Přehled slavných nálezů Nejvyššího soudu Spojených států najdete v každém jen trochu slušnějším shrnutí americké politiky. Aby také ne, když třeba kauza Brown vs. školní rada Topeky před jedenašedesáti lety reálně přispěla k ukončení segregace. V Česku jednotlivý rozsudek vzhledem k odlišnému soudnímu systému nikdy takovou moc mít nebude, přesto se jeden potenciálně velmi vlivný uprostřed letošních letních veder zrodil.
Ústavní soud vydal v úterý 11. srpna nález, ve kterém dal za pravdu manželům Heleně a Andreji Krištovým, obyvatelům kladenského tzv. Masokombinátu, jednoho z nejškaredějších a nejbeznadějnějších ghett u nás.
Oba v minulosti od středočeského krajského soudu a vrchního soudu vysoudili 20 tisíc korun za dlouholeté umístění do „vyloučené, segregované a v zásadě pro bydlení nežádoucí lokality“. Obecné soudy však tuto segregaci nijak nedefinovaly a výslovně odmítly, že by důvodem byl jejich romský původ.
Kladno rozsudek přijalo a zaplatilo, ovšem advokát Krištových – a hybatel ústavní stížnosti – Michal Mazel se s tím nespokojil a věc postupně dotáhl až k Ústavnímu soudu, který věc vrátil zpět vrchnímu soudu a vypeskoval ho za to, že vůbec nevzal v potaz tzv. nepřímou diskriminaci.
Na začátku život v Masokombinátu zřejmě až tak nesnesitelný nebyl
Tedy v tomto konkrétním případě okolnost, že pravidla pro přidělování bytů v Kladně sice otevřeně protiromská nebyla, ovšem ve skutečnosti vedla k tomu, že Masokombinát obývali takřka výhradně Romové.
Kladno bude mít nyní poměrně těžkou úlohu přesvědčivě dokázat (v případě diskriminace dokazují obě strany sporu), že etnické složení Masokombinátu mělo jiný než rasový důvod. Pokud vrchní soud obnovené žalobě vyhoví, půjde o velmi obecný a silně precedenční rozsudek. Je proto možné, že za několik let kvůli němu česká města a obce dostanou strach z hromadných žalob Romů a radši samy „rozpustí“ ghetta na svém území.
Jako když odhodí
Masokombinát (bývalou ubytovnu kladenských jatek) nechalo město rekonstruovat na konci 90. let a vytvořilo v něm zhruba 30 substandardních bytů. Naprostou většinu z jeho zhruba dvou stovek obyvatel tvořili Romové, z velké části neplatiči, ale i lidé, kteří se sem dostali podobně jako Krištovi bez vlastního zavinění.
Krišta pracoval 18 let na šachtě, své účty platil a o práci ho připravil až infarkt. Do Masokombinátu poslal jeho rodinu magistrát v roce 1999 poté, co se jejich dům začal rozpadat. Moc na výběr Krištovi podle svého tvrzení neměli, když druhou možností prý byla ulice. Z jejich původního domu se do Masokombinátu přestěhovala ještě jedna romská rodina, všichni bílí dostali byty jinde.
Na konci světa |
---|
Podle analýzy společnosti GAC z letošního května žije v sociálně vyloučených lokalitách 95 až 115 tisíc lidí. Oproti roku 2006 je to nárůst skoro o polovinu. V celkem 297 městech a obcích napočítali výzkumníci 606 vyloučených lokalit a zhruba 700 ubytoven. Ve třech čtvrtinách sociálně vyloučených lokalit tvoří většinu obyvatel Romové, přičemž 24 procent vyloučených lokalit je čistě romských. Míra nezaměstnanosti dosahuje 80 až 85 procent a naprostá většina obyvatel má maximálně základní vzdělání. Trendem je, že se sociálně vyloučení „stěhují nebo jsou stěhováni do více odlehlých obcí s málo funkční infrastrukturou“. |
Na začátku život v Masokombinátu zřejmě až tak nesnesitelný nebyl. Stál sice za lesem, k nejbližšímu obchodu to byly dva kilometry a autobus tam jezdil šestkrát denně, ovšem byty i okolí byly ještě celkem v pořádku. Pak se ale kvůli některým svým obyvatelům a nezájmu města proměnil v ghetto.
První reportáže se objevily už na začátku minulého desetiletí a Masokombinát popisovaly (Lidové noviny, Respekt) jako svého druhu předpeklí, ze kterého není úniku – haldy odpadků, všeobecná nezaměstnanost, desetitisícové nedoplatky za vytápění přímotopy, desítky pobíhajících psů, plesnivé a počmárané zdi, rozbitá okna a hloučky od ničeho k ničemu se potloukajících dětí čichajících toluen.
Krištovi dnes žijí na severu Čech a s novináři nekomunikují. V roce 2002 ale Andrej Krišta popsal Lidovým novinám všeobecný rozvrat a beznaděj: „Jako když nás sem odhodí. Je to strašný pocit, sami už si nepomůžeme.“
Nemusejí spát v lese
S původní žalobou si dali Mazel a jeho kolegyně Kateřina Hrubá (pomáhalo také několik lidí z občanského sdružení Z vůle práva) hodně práce a vtělili do ní výsledky několika studií a dokumentů, které popisovaly stav sociálně vyloučených lokalit v Kladně.
