Ať už si ale z dvaadvacet let staré desky The Fat of the Land člověk pustí kterýkoliv song, pokaždé ho vystřelí hodně vysoko. Včera, dneska, příští měsíc i za pět let. A nejen díky špičkové muzice, ale i „zpěvorapu“ a úderné deklamaci vokalisty Keitha Flinta (17. září 1969 až 4. března 2019).
V české hudbě se toho tehdy - kromě progresivní pražské scény - příliš nedělo, a tak když se v devadesátých letech v některé hitparádě objevila taneční písnička ze zahraničí, bylo to dychtivě očekávané zjevení. A tahle nedostupná hudba formovala. Každý hledal něco, čím by se mohl aspoň trošičku odlišit a působit zajímavě. Stejné to bylo i u nás na ostravském Matičním gymnáziu. Přestože v té dekádě vydávala skvělé desky všechna velká jména taneční hudby jako Underworld, Fatboy Slim či Chemical Brothers, Prodigy měli svůj svět. Jakoby stáli bokem a vůbec je nezajímalo, co dělají ostatní a kde je trend. To se mi líbilo. „Dělej to, čemu věříš ty, ne co říkají ostatní, a dělej to pro sebe,“ byla mantra Keitha Flinta.
V Ostravě měli navíc Prodigy trochu specifičtější postavení než jinde - východ Moravy byl před 25 lety hlavním podhoubím, kde v prvních klubech bujela zlámaná taneční muzika (drum'n'bass) na rozdíl třeba od technařského Brna - ado tehdejší ostravské reality nerovné rytmy Prodigy naprosto zapadaly.
Úsměvné je, že poprvé naživo jsem kapelu viděl právě v Brně na monstrózní techno akci Orion Hall. Do oválného pavilonu Z na Výstavišti se v pátek 13. května 2005 sjely tisícovky jako vždycky podivně vyparáděných technařů z celé republiky a několik stovek dalších, kteří si přijeli užít jen prostřední úsek noci sThe Prodigy. I když dodnes nechápu dramaturgii oné podivně rozkročené party, v momentě, kdy za gramofony spustil zahřívací DJ Philip TBC hitovku Diesel Power a po něm už na pódium vtrhlo trio Keith, Liam a Maxim a obří reproduktory vyslaly do davu první nálož masivních basů, nastala naprostá hudební extáze.
Doteď mám husí kůži, když si vzpomenu.
„Je to jeden z nejvíc nakopávacích pocitů na světě stát na pódiu, pod vámi obrovský dav, který vám dává tolik energie,“svěřil se jindy Keith Flint.
I když byl tváří kapely, ta za úspěch vděčí především geniálnímu producentovi Liamu Howlettovi, jenž se pokaždé na pódiu schovává za kupou přístrojů a elektronických mašinek.
Keith Flint spáchal sebevraždu ve své honosné vile v britském Essexu, pravděpodobně se oběsil i kvůli tomu, že jej opustila dlouholetá partnerka. Skladby jako Narayan či Out of Space naštěstí zaručují, že hudba Prodigy bude živá navždy.
„Nadechni se, jsi oběť!“0
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
