Mediace ve světě pro obchodníky představuje účinnou ochranu peněz, času i nervů. Nyní se díky novému zákonu usazuje i v Česku
Spory ohledně velkých veřejných projektů se nevyhýbají ani nejvyspělejším ekonomikám. Největší rozdíl oproti tuzemským kauzám však spočívá ve způsobu jejich řešení. Příkladem může být nepovedený záměr města Edinburgh zavést ve svých ulicích tramvajovou dopravu. Když v roce 2008 ve skotské metropoli poprvé kopli do země, netušili, že ještě na počátku roku 2013 bude linka mnohem více připomínat staveniště nežli integrovaný dopravní systém, přičemž náklady na něj porostou do astronomických výšin přesahujících nyní 600 milionů liber (asi 18 miliard korun).
Problémy způsobily nejasnosti ohledně smluv mezi konstrukční společností TIE (Transport Initiatives Edinburgh) a jejím dodavatelem, konsorciem BSC (sdružení firem Bilfinger Berger, Siemens a CAF). Strany postupně sáhly po všech možných zbraních, které se v obdobných sporech používají, a tak na sebe u soudu i u rozhodčích tribunálů podávaly žaloby. Dále pak následovalo vzájemné očerňování ve sdělovacích prostředcích, což náladu obyvatel skotské metropole rozjitřilo ještě víc. Spor neustále narůstal, stejně jako prodlení a škody všech zúčastněných, takže se zdálo, že edinburská tramvaj dojela do konečné stanice ještě před tím, než vůbec opustila depo…
Nakonec se strany dohodly na tom, že celý komplexní spor zkusí vyřešit formou mediace.
Edinburská městská rada se rozhodla pro amerického mediátora Michaela Shana.
V březnu 2011 bylo řízení zahájeno a po pěti dnech intenzivního jednání byly všechny sporné otázky vyřešeny a práce na projektu následně obnoveny. Od té doby stavba nepřetržitě pokračuje a v současné době se tak zdá pravděpodobné, že první cestující se tramvají svezou již v roce 2014.
Happy end sporů i v Česku?
Happy end této rozepře s příměsí veřejnoprávního zájmu zařídila mediace - alternativní způsob řešení sporu, který je v zahraničí četně užíván za účelem předcházení vleklým soudním řízením a nákladným arbitrážím.
Nyní se zdá, že se na lepší časy blýská i v českém byznysu. Čeští zákonodárci totiž loni přijali dlouho očekávaný zákon o mediaci, čímž umožnili naplno využívat výhod tohoto řízení i českým podnikatelům. I oni teď mohou ušetřit čas, peníze a reputaci své firmy tím, že rozpory se svými obchodními partnery vyřeší mimosoudní cestou.
Mediace je dobrovolný, důvěrný, efektivní a neformální způsob řešení sporu, v rámci kterého mediátor pomáhá stranám s vyjednáním dohody, když provádí strany řízením a vede je k identifikaci sporných témat, k objasnění nedorozumění a nalezení možné varianty uspořádání dalších vztahů. To jsou činnosti, které běžný soudce v soudním řízení ani rozhodce v arbitráži provádět nemůže. Flexibilní, rychlejší, levnější… Přitom se zdaleka nejedná o jedinou výhodu, kterou toto ADR (alternativní způsob řešení sporu - z anglického alternative dispute resolution) řízení zajišťuje. Za jeho hlavní plus se považuje fakt, že obchodníci, oproti soudnímu řízení či arbitráži, kde za ně autoritativně rozhoduje třetí osoba nezávisle na jejich vůli, nad řešením sporu neztrácejí přímou kontrolu. V mediaci je totiž třeba souhlasu všech stran pro to, aby závěrečná dohoda byla uzavřena.
