Ti, kteří hlasovali pro vstup, si myslí, že vláda jen potřebovala jejich hlas
Mediální masáž, která provázela referendum o vstupu České republiky do Evropské unie, ustala. Z analýzy, kterou provedla agentura Innovacio pro týdeník EURO, vyplývá, že počet příspěvků o Evropské unii je v některých případech, oproti časům před plebiscitem, nižší takřka řádově. „Pro média je evropská problematika nudná,“ řekla týdeníku EURO Jana Adamcová, která na ministerstvu zahraničních věcí (MZV) vede odbor, jenž má informování o unii v gesci. Naopak zakladatel a do konce loňského roku ředitel agentury TNS Factum Jan Herzmann si myslí, že ministerstvo by mělo klást na mediální aktivity spojené s Evropskou unií větší důraz. Oba odborníci se nicméně shodují v tom, že iniciativy by se měly chopit především politici. Do noty jim hraje i prosincový průzkum společnosti CVVM, který - ve věci informování o unii - přikládá velkou váhu vrcholným reprezentantům domácí exekutivy – především vládě a význačným opozičním politikům.
Politický alibismus.
Herzmann se obává, že podstatná část lidí, kteří hlasovali v referendu pro vstup, může mít nyní dojem, že vláda potřebovala pouze jejich hlas. „Politická reprezentace obrátila po referendu pozornost ke svým vlastním problémům a na unijní otázky rezignovala. Veřejné mínění tak zůstalo ponecháno samo sobě,“ míní. Vysoký úředník z MZV, který nechce být jmenován tvrdí: „V České republice není jediný politik, který by byl ve věci Evropské unie tak kompetentní, aby mohl veřejnost nestraně informovat.“ Podobně, byť v mírnějším duchu, uvažuje i šéfka odboru Adamcová: „Nemůžeme suplovat práci politiků. Snažíme se získat známé tváře, ale v řadách veřejných činitelů není zájem.“ Největší břemeno tak zřejmě zůstane na ministerských úřednících, kterým ale občané, jak praví studie společnosti STEM - Veřejnost ke vstupu České republiky do EU, příliš naslouchat nechtějí. Bývalý šéf agentury TNS Factum se proto domnívá, že politická ignorance může po našem vstupu do evropských struktur vyústit v hluboké rozčarování veřejnosti. K tomu došlo na konci devadesátých let například v Rakousku. „V době těsně po vstupu si totiž lidé uvědomí, jak příslušnost České republiky k pětadvacítce evropských zemí změní jejich život,“ předpokládá Herzmann.
Nevědomostí k chudobě.
Ve fázi před referendem se ukázalo, že povědomí o Evropské unii není v české populaci příliš vysoké. V průzkumu Eurobarometr přiznalo třicet osm procent respondentů, že o unii ví jen velmi málo, případně nic. Pouze devět procent Čechů má pocit, že sjednocenou Evropu zná. Nejmenší vědomosti mají podle výzkumů STEM především důchodci, ženy v domácnosti a lidé, kteří žijí v malých obcích. Chabé znalosti o fungovaní Evropské unie či o možnostech, které jim členství v evropském společenství skýtá, mají, podle průzkumu TNS Factum, i představitelé malých firem či živnostníci. Ti by například kvůli tomu nemuseli dosáhnout na dotace z unijních fondů (více o evropských fondech strana 35) . „Hrozba, že se prostředky kvůli nedostatečné informovanosti nevyčerpají, opravdu existuje,“ upozorňuje Martin Tlapa, generální ředitel agentury Czech Trade. Největší rizika vidí manažer v tom, že se nenajde dostatek projektů, nebo že nebudou připraveny instituce, které mají zájemcům s čerpáním financí pomáhat, a to zvláště v krajích.
Můžou si za to sami.
Jan Herzmann míní, že stát nepřipravil pro malé firmy a živnostníky dostatek stravitelných informací a nenašel ani vhodné komunikační kanály. „Kampaň měla působit zejména v regionech, kam informace dosud v potřebné míře a systémově nedorazily,” doplňuje analytika nestor české reklamy Ladislav Kopecký, šéf studia Createam. S tím ale nesouhlasí Adamcová a oponuje: „Všechny skupiny obyvatelstva i firmy měly dostatek příležitostí získat všechny potřebné údaje.“ Neinformovanost některých drobných podnikatelů, jak se šéfka z ministerstva domnívá, odráží jejich letargii a odevzdanost. „Místo toho, aby zjišťovali, co jim vstup do unie může přinést, spoléhají na to, že to nějak dopadne,“ popisuje úřednice jejich přístup a pokračuje: „Pokud budou některé malé firmy po vstupu do unie cítit frustraci, bude to zklamání z nich samotných, z toho, že nevyužily svůj potenciál.“
Souboj o lhostejnost.
Ředitelka přesto přiznává, že komunikační strategie má i své slabiny. Tu největší z nich spatřuje v takzvané vnější komunikační strategii. Ta by měla prezentovat Českou republiku v členských státech unie jako zemi, která může převzít závazky spojené s členstvím ve spojené Evropě, a jež ponese svůj díl odpovědnosti na politickém, hospodářském, kulturním a sociálním rozvoji Evropy. „Zlepšení našeho obrazu v zahraničí bude pro příští měsíce naší prioritou,“ slibuje Adamcová. Je na čase, protože vstup České republiky do EU totiž v části evropské populace velký jásot nevyvolává. Můžeme se utěšovat se tím, že lépe na tom nejsou ani další kandidáti. Obavy panují především v Německu, Británii a Francii. Nelichotivý je také fakt, že média členských zemí jsou vůči kandidátům lhostejná. Rozhodování o rozšíření Evropské unie bylo podle obsahové analýzy, kterou si nechala vypracovat Evropská komise, pouze zlomkem zpravodajství evropských televizních stanic. Dokonce i během historického summitu EU ignorovaly sledované zpravodajské pořady kandidátské země.
