Martin Wichterle: větrníky místo čoček

Martin Wichterle zdědil slavné příjmení. Ale nikoliv velké peníze, natož firmu. Na to si vystudovaný geolog musel vydělat. Dnes patří k předním českým podnikatelům a vlastní skupinu Wikov Industry. Vyrábí zejména převodovky a větrné elektrárny.

Autor: Jakub Hněvkovský

V Janově na Svitavsku se tyčí dva nové stožáry s větrnými elektrárnami české konstrukce. Dokončeny byly letos v září. Větrníky zhotovila firma Wikov, která patří podnikateli Martinu Wichterlovi. Naprosté většině Čechů zní jeho příjmení povědomě.

Akademik Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček, byl Martinův dědeček. Jméno však také dobře znali zanícení strojaři. Tvoří totiž první část názvu firmy Wikov, která vyráběla zemědělské stroje (například mlátičky, pluhy, vyorávače, parní lokomobily, motory, generátory). Od roku 1924 Wikov nabízel i zakázková auta. Není divu, že Martin Wichterle jedno má. Jde o čtyřválcový kabriolet typu Wikov 35.

Automobily Wikov byly krásné a přepychové. Na svou dobu měly velmi dobré jízdní vlastnosti. Pořizovaly si je významné osobnosti, například Jiří Voskovec. Dnes tyto vozy patří mezi veteránské skvosty. Jejich výroba však byla ztrátová, a tak se ji firma v roce 1936 rozhodla ukončit. Wichterlovi dodnes upozorňují, že s nápadem na montáž aut přišel František Kovařík, na jehož příjmení odkazuje druhá půlka firemní značky.

Dítě fyzikálních chemiků Otec i matka Martina Wichterleho jsou chemici, stejně jako strýcové a tety. „Pradědeček, prapradědeček i praprapradědeček se však věnovali strojírenství,“ upozorňuje podnikatel, který zároveň zdůrazňuje, že samotné příjmení mu žádnou elektrárnu ani převodovku neprodá. Srovnávání se slavnými nositeli stejného příjmení nemá moc rád, přestože po nich určitě zdědil inteligenci a píli. Na začátku nic nenasvědčovalo, že půjde ve stopách předků. Studoval geologii, tedy obor, který nemá nic společného se strojírenstvím, a jen velmi málo s uzavřeným světem chemických laboratoří. Martin Wichterle je mužem mnoha talentů, jen nadání k muzicírování mu dopřáno nebylo, čehož si v Lidové škole umění záhy všimli. Přesto rád poslouchá hudbu všech žánrů. Odskok jednou provždy K jeho koníčkům patří sport. Závodně lyžoval za oddíl Jiskra Praha. Věnoval se i horolezectví a dosud jezdí na kole. Studium geologie dokončil v přelomovém roce 1990. Řekl si, že než se začne naplno věnovat své vědě, vybere si jakýsi oddychový čas v podnikání. Pak už u něj zůstal. „Soukromé společnosti téměř neexistovaly,“ vzpomíná Martin Wichterle. Státní podniky se zmítaly v předprivatizačních křečích a nemohly, nechtěly či neuměly uspokojovat nové požadavky. Byla to doba velkých příležitostí. Martin Wichterle s kamarádem Markem Stanzelem hned v roce 1990 založili firmu KAP. Ta se věnovala geologii, hydrogeologii a ekologii. Po několika letech byla největší českou společností ve svém oboru. Dokázala se prosadit nejen na území někdejšího Československa, ale také v řadě dalších evropských zemí. A rovněž v Asii – zabývala se například hledáním zlata ve Vietnamu. Vykazovala značné zisky, roční tržby se přehouply přes půlmiliardovou hranici. Na trhu však začínalo být těsno. Na přelomu tisíciletí se oba majitelé zamýšleli, co dál. Nakonec se rozhodli firmu prodat. Našli kupce, tehdy věhlasnou americkou společnost Tyco. Později si gratulovali, že podnik v roce 2001 prodali v téměř posledním správném okamžiku, kdy byla vysoká poptávka a Američané ještě měli peníze i odvahu. Martin Wichterle a jeho společník se nechtěli stát rentiéry. Pokračovali v soukromém podnikání, získané peníze znovu investovali. Koupili například zkrachovalou karlovarskou společnost Hotelový porcelán, kterou přejmenovali podle původního názvu na G. Benedikt. Největší český výrobce hotelového porcelánu časem ovládl i svou bývalou mateřskou firmu, švýcarský Porzellanfabrik Langenthal. Wichterle však dnes již v porcelánce podíl nedrží a věnuje se jiným oborům. Zpátky ke kořenům Ke strojírenství se dostal vlastně náhodou. Hledal objekt, kam by umístil analytické laboratoře. Konkurzní správce společnosti ČKD Holding mu nabídl, aby si tedy koupil celou dceřinou firmu ČKD Technické laboratoře. Když se obchod úspěšně uskutečnil, správce se ozval s dotazem, zda by neměl zájem také o nějakou další dceřinou firmu. Třeba o společnost ČKD Hronov, jež vyráběla převodovky. Nebyla to zrovna láska na první pohled. Jako geolog měl k strojírenství trochu nedůvěru. Ale pak se dostal k hospodářským výsledkům a uviděl šanci. Firma byla v podstatě zdravá, s velkým potenciálem. Mohl to být skvělý kup a Martin Wichterle vsadil na svou šťastnou hvězdu. Za horninami tak v roce 2002 definitivně spadla opona. Od této chvíle se z něj stal výrobce a prodejce převodovek. Další velká příležitost přišla v roce 2004. K rozprodávání dceřiných firem musela přistoupit plzeňská Škoda. Nabízela i svou někdejší převodovkárnu. |OTTO WICHTERLE|
|Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček Otto Wichterle se narodil v roce 1913 v Prostějově. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935. Pracoval jako asistent až do uzavření vysokých škol za německé okupace. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně. V roce 1945 se vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot. Od roku 1952 se začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd a funkci vykonával do roku 1993. Zemřel v roce 1998.| „Důležitým hlediskem při výběru strategického partnera byly další perspektivy a možnosti rozvoje oboru,“ říká mluvčí Škody Miroslav Novák a dodává: „Tehdejší Škoda Gear se začlenila do skupiny, která se také zabývala výrobou převodovek a ozubených kol. Začlenění se podařilo, sousedské vztahy v areálu jsou standardní.“ Stav podniku byl sice docela tristní, ale důvodů ke koupi měl Wichterle také dost. Oba podniky se totiž buď mohly doplňovat, nebo se z nich mohly stát soupeři. Jak si koupil Angličany