Oproti jiným řízením je mediace výrazně rychlejší a levnější. Zejména soudní řízení s sebou nese vysoké náklady - nejenom za soudní poplatky, ale také za právní zástupce, odborné a jiné posudky, za svědečné a další výdaje. V neposlední řadě však také odměny PR agenturám upravujícím pošramocenou pověst soudících se stran. Nevyčíslitelné jsou rovněž ušlé příležitosti, nejistota ohledně výsledku a s tím často spojený zákaz nakládání s předmětem sporu.
Podle průzkumu prestižní americké Cornell University mezi předními zámořskými korporacemi je poměr finančních nákladů v soudním řízení k nákladům v mediaci v poměru minimálně 4 : 1. V tomtéž průzkumu vyšlo také najevo, že 90 procent amerických společností považuje ADR řízení za nástroj umožňující kontrolovat výdaje na vedení sporu a více než polovina (54 procent) se právě z tohoto důvodu rozhodla mediaci využívat. Na 13 procent dotázaných firem pak deklarovalo, že díky ADR řízení ušetřily za vedení sporu více než milion amerických dolarů.
Slavný americký soudce Learned Hand kdysi prohlásil, že coby straně sporu by mu soudní řízení nahánělo strach nadevše, snad s výjimkou nemocí a smrti. Obdobný pohled však platí i u nás, pokud se podíváme na běžnou délku soudního řízení v Česku. V roce 2011 občanskoprávní spory trvaly průměrně 559 dní, v případě obchodních sporů šlo dokonce o 603 dnů, tedy téměř o rok a tři čtvrtě. Délka mediačního řízení je velmi proměnlivá, avšak zpravidla se počítá na dny, což ostatně dokazuje i velice komplikovaný případ s tramvajemi v Edinburghu zmíněný v úvodu.
Oproti soudnímu řízení, které je ze zákona veřejné, se navíc strany v mediaci mohou spolehnout na důvěrnost, jež jednak chrání obchodní tajemství, jednak nepoškozuje dobré jméno společnosti, když zabraňuje nežádoucí publicitě.
Mediátor coby odborník na obchod Dalším plusem mediace je bezesporu odbornost osoby mediátora - zejména v obchodních sporech působí mediátoři, kteří mají zkušenosti s obchodním stykem, a mohou tak lépe než soudci pochopit potřeby a zájmy stran. Navíc mohou řízení upravit pro potřeby konkrétního sporu. Zde může být zapojena inovativnost a flexibilita. Řízení se kupříkladu může odehrát na místě, které je předmětem sporu nebo s ním jinak souvisí (podnik), čímž je usnadněna komunikace mezi stranami a není třeba složitě provádět jednotlivé návštěvy.
S tímto faktem též souvisí možnost, aby „za podnikatele jednal přímo podnikatel“, a to buď bez právního zástupce, nebo za jeho asistence.
Vzhledem k tomu, že mediace je řízení důvěrné a bez dosažení závěrečné dohody nezávazné, není třeba se obávat, že by strana ohrozila své postavení v dalších potenciálních řízeních. Nemluvě o tom, že toto „sebezastupování“ umožňuje výrazně snížit náklady na řešení celého sporu, je výhodou také to, že se mediace mnohem více podobá obchodnímu jednání než soudnímu sporu. Jinými slovy: podnikatelé tak během ní nepředávají svůj osud do rukou svých právních zástupců, ale rozhodují o něm sami.
V neposlední řadě právě tento aspekt přispívá k přátelské atmosféře jak během samotného řízení, tak zejména po jeho skončení.
Naopak soudní řízení se často vede na „život a na smrt“ a nezřídka přeroste do totální války, kde již nejde o nic jiného než o zničení soupeře a „dokázání pravdy“. Má však takové uvažování místo v obchodním styku v 21. století?
