Koruna se v září projela. Nejdřív se podívala na roční maximum 24,30 za euro, pak zas oslabila zpátky přes pětadvacet, když guvernér Singer naznačil možnost intervencí na devizovém trhu. Co nás tedy čeká v posledních měsících letošního roku?
Hodnotu vám neřeknu – předpovídání relativně krátkodobých pohybů kurzu je extrémně obtížné – můžu vám ale říct, co subjektivně vidím jako pravděpodobnější. A tím je koruna za 25,50 za euro, ne koruna za 24,50. Proč? Z domácích i ze zahraničních důvodů.
Mezi domácí důvody tlaku proti koruně po zbytek roku řadíme jak pokračující slabost domácí ekonomiky, která se do konce roku z recese nevymaní, tak domácí politickou nejistotu (rebelie několika vládních poslanců ohrožující vládu). Extra nízké sazby ČNB také koruně nepomůžou.
Důležitější (jak už to u koruny bývá) je však vnější prostředí. A to může být do konce roku horké. Zaprvé pomalu vyprchává euforie z akce Evropské centrální banky, bankovní unie a rekapitalizace bank je v nedohlednu, situace s rozpočtem Španělska a Řecka se nezlepšuje, spíše naopak.
Zpráva trojky o Řecku nebude pěkné čtení a třetí bailout (nebo konec) je blízko. A zatřetí listopadové katalánské volby můžou Španělsku kromě ekonomické přivodit i krizi ústavní. Ano, koruna to všechno přežije – ale spíše nad pětadvacítkou než pod ní.
Autor je analytikem České spořitelny
