Nedávné prezidentské veto jednoho ze zákonů upravujících penzijní reformu ukazuje, že pro hru zvanou politické šachy se hodí i vážné téma, jakým je budoucí podoba penzijního systému. Oblíbeným argumentem je absence shody napříč politickým spektrem či nedobrá ekonomická situace.
Obávám se, že široká shoda nad zásadnější reformou nebude možná ještě dlouho. Deficit „penzijního účtu“ je běh na dlouhou trať. Zatím se projevuje jen plíživě, a láká tak politiky k oblíbené pštrosí činnosti. Chybějící peníze jednou za čas vyřeší „dočasný“ balíček úspor či drobná úprava parametrů. Uvědomme si ale, že peněz na penze bude ubývat čím dál rychleji, skutečný zlom nastane za 20 až 25 let. Jakmile začnou po penzi pokukovat Husákovy děti, nebude dost daňových poplatníků, kteří by jejich penze v rámci průběžného systému financovali. Fondové řešení považuji za zatím nejlepší nápad, jak se na tuto situaci připravit. Má samozřejmě své nevýhody, jako je pomalý náběh. Je třeba mnoho let spořit, než může začít sloužit jako významný doplněk průběžného systému. Jakkoli se dnes naše ekonomická situace může zdát leckomu tíživá, reálná životní úroveň nebo sociální výdaje státu jsou dnes vyšší než třeba v roce 2000. Věřím, že tato země má zdroje na to, aby reformu zahájila. Jakkoli se navržená reforma zdá být polovičatá, je to první důležitý krok. Nepáchejme prosím kvůli své pohodlnosti nebo politickým hrám penzijní harakiri.
Autor je ředitelem správy fondů J&T Investiční společnosti
