Fidel už letos nezakončil projev zvoláním Socialismo o muerte!
Útok v Zátoce sviní, organizovaný americkou tajnou službou v roce 1961, sice revoluční armáda Fidela Castra odrazila, a od té doby už žádná vojenská invaze Kubu nepostihla, ale komandant nakonec prohrál s imperialismem jiného druhu. V posledních deseti letech ostrovní ekonomiku zcela ovládl dolar, a navíc většinou dolar od amerických Kubánců. A spolu s dolarem začíná hrát stále větší roli soukromý byznys, v němž se mimochodem podobně jako třeba v Číně velmi angažují právě vysocí armádní důstojníci.
Dolarizace každodenního života, jak ji popisuje i reportáž z Kuby na straně 32, ukazuje, kdo prohrál. A pochopil to i starý prezident. Desítky let ukončoval Fidel Castro své plamenné projevy zvoláním „Socialismo o muerte!“ (Socialismus, nebo smrt!). V prvních dnech letošního roku, při oslavách 45. výročí vítězství kubánského revoluce však vynechal nejen tradiční závěrečné zvolání, ale slovo socialismus nepoužil v celém projevu ani jednou. Castro udržel ještě tradiční kritiku USA - ostatně vždy soudil, že americké Kartágo musí být zničeno – ale jeho Kuba už přesto byla dobyta.
Absenci revolučního zvolání je možné interpretovat i tak, že by si sice stále rád zvolil socialismus, ale že už cítí blízkost té kmotřičky s kosou. Jestli mu však již zvoní hrana, je slušné prohlédnout jeho vztah se silnějším bratrem co možná poctivě a nezaujatě.
Kuba bývala americkou kolonií. Až do roku 1934 trvala platnost Plattova dodatku ústavy, kterým si USA vyhradily právo jurisdikce nad ostrovem. Spojené státy si pak i nadále ponechaly svrchovanost nad malou částí ostrova, vojenskou základnou Guantánamo, a přímo ovlivňovaly kubánskou politiku. V padesátých letech například podporovaly tamního krutého diktátora Fulgencia Batistu, neboť jeho politika vyhovovala zájmům amerických korporací a tehdejšímu mccarthyovskému honu na komunisty.
Synek bohatého třtinového plantážníka Fidel Castro ale byl revolucionář, a když jeho hnutí v roce 1959 dobylo Havanu, naznačil Američanům, že on na rozdíl od svých předchůdců jejich zájmy na ostrově hájit nebude. Naopak. Znárodnil majetky amerických korporací. USA zareagovaly nejen ekonomickou odvetou (vypověděly již dohodnutý nákup kubánského cukru), ale začaly bombardovat kubánské cukrovary a shazovat zápalné bomby na třtinové plantáže. CIA se pokoušela svrhnout Castrův režim nejen invazí v Zátoce sviní, ale i pokusy o atentát na Komandanta.
USA si osobovaly pravomoc svévolně zasahovat na obou amerických kontinentech. Vnitřně si tento postup legalizovaly takto interpretovanou Monroeovou doktrínou a mezinárodně politicky bojem proti komunismu.
Fidel se s masivní pomocí Sovětského svazu vymanil z amerického područí, ale jeho idyla skončila s rozpadem východního bloku. Do roku 1989 pumpovaly socialistické země na Kubu pomoc ve výši několika miliard dolarů ročně, obvykle zhruba třetinu ostrovního hrubého domácího produktu. Když socialistický produktovod vyschl, bylo zřejmé, že kubánské ekonomice hrozí smrt. Byla tak zoufale neefektivní, že Fidel Castro byl donucen zrušit socialistické principy (půda a podniky ve výhradním vlastnictví státu, žádné soukromé podnikání, hospodářství řízené centrálním plánováním) o více než deset let dříve než výše zmíněné heslo. A když už nebylo žádné zboží a kubánská pesa ztratila definitivně svoji hodnotu, povolil kubánský prezident vlastnit dolary a prodávat a nakupovat za ně. A také podnikat a zakládat společné podniky se zahraničními firmami. Kdy přijde do Havany první McDonald, je otázkou maximálně několika let.
Obecně se očekává, že „až to praskne“, tedy zřejmě až zemře Fidel, přepucuje perlu Karibiku kapitál z Miami a z Kuby se opět stane výkladní skříň.
Specialista na Latinskou Ameriku z washingtonského American Enterprise Institute Mark Falcoff v nedávno vydané knize Cuba, the morning after (Kuba, ráno poté) však varuje před naivním pohledem, že po smrti Fidela se Kuba přerodí v demokratickou zemi s tržní ekonomikou. Falcoff očekává, že „pod tvrdou rukou generála Raula Castra (Fidelova bratra) a jeho družiny bude ustaven model přátelského, kooperativního a slušně profitabilního diktátorského režimu, tedy podle mínění mnoha amerických konzervativců optimálního systému pro malou karibskou zemi“. Navzdory oficiální rétorice totiž mnoho politiků a byznysmenů považuje mírnou formu totality s diktátorem nakloněným obchodu za nejpříznivější prostředí pro kšeft.
Největšími obchodními partnery Kuby jsou nyní Španělsko, Kanada a Venezuela. Obchodní aktivity českých firem jsou zatím minimální, i když právě nyní plynou měsíce nejvýhodnějších příležitostí. Až Spojené státy zruší nesmyslné embargo a umožní svým občanům a firmám oficiálně cestovat na devadesát mil vzdálený ostrov a investovat tam, kapitalistický vír bude na Kubě definitivně roztočen. A z ní se opět stane americká kolonie.