„O necelý rok později jsme koupili rozhodující podíl v britské vývojové společnosti Orbital 2, jež se specializuje především na konstrukci planetových převodovek,“ vzpomíná Wichterle na svůj mistrovský kousek, kdy našel mimořádně schopné konstruktéry, jimž poněkud chyběl kapitál.

A jak se vlastně značka Wikov vrátila na scénu? Bylo těžko myslitelné, aby si každý z koupených českých podniků podržel své jméno, zvlášť když první část názvů odkazovala na dávné konkurenty. Hronovská společnost navíc platila za používání značky ČKD značné licenční poplatky do Prahy. V případě plzeňského podniku byla navíc licence na používání značky Škoda časově omezena. Název Wikov se vzhledem k rodinné tradici přímo vnucoval, jednoduché to však nebylo. Martin Wichterle si musel značku svých předků koupit.

Z někdejší prostějovské firmy Wikov se totiž po druhé světové válce stal Agrozet, později Agrostroj, který sice původní název nepoužíval, ale známku vlastnil. Agrostroj prošel nepodařenou kuponovou privatizací a dostal se do konkurzu. V rámci úpadkového řízení došlo k rozprodeji areálu i duševních práv. „S člověkem, který ochrannou známku Wikov takto získal, jsme se dohodli a od roku 2005 ji vlastníme,“ popisuje Martin Wichterle. K městu, kde podnikali jeho předci, má sice stále vřelý vztah, koupit bývalý Agrostroj však rozhodně nehodlá.