Přátelský způsob vyřešení sporu oproti tomu nejenom přispívá k udržení obchodních vztahů, ale také k jejich rozvoji. Nezřídka se stává, že strany mediace se po jejím skončení stávají dlouhodobými obchodními partnery. To vše díky tomu, že výstupem z mediace není konfrontační zisk jedné ze stran, ale konsenzuální zisk všech na základě principu, že vyhrávají všichni.
kolik lZe ušetŘit Jak již bylo řečeno, Česká republika stojí nyní na prahu nové éry, kdy kromě soudního řízení a arbitráží bude možné řešit obchodní spory mediací se všemi účinky a výhodami, které přináší obchodníkům v USA, Kanadě, západní Evropě či na Dálném východě. Nabízí se otázka, kolik takových řízení a s jakým úspěchem v těchto končinách probíhá?
Na její zodpovězení nám však chybějí konkrétní údaje. To souvisí zejména s tím, že mediace je, jak již bylo řečeno, řízením důvěrným.
Navíc co se týká samotného Česka, zde doposud neexistoval ani oficiální seznam mediátorů, ani žádné veřejnoprávní centrum, které by zajišťovalo administrativu pro ADR řízení. Druhý problém ostatně zůstává nevyřešen dodnes.
I v případě, že v konkrétní zemi je situace opačná, jsou k dispozici pouze více či méně přesnější odhady. Taková je situace kupříkladu ve Velké Británii, kde je každoročně publikován tzv. mediační audit CEDR (Centre for Effective Dispute Resolution). Na základě tohoto výzkumu se odhaduje, že v celé Británii proběhlo za rok 2011 asi 8000 čistě obchodních mediací. Z nich bylo již během prvního dne řízení úspěšně vyřešeno 70 procent případů a dalších 20 procent v několika následujících dnech po prvním setkání s mediátorem. Z toho plyne, že udávaná celková míra úspěšnosti obchodní mediace ve Velké Británii je neuvěřitelných 90 procent.
Zajímavý je také celkový součet částek hodnot sporu, které se za rok staly předmětem mediace. Ve Velké Británii jde o 7,5 miliardy liber (asi 228 miliard korun). Pokud jde o oblasti, v nichž docházelo k obchodním mediacím nejčastěji, vévodí žebříčku všeobecné obchodní spory, následované spory z odpovědnosti za škodu a spory veřejnoprávními.
Vzrůstající tendenci však zaznamenaly také spory z bankovního, stavebního a zdravotního sektoru a taktéž spory z pojišťovnictví.
Nejzajímavější výstup však představuje číslo odpovídající ušetřeným nákladům, které by byly vynaloženy, pokud by spor musel rozhodovat soud. Za rok 2011 se tato suma odhaduje na dvě miliardy liber (téměř 61 miliard korun).
Zajímavá čísla nabízí také Itálie, která zavedla povinnou mediaci v téměř všech majetkových sporech. Jen za první rok platnosti tohoto zákona Itálie zaznamenala přes 90 tisíc mediačních řízení. Z těch, ve kterých strany k mediaci zasedly, pak bylo 48 procent úspěšně vyřešeno a následná žaloba již nebyla nutná. Nižší úspěšnost je vysvětlována právě tím, že ADR řízení je v tomto případě povinné. I tak to pro italské soudy představuje mohutné úspory času a finančních prostředků.
V Nizozemsku se v roce 2011 odehrálo asi 52 tisíc ADR řízení, z nichž největší podíl tvořila rodinná (33 procent) mediace, následovaná pracovněprávní (25 procent) a mediací v obecních záležitostech (18 procent). Na veřejnoprávní a obchodní spory připadlo shodně kolem osmi procent mediací, ve srovnání s Velkou Británií se tedy v absolutních hodnotách jedná o číslo poloviční.
Jak bylo řečeno, údaje pro Českou republiku ještě dány nejsou. Ostatně veřejné autority zatím sběr dat ani neplánují, takže na odhad si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Pokud však mediace zachrání byť i setinu nákladů ve Velké Británii, učiní pro české hospodářství a zdejší podnikatele obrovskou službu. A tak pokud vás nebaví trávit čas po soudech a ničit své obchodní vztahy, zvažte při příštím nedorozumění s obchodním partnerem mediaci.
O autorovi| JUDR. MARTIN SVATOŠ* mediátor a rozhodce