Na první pohled jde o pohádku o boji za spravedlnost a národní hrdost, která vyústila ve vyznamenání. Řeč je o Ivance Kohoutové, bojovnici proti „netolerantní ideologii“, jak ji sám prezident označil. U soudů vyhrála coby ředitelka zdravotní školy boj za to, že její studentka nesmí nosit muslimský šátek na hlavě. Z Vladislavského sálu si odnesla vyznamenání Za zásluhy I. stupně.
Celá tahle věc má dvě úrovně. První, že podle výroku soudu je Česká republika sekulárním státem a žádný zákon v tuzemsku neukládá nikomu povinnost tolerovat náboženské symboly. Škola paní Kohoutové v tomhle vyhrála, ať se to někomu líbí nebo ne.
Druhá rovina je ta, že vlastně o žádné vítězství nešlo. Soud svým výrokem zároveň řekl, že lze ve škole zakázat vedle šátku coby náboženského symbolu třeba i nošení křížku nebo Davidovy hvězdy. Z tohoto hlediska je velmi sporné, jestli byl tenhle úspěch zrovna hodný státní medaile.
Kdo by si ale myslel, že Miloš Zeman ocenil Ivanku Kohoutovou za její možné skryté protimuslimské nálady, je na omylu. Ano, šátek ve škole byl svého času velkým politickým tématem a odmítl ho coby symbol údajné ohrožující ideologie i předseda ODS Petr Fiala, ale zajímavé je, že debata by se podle Hradu teď neměla otočit právě tímhle směrem.
Čtěte komentář: Návrh dalších vyznamenání za boj proti ekonomickým z*rdům
Trvalo jen pár hodin, než přišel hradní mluvčí s vysvětlením, proč paní Kohoutová medaili vlastně dostala. Onou netolerantní ideologií není islám (to jsme si oddechli), jde o ideologii, jejíž stoupenci se prý snaží uštvat člověka, zničit ho profesně i lidsky, v zájmu své pravdy. Mluvčí Jiří Ovčáček při té příležitosti ještě řekl, že ředitelka čelila několik let „brutální kampani v režii ombudsmanky, neziskovek a některých médií“. Dotčení na to naštěstí odmítli reagovat, proč taky.
Takže sečteno podtrženo. Kauza se šátkem nebyla pro rozhodování prezidenta kvůli medaili tak důležitá, jako fakt, že podpoří někoho, kdo posadil na zadek pár lidí z neziskového sektoru a ombudsmanku Annu Šabatovou. Máme tu tedy otřepané vyřizování účtů zapšklého muže se svými oponenty a státní medaili jako prostředek k téhle hře. Nic víc. Tohle opravdu nebylo státního svátku hodné.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
ČLÁNKY DO MAILU