S novou Evropskou komisí mnozí euroúředníci povýšili. Češi se většinou drží při zemi
Martin Selmayr si může oddychnout. Po hektických týdnech, kdy jeho schránku plnilo až 800 e-mailů denně a kdy mu na mobil volal ministr kdejaké unijní země, minulý týden začala pracovat nová Evropská komise. Neformální vláda EU, kterou pro svého šéfa Jeana-Clauda Junckera pomáhal sestavovat. Či spíše rovnou sestavil.
Pokud bychom v evropských strukturách hledali obdobu legendárního tajemníka sira Humphreyho z britského sitcomu Jistě, pane premiére, nemohl by to být nikdo jiný než Selmayr. Třiačtyřicetiletý Němec, který v ústředí EU pracuje deset let, je Junckerovou šedou eminencí.
Byl to on, kdo do vznikající Evropské komise sháněl dostatek ženských adeptek. A jehož rukama prošly písemné odpovědi kandidátů na otázky europoslanců. Repliky Cecilie Malmströmové, která v Junckerově komisi vede resort obchodu, pak agilní Selmayr rovnou přepsal. Staronová švédská eurokomisařka se poněkud zamotala v tom, že zatímco dříve argumentovala pro vznik arbitrážních soudů v rámci chystané obchodní dohody EU–USA, teď v Junckerově týmu otočila. Selmayr proto sepsal novou odpověď, v níž nesrovnalosti vyhladil. A když si Malmströmová podle listu Financial Times stěžovala na cenzurní praktiky, poslala jí Junckerova pravá ruka ujištění, že šlo o pouhou „kontrolu koherence“.
Německý hattrick Selmayr se z nenápadného mluvčího a později šéfa kabinetu někdejší eurokomisařky Viviane Redingové vyšvihl na tvůrce Junckerovy kampaně a dnes i mocného úředníka, který rozhoduje o agendě šéfa Evropské komise. Jeho nástup pak dokončil německý hattrick v nejvyšších úředních patrech evropských struktur. Generálním tajemníkem Evropského parlamentu, který má mimochodem pod palcem tajné zprávy o finančním hospodaření europarlamentu, je od roku 2009 Klaus Welle. A do třetice – Radě EU, tedy skupině ministrů a hlav států Unie, dělá tajemníka kariérní úředník Uwe Corsepius.
Jeho pravou rukou je mimochodem Marek Mora, jeden z mála Čechů, kteří to dotáhli mezi evropskou úřednickou špičku. Mora, který se s přestávkou na ministerstvu školství a Úřadu vlády pohybuje v bruselských strukturách od roku 2003, má mimo jiné na starost přípravu půdy pro nového „evropského prezidenta“ Donalda Tuska, který v prosinci nahradí končícího Hermana Van Rompuye.
Všichni tři mocní byrokraté z Německa mají ještě jednu společnou věc: do křesla jim dopomohli němečtí křesťanští demokraté.
Selmayr i Welle jsou přímo členy CDU, Corsepius pak pod kancléřkou Angelou Merkelovou vedl evropskou agendu. Zatímco poradce kancléřky, který dnes ze zákulisí řídí summity státníků, přišel rovnou z Berlína, oba jeho němečtí souputníci mají za sebou bruselskou kariéru šéfů kabinetů eurokomisařů.
Kabinetní bitva Právě o tento post se v Junckerově týmu strhla velká bitva. Obsazovalo se hned 27 křesel – tolik je evropských komisařů. „Chef de cabinet“ je v Bruselu velmi žádanou funkcí. Nejde jen o plat, který se pohybuje kolem 14 tisíc eur (skoro 390 tisíc korun) měsíčně, ale také o pravomoci. Přes kabinety se řídí odborná i politická agenda eurokomisařů a jejich vedoucí na „hebdo“, jak se v Bruselu říká pravidelným týdenním poradám, určují, kde a na jaké téma jejich šéfové promluví. Také připravují podklady pro středeční kolegia, což je bruselská obdoba zasedání vlády. Byrokraté v čele kabinetů jsou vstupní branou pro lobbisty, kteří se až na výjimky k „odstíněným“ eurokomisařům nedostanou.
