produkce. Na domácím trhu patří k nejdůležitějším zákazníkům České dráhy, městské dopravní podniky, Nová huť, spolu s podnikem ZVVZ Milevsko dodává firma elektrostatické zdroje pro odlučovače elektrárnám a cementárnám. „V domácím prostředí konkurujeme velkým zahraničním koncernům levnějším a rychlým servisem, tvrdí Divín. Benjamínek skupiny. Nové energo přibylo do skupiny teprve nedávno. Zatím má tato mladá firma, jež vznikla nákupem výrobních strojů, know–how a převodem zhruba dvou set třiceti zaměstnanců a zakázek ze společnosti ČKD Praha Energo v konkursu, pouze milionové základní jmění. Nyní však probíhá navyšování na dvaaosmdesát milionů a v plánu je další růst základního kapitálu až na sto dvacet milionů. Podnik se věnuje výrobě kompresorů, elektrických točivých strojů a mlýnů pro uhelné elektrárny. Za květen až prosinec loňského roku firma utrží zhruba dvě stě milionů korun, za celý letošní rok by to již mělo být půl miliardy korun. Nové energo totiž získalo od uzbekistánské státní ropné a plynařské společnosti zakázku na čtyři kompresory za čtyři miliony dolarů. Období 2001 až 2004 by měla saturovat také dodávka čtyřiadvaceti mlýnů pro tureckou uhelnou elektrárnu v ceně dvaceti milionů dolarů. V jednání je zakázka pro Rusko v oblasti plynárenství.