Důležitý byl třeba Komunitní plán sociálních služeb ve městě Kladně 2008–2010 vytvořený sociálním odborem magistrátu, ve kterém o Masokombinátu stálo: „Až na výjimky je zasídlen Romy. Budova je přelidněná (…), v katastrofálním technickém stavu. Byty jsou provlhlé, vytápěné na elektřinu, častý je výskyt švábů apod., sociální zařízení je společné, v okolí budovy je silný nepořádek. (…) V lokalitě jsou značně rozšířeny sociálně patologické jevy typu lichvářství, prodeje a užívání drog, prostituce.“
Vycházeli i ze sebraných výroků představitelů města, například náměstka primátora Antonína Kajgra (ODS), který v prosinci 2004 prohlásil: „Podívejte, bavíme se o etniku, které se nehodlá nikdy přizpůsobit. Mají přístřeší a nemusejí spát v lese. To je až dost. Vždyť si je vezměte na pár dní domů a uvidíte: co je ze dřeva, spálí, co ze železa, prodají.“
Přečtěte si: Chudinské čtvrti? K získání nálepky stačí dvacet sociálně vyloučených lidí
Podle žaloby Masokombinát vznikl „řízeným sestěhováním nájemců městem, přičemž rozhodujícím kritériem byla jejich (skutečná či přisouzená) romská etnicita“, přičemž Mazel s Hrubou dovozovali, že tak kladenští politikové jednali záměrně. Středočeský soudce Vojtěch Cepl ovšem řadu předložených důkazů nevzal v potaz a v srpnu 2011 rozhodl jinak.
Úřady se podle něj provinily jen tím, že Krištovy nechaly léta bydlet ve zcela nevyhovujících podmínkách, z požadovaného milionu přiznal 40 tisíc a z přiznané omluvy vyškrtal pasáž, která tvrdila, že Krištovi se do Masokombinátu dostali kvůli svému původu, a další, ve které stálo, že to bylo v lokalitě „protiprávně cíleně vytvořené, dlouhodobě udržované a prezentované jako segregovaná“.
V té době už měl ale Masokombinát na kahánku, když Cepl krátce před rozsudkem konstatoval, že město začalo ghetto likvidovat a bydlí v něm poslední dvě rodiny. Krátce nato zanikl Masokombinát úplně. Magistrát vysvětloval, že si ho obyvatelé sami zničili, několik svědků u soudu ale tvrdilo, že roli sehrály obavy z právě probíhajícího sporu. Ať už to bylo jakkoli, město se bez řečí a bez odvolání Krištovým omluvilo a zaplatilo.
Nepřímá diskriminace
Odvolali se však Krištovi – přičemž šlo o to, aby vrchní soud rozsudek precedenčně „zobecnil“ a uznal, že šlo o etnickou diskriminaci. Jenže vrchní i Nejvyšší soud daly Ceplovi v zásadě za pravdu.
Ústavní soud se k případu dostal až nedávno a jeho pohled na věc vše změnil. Nižším soudům vytkl, že „zcela pominuly institut nepřímé diskriminace“ neboli zda Krištovi nebyli „vystaveni minimálně tzv. nepřímé formě diskriminace, o niž se jedná v případě, kdy v důsledku navenek neutrálního předpisu, kritéria nebo zvyklosti je znevýhodněna osoba určité rasy nebo etnického původu v porovnání s jinými osobami, ledaže uvedený předpis, kritérium nebo zvyklost je objektivně odůvodněn legitimním cílem a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné“.
Nyní proto bude na vrchním soudu, aby rozhodl znovu a posoudil, zda Kladno dokáže rozumně vysvětlit, že o nepřímou diskriminaci nešlo.
Důsledky
Podle advokáta Mazla přiměje nález Ústavního soudu obce, aby se konečně důkladně zabývaly právními následky toho, když sestěhují „lidi jednoho etnika do areálu za městem“, a dodává: „Takto vzniklá judikatura nepochybně bude mít všeobecný užitek, pro obce, nájemce v sociálním bydlení a podobně.“
Kladenský magistrát ústy své mluvčí Lenky Růžkové tvrdí, že obavy z dopadů nálezu nemá a že o nepřímou diskriminaci jít nemůže: „Pro město Kladno je těžko srozumitelné, jak k takové diskriminaci může docházet v okamžiku, kdy pravidla pro přidělování bytů zohledňují kromě výše nabídnutého nájemného velmi významně i sociální a ekonomickou situaci žadatelů (tedy přes koeficient je vypočítáno bodové skóre žadatelů a na jeho základě rada města byt přidělí), navíc už při vyplňování žádosti zejména se sociálně či jinak handicapovanými občany velmi úzce spolupracuje příslušný odbor magistrátu i odbor sociální.“
Jestli taková argumentace soudům postačí, není jasné. Nároků lidí z Masokombinátu se Kladno kvůli promlčení již obávat nemusí. V případě jiných obcí a jiných ghett to ještě každopádně bude zajímavé.
Čtěte také:
V Česku je už více než 600 ghett, jejich počet se za devět let zdvojnásobil
Výsledky v sociálně vyloučených lokalitách se místy vymykají průměrům