Češi v diplomatické hře o důležité a vlivné posty top úředníků vyšli tentokrát naprázdno. Eurokomisařce Věře Jourové sekunduje Němka Renate Nikolayová, kterou někdejší ministryně za ANO dostala přidělenou z generálního ředitelství pro spravedlnost. Sama Jourová přitom o německou eurobyrokratku příliš nestála. Ostatně ani o portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví, které nakonec řídí.
V případě Nikolayové se opakoval stejný scénář – původní představa Česka vzala zasvé a musela ustoupit silnějším argumentům a především důkladnější lobby jiných států.
A tak nakonec Jourová nezískala ani resort regionální pomoci, ani dlouholetého náměstka na ministerstvu pro místní rozvoj Daniela Brauna na místo šéfa svého kabinetu.
Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza každopádně Němku jako pravou ruku Jourové nepovažuje za prohru. „Vláda do této volby nijak nevstupovala, jde čistě o rozhodnutí paní komisařky. Šéf kabinetu vede řadu jednání za komisaře, takže většina komisařů sahá po člověku, který má dlouhodobé zkušenosti s bruselským komplikovaným prostředím a zná neformální bruselské kličky,“ vysvětluje Prouza. A takové zkušenosti Nikolayová, matka 12letých dvojčat, jež pracuje v Bruselu od roku 2002, nepochybně má.
Navíc Braun bude Jourové v Bruselu při ruce – byť jen jako dvojka po Nikolayové. Post zástupce německé harcovnice pro něj nemusí být konečnou. „Braun se velmi rychle v Bruselu zorientuje a nikde není psáno, že šéfy kabinetu nelze v průběhu funkce komisaře měnit,“ naznačuje Prouza.
bruSeLSkÁ matematika Jourová se každopádně v Junckerově týmu ocitla ve společnosti Lotyšska, Rumunska, Chorvatska a Malty, což jsou členské země EU, jejichž eurokomisař také nebude mít po boku svého krajana. Svým způsobem je takový národnostní mix dokonce vítaný. Čistě teoreticky by se totiž posty šéfů kabinetu neměly rozdělovat podle národnostního klíče – už jen proto, že eurokomisaři nemají prosazovat zájmy svých zemí, ale všech Evropanů.
V praxi je to však právě naopak. Každá země si hlídá, kam v Bruselu své klíčové úředníky prosadí. Při sestavování týmů jednotlivých eurokomisařů tak funguje složitá matematika. Členů kabinetu smí být maximálně sedm. Z toho jen dva z domovské země komisaře. V týmu pak musejí být aspoň dvě ženy.
Ani v nižších patrech Evropské komise ovšem Česko nezabodovalo. Mezi téměř 150 členy kabinetu jednotlivých eurokomisařů najdeme jen dvě česká jména. Respektive dvě a půl. Jolana Mungengová, která v Bruselu dříve pracovala v politickém aparátu eurokonzervativců, zasedne v kabinetu komisařky Malmströmové. Tomáš Nejdl zase přechází ze stálého zastoupení ČR v Bruselu do týmu Rumunky Coriny Cretuové, kde bude mít na starost regionální politiku. Tou půlkou je pak Alexandr Hobza, který sice není členem kabinetu eurokomisaře pro finance Pierra Moscoviciho, má ale právo účastnit se klíčových schůzek.
„V minulé komisi jsme v členech kabinetu vykazovali nulu,“ připomíná Prouza.
Kromě lobby hraje při obsazování vysokých úřednických míst v neformální evropské vládě podstatnou roli také fakt, nakolik jsou byrokraté v Bruselu „mazáky“. Smlouvu jim totiž nedává eurokomisař jako jejich šéf, ale další bruselská instituce – Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO). Ideální bruselský úředník skládá u EPSO náročné zkoušky a čeká někdy i několik let na umístěnku. Právě tento úřad jej pak po celou dobu práce pro EU postrkuje na kariérním a platovém žebříčku. Do systému se lze dostat samozřejmě i zvenčí. Právě třeba zmiňovaný náměstek Braun bude mít od EPSO dočasnou výjimku jako „temporary agent“.
Přednost nicméně dostávají lidé, kteří jsou pod bruselskou definitivou.
