Návštěva čínského prezidenta za sebou zanechala několik obchodních smluv, ne zcela zanedbatelné množství peněz a nepříjemnou pachuť. To všechno najednou. Nemá valný smysl aplikovat hradní vidění světa, tedy hnát se do jakýchsi krajních táborů, v nichž pro jedno není vidět druhé či třetí.
O smlouvách, dohodách a penězích, jejich významu a dopadech na podobu české byznysové mapy se toho napíše ještě hodně. Některé dohody byly zjevně podepsány, aby měl prezident Zeman radost. Třeba ta o jeho milovaném kanálu Dunaj–Odra–Labe.
Jiné, jako mnohoznačně znějící memorandum „o všestranné spolupráci v oblasti jaderné energie a obnovitelných zdrojů“ mezi ČEZ a čínskou CGN, by mohly mít v budoucnu docela velký význam už vzhledem k tomu, jak mlsně Číňané vyhlížejí každé šustnutí kolem možných českých jaderných tendrů.
Debata o oné pachuti bude o něco složitější, bude se v ní špatně ohánět nějakými kvantifikovatelnými argumenty.
To, co se v posledních dnech dělo v Praze, bylo mimořádně nepříjemné.
Nesmíme zapomenout, že na státní návštěvu přijel představitel režimu podle všech definic totalitního. To už dlouho neznamená, že by nebylo možné s ním obchodovat. Ale ve státě, který se hlásí k pluralitní parlamentní demokracii, by měla existovat možnost vyjádřit proti charakteru totalitního režimu co nejsvobodněji protest.
Policie nepochopila, že jejím úkolem není hlídat pohodlí hosta, ale výhradně jeho bezpečnost.
Jistě by Evropskou ulici neměly hned lemovat tibetské vlajky. Ale mezi elementární nediplomatičností a absolutní servilností, kterou předvedlo Česko, je docela dost prostoru pro rozumné a uvážlivé jednání.
Co by se stalo, kdyby Evropskou nelemovalo nic nebo jenom reklamy jako vždycky? Co by se stalo, kdyby policisté, budiž, uzavřeli Hrad, ale ponechali demonstrantům volné Hradčanské náměstí? Co by se stalo, kdyby policisté uměřeně zasáhli proti organizovaným čínským úderkám? Co by se stalo, kdyby policisté nepřikazovali strhnout tibetské vlajky na oknech domů naproti hotelu, v němž bydlela čínská delegace?
Co by se stalo, kdyby se tu představitel totalitního režimu přece jen necítil tak úplně jako mezi svými největšími obdivovateli? Byl by objem dohod o pár miliard nižší? A kolik miliard vyváží naprosto přehnané potlačení svobody projevu a shromažďování a zbytečně dusnou atmosféru v ulicích, které jako by najednou byly víc čínské než pražské?
Úklona před čínským režimem byla hluboká. Tak hluboká, že to nelze vysvětlit jen pragmatickou obchodní rozvahou. Miloš Zeman nevítal obchodního partnera, dokonce ani „přítele“. Vítal vzor. A možná se chtěl pochlubit, že když se chce, dá se i ze země, která má svobodné volby a pluralitní parlament a demokratickou ústavu, udělat na pár dní Čína.
Povedlo se. Z toho mrazí. A odpovědnost nese kromě Zemana i ministr vnitra Chovanec a vedení policie. Ta nepochopila, že není jejím úkolem hlídat pohodlí a klidnou mysl státních návštěv, ale výhradně jejich bezpečnost. Tu tibetská vlajka v okně neohrožuje.
Čtěte také:
Si Ťin-pching přiletěl do Česka, na cestě do Lán ho provázely protesty
Zapomeňte na Tibet, hlavní je byznys. Česko Čínu kritizovat nebude