Mediální revue

Zajímavosti ze světového tisku

THE WALL STREET JOURNAL

Odliv z Irska

Irsko podle odborníků čelí vlně emigrace, kterou země nepamatuje od 80. let minulého století. Nová studie dublinského Institutu ekonomického a sociálního výzkumu uvádí, že Irsko opustí v období od dubna 2010 do dubna 2012 až sto tisíc osob, což jsou více než dvě procenta jeho obyvatel. Příčinou exodu jsou zhoršené ekonomické poměry a nedostatek pracovních příležitostí. Míra nezaměstnanosti v Irsku přesahuje 13 procent, což je dvakrát víc než například v Německu. Irsko v minulosti prodělalo několik odlivových vln, nejhorší byla v době hladomoru v 19. století, kdy během jediného roku odešlo až 200 tisíc lidí a celkem se jich se do Ameriky, Kanady a Austrálie vystěhovalo téměř milion. Nynější vlna emigrací začala už v roce 2009, do dubna 2010 odešlo na 35 tisíc lidí. Šedesát procent z nich ovšem nebylo „rodilými Iry“, šlo hlavně o přistěhovalce, kteří se obvykle vraceli domů. Nejpopulárnější zemí nového pobytu je Velká Británie.

REUTERS

Evropské penězokazectví

V posledních měsících se sice euro ocitlo pod tlakem, v souvislosti s existencí jednotné evropské měny nicméně přichází i dobré zprávy. Když přijde na padělky, euro na tom není až tak špatně. Podle sdělení Evropské komise se počet falešných papírových eurobankovek, který musel být v loňském roce stáhnut z oběhu, snížil o 12,6 procenta, což představovalo 751 tisíc bankovek. Množství falešných euromincí ovšem vzrostlo o osm procent na 186 tisíc kusů.
Zatímco celková hodnota falešných papírových eurobankovek představovala 30 milionů eur, v případě mincí to bylo pouze 300 tisíc eur. Podle komise jsou to velice malé sumy ve srovnání s pravými mincemi a bankovkami, které jsou v oběhu.
Mezi padělateli patí k nejoblíbenějším mince v hodnotě dvou eur. Představují tři čtvrtiny všech napodobenin. Z papírových jsou to bankovky v hodnotě 20 eur a padesát eur, které dohromady tvoří 80 procent všech padělků. Existuje celkem osm nominálních hodnot euromincí a každý stát vydává mince s vlastní rubovou stranou. Lícová je pro všechny země společná. Euromince a eurobankovky byly do oběhu uvolněny 1. ledna 2002. Eurobankovek existuje sedm druhů, každá má rozdílnou barvu a velikost. Všechny jako téma obsahují některý z evropských architektonických slohů. Na lícové straně jsou zobrazena okna nebo brány a na rubové straně mosty. Papír používaný k výrobě eurobankovek je vlastně stoprocentně čisté bavlněné vlákno, které zvyšuje jejich trvanlivost a dodává jim charakteristický omak. Přesto, že se do oběhu dostalo loni více falešných euromincí, je na tom euro ve srovnání s jinými měnami pořád relativně dobře. Pro srovnání – ve Velké Británii muselo být v letech 2009 až 2010 staženo z oběhu přes milion falešných mincí v hodnotě jedné libry, což znamená, že každá taková 36. mince, která se na ostrovech používá, může být falešná.

TIMES LIVE

Nákupní centra v aukci

O osudu dvou významných nákupních center v Johannesburgu, jejichž celková hodnota se odhaduje na 700 milionů randů (zhruba 1,8 miliardy korun), rozhodne aukční kladívko. Jde o další ze série likvidací developerských projektů skupiny Universal Property Professionals, již vlastní sourozenci Theodosiou. Podnikání nechvalně známých bratří s více než miliardovými dluhy vyústilo mezi největší bankroty v Jihoafrické republice.
„Tony, Dimitri a Sedrick prosluli svým 'uměním' stavět obchodní domy bez potřebných povolení od úřadů,“ uvedla organizace Auction Alliance, která nemovitosti vydraží.
Případ se táhne už od roku 2007, kdy město získalo od soudu dvě rozhodnutí, která zakazovala stavitelům pokračovat v rozšiřování nákupního centra Lonehill bez stavebních povolení. Bratři to ale ignorovali, a tak se případ dostal k Nejvyššímu soudu, který jim mimo jiné dal podmínku, pokutu a varování, že mohou skončit ve vězení, pokud s nepravostmi neskončí.
Rok na to banka Absa podala na společnost provozující centrum Lonehill návrh na likvidaci, Theodosiouovi jí podle aukční společnosti dlužili 900 milionů randů, částka navíc každý měsíc narůstala o jedenáctimilionový úrok.