Češi pod definitivou Takových „prověřených“ eurobyrokratů z Česka, kteří jsou při Evropské komisi pod definitivou, je necelá pětistovka. Přibližně stejně jako Irů nebo Rakušanů, na druhé straně méně než Maďarů nebo Poláků. Od našeho vstupu do EU se počet Čechů v komisi zčtyřnásobil. Především ale pomalu kariérně stoupají.
Dvacítka českých eurobyrokratů to dotáhla na post vedoucích oddělení generálních ředitelství (DG), což jsou paralelní struktury, které mají na rozdíl od politických eurokomisařů zajišťovat odbornou agendu. „Dýdží“, jak se ředitelstvím běžně přezdívá, mají rozhodující vliv na unijní legislativu. Tři čtvrtiny všech směrnic a nařízení se připraví právě tady.
Nejdále to v DG dotáhl Ladislav Miko, který si z Bruselu v roce 2009 na sedm měsíců odskočil dělat ministra životního prostředí do vlády Jana Fischera. Vystudovaný biolog od minulého týdne šéfuje generálnímu ředitelství pro zdraví a spotřebitele (SANCO), tedy resortu, který má částečně v péči i Jourová.
Jeho cesta na úřednický vrchol v Bruselu ale není výsledkem českého lobbingu. Do křesla ředitele Mikovi dopomohla náhoda.
Mikova předchůdkyně Paola Testori Coggiová na svůj post po 32leté kariéře v institucích EU rezignovala poté, co vyšlo najevo, že před dvěma roky dodala interní materiály jedné neziskové organizaci. Miko se pak jako služebně nejstarší náměstek ujal řízení úřadu. A věří, že se mu dočasné jmenování na špici evropské byrokracie podaří přeměnit v řádný post. „Pokud nezklamu a nebudou jiní se silnější podporou, je to samozřejmě šance na jmenování. To je ale v tuto chvíli daleko,“ napsal na svém facebookovém profilu.
Dokonale tím vystihl postavení českých zástupců v byrokratických labyrintech Evropské komise. Přestože národnostně neutrální úředník EU je chimérou a i v Evropské komisi se opečovávají zájmy jednotlivých členských zemí, většině Čechů je práce eurobyrokratů v Bruselu ukradená. Považují ji za luxusně placenou zbytečnost a samotné české úřednické expaty pak za odcizené eurofederalisty. To se pak ovšem našinci ve vyšších úřednických patrech Bruselu nesmějí divit, že přijdou „jiní se silnější podporou“.
Češi v diplomatické hře o důležité a vlivné posty top úředníků vyšli tentokrát naprázdno. Ani v nižších patrech Evropské komise ovšem Česko nezabodovalo. Dvacítka českých eurobyrokratů to dotáhla na post vedoucích oddělení generálních ředitelství, kde se připraví tři čtvrtiny všech směrnic a nařízení. Bruselské šarže Platové třídy ve vyšších funkcích v Evropské komisi (EUR/měsíc)* AD 15–16 generální ředitelé generálních ředitelství (DG) 14 954–18 370 AD 14–15 ředitelé DG 13 216–16 919 AD 9–14 vedoucí oddělení DG 7 128–14 954 AD 14 šéfové kabinetu eurokomisařů 13 216–14 954 AD 12 zástupci šéfů kabinetu eurokomisařů 10 324–11 681 AD 5–11 členové kabinetu (podle odpracovaných let) 4 350–10 324 * Rozpětí se řídí počtem odpracovaných let Zdroj: Evropská komise
Uprostřed pole
Počty stálých úředníků Evropské komise podle národností (k 1. 10. 2014)
Belgičané 4178 Italové 2454 Francouzi 2263 Němci 1964 Španělé 1676 Poláci 1159 Britové 1023 Řekové 918 Rumuni 891 Portugalci 651 Maďaři 620 Nizozemci 603 Bulhaři 546 Švédové 519 Finové 511 Češi 463 Irové 446 Rakušané 422 Dánové 382 Slováci 325 Litevci 320 Slovinci 226 Lotyši 220 Estonci 203 Chorvaté 164 Lucemburčané 152 Malťané 141 Kypřané 103 Jiná národnost 22
Zdroj: Evropská komise
celkem 23 565 úředníků