Muž třímající perlík

Historický znak Wikovu, který představuje muže s těžkým kovářským kladivem, takzvaným perlíkem, se znovu dostává do povědomí veřejnosti. „Ačkoliv firma Wikov bohužel není členem naší organizace, její výsledky a záměry svědčí o dlouhodobé vizi, o inovativnosti a schopnosti jejích manažerů uvažovat kreativně,“ říká Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Skupina Wikov Industry dnes zahrnuje několik podniků. Z ČKD Hronov se stala Wikov MGI (vyrábí průmyslové převodovky, přesné ozubené díly, převodovky pro kolejová vozidla, větrnou a vodní energetiku, převodovky používané při těžbě ropy a plynu). Tato společnost loni zvýšila tržby meziročně téměř o dvacet procent na 866 milionů korun, což představuje historický rekord. Vzdor světové krizi firma pro letošní rok předpokládá překročení miliardy korun.

Ze Škody Gear je dnes Wikov Gear (vyrábí rychloběžné převodovky pro energetiku, převodovky pro důlní a těžký průmysl, kuželová kola, ozubená kola a ozubené věnce). Od akvizice vzrostly její tržby na čtyřnásobek. Díky výraznému růstu vývozu, hlavně do USA a Norska, zvýšil Wikov Gear loni meziročně tržby o 50 procent na 650 milionů korun.

Vsadil na sílu větru

Větrnými elektrárnami se zabývá firma Wikov Wind se sídlem v Praze, která využívá především východočeskou výrobní základnu skupiny. Tato firma zajišťuje kompletní dodávky elektráren, jejich výstavbu a servis. Dosud se věnovala vývoji, výrobě a vyladění prototypů elektráren vlastní koncepce. První dvě v těchto dnech nabíhají do provozu v Janově na Svitavsku, následovat má elektrárna ve Francii. Pro podnik jde o důležité reference. Pokud budou ohlasy dobré, v příštím roce by firma chtěla zahájit sériovou výrobu. Předpokládá, že ve druhé polovině roku 2010 by odběratelům ve světě dodala deset až dvacet větrníků. V roce 2011 by pak produkci chtěla znásobit na padesát až sedmdesát kusů. Velké možnosti vidí v Indii, Číně a USA.

Šance, byť vzhledem k přírodním poměrům a odporu obyvatel mnohem menší, jsou i v Česku. „Pečlivě sledujeme technologický vývoj u zavedených zahraničních výrobců, jako jsou například Vestas a GE, ale i nové typy strojů vyvíjené domácími firmami,“ konstatuje Martin Cmíral, generální ředitel společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje. Do hledáčku největší české energetické skupiny se tak v posledních dvou letech dostal rovněž Wikov.

„V současnosti zvažujeme nasazení strojů společnosti Wikov v některých našich projektech,“ dodává Cmíral a připomíná, že větrná energetika je globálně na vzestupu. Jde o nejrychleji rostoucí formu využití obnovitelných zdrojů na světě. Velký a dosud jen zčásti využitý potenciál skýtají podle Cmírala příbřežní větrné parky.

Pronikl i do Norska

Společný podnik Scana Wikov v Norsku se specializuje na dodávky převodových zařízení pro zařízení k těžbě ropy a plynu. Pekingská Wikov China působí jako obchodní a nákupní kancelář. Britská konstrukční společnost Orbital 2 má nyní v Hronově sestru Czech Orbital 2. Skupina zaměstnává přibližně 650 lidí. Její loňské tržby činily 1,5 miliardy korun a hrubý zisk 60 milionů. Letos Martin Wichterle očekává tržby ve výši 1,6 miliardy a zisk 120 milionů korun.

„Čistě české firmy jsou v globalizovaném světě pod větším tlakem než nadnárodní společnosti,“ upozorňuje představitel průmyslníků Zdeněk Liška a upřesňuje, že „budování jejich značky je mnohem složitější, ale Wikov může svým způsobem stavět na věhlasu zakladatele.“

**Tři dcery a jeden ohař

Martin Wichterle bydlí v Praze. Jeho firma má sídlo poblíž stanice metra Pankrác, v nové výškové budově City Tower. Je ženatý a má tři dcery, jimž je 15, 13 a 10 let. Do domácnosti patří také pes Arco, dvouletý maďarský ohař.

Podnikatel jezdí vozem Škoda Superb. Vlastní chalupu v Krkonoších, ale dovolenou tráví „všude možně“. Letos byl na Moravě a v Norsku, kde se mu velice líbilo. Hovoří anglicky a rusky. Rád jí ryby a pije víno, zvláště šampaňské. Jeho oblíbeným spisovatelem je Kurt Vonnegut. Ke koníčkům stále patří sport a mineralogie.