AP

Boeing propouští

Kvůli snižující se domácí poptávce po nákladních letadlech typu C-17 bude muset americká společnost Boeing propustit 1100 svých zaměstnanců. Pracovní kontrakty jim vyprší koncem příštího roku, přičemž nejvíce lidí a sice 900 přijde o práci v továrně v Long Beach na území státu Kalifornie. Zbylých 200 lidí bude propuštěno v závodech ve městě Mesa ve státě Arizona, v Maconu v Georgii a v St. Louis.
Původně se na výrobě letadla Boeing v Long Beach podílelo 20 tisíc lidí, v roce 1990 však muselo být 13 tisíc propuštěno a dnes zde pracuje sedm tisíc lidí. Poslední snižování stavu se bude týkat účetních, pracovníků managementu střední úrovně, ale také inženýrů, výzkumníků a nakonec i dělníků. Boeing C-17 je strategický transportní letoun schopný rychlého přesunu jednotek a všech druhů nákladů k hlavním operačním základnám nebo přímo k předsunutým základnám v oblasti rozmístění vojsk. Je také schopný taktické přepravy, evakuace a výsadkových misí. Jeho vývoj spadá do 70. let, kdy Američané začali hledat náhradu za C-130 Hercules. Letadlo se hned od zahájení výroby v roce 1993 stalo tažným koněm vojenských sil. Armáda USA jich nakoupila celkem 206, prodávaly se také do Kanady, Velké Británie, Austrálie, ale i do Kataru a do Spojených arabských emirátů. Indie a Kuvajt si objednaly jedenáct kombinovaných letadel a pokud dojde ke schválení posledního kontraktu, udrží indické vzdušné síly chod továrny v Long Beach do roku 2013.

SKY NEWS

Britské firmy v potížích

Škrty ve vládních výdajích jsou hlavním důvodem, který Británii přinese o deset procent více insolvencí, předpovídá zpráva poradenské společnosti Begbies Traynor. Její poslední zpráva „Red Flag Alert“ uvedla, že počet firem s finančními problémy vzrostl meziročně poprvé od začátku roku 2009. Navýšení o čtyři procenta sice nemusí znít na první pohled strašně, o něco hůře už ale vypadá dvacetiprocentní mezičtvrtletní skok, když během posledních tří měsíců loňského roku hlásilo potíže 148 tisíc firem.
Specialisté z Begbies spočítali, že k vyhlášení insolvence to v roce 2010 dopracovalo 21 500 firem. Během letošního roku by jich podle předpovědi mělo být zhruba o dva tisíce více. Mohou za to škrty ve vládních výdajích, které doplňuje tvrdší postoj věřitelů a snižující se cash-flow.
„Nejčernější hodiny čekají menší podniky,“ přibližuje Ric Traynor, výkonný předseda Begbies Traynor, a pokračuje: „Z jedné strany musí čelit slabé domací poptávce a z druhé strany zvyšujícímu se tlaku velkých hráčů, kteří se snaží udržet si vlastní ziskovost.“

FALTER

Kamarád to zařídí

Dejte 700 tisíc eur a my vám zajistíme, že se do novostavby přestěhují úředníci ministerstva financí a zaplatí nadstandardní nájem. Tak v kostce vypadá jádro úplatkářské aféry kolem bývalého rakouského ministra financí Karl-Heinze Grassera, jejíž podrobnosti přinesl vídeňský týdeník Falter. Klíčovou postavou příběhu je Grasserův kamarád, lobbista Walter Meischberger. Ten si měl říci společně s makléřem Ernstem Karlem Plechem o úplatek přímo šéfovi stavební firmy Porr, jež v Linci postavila výškovou budovu a doufala, že získá kontrakt s finančním úřadem. „Slyšeli jsme, že máte nějaké patálie s financováním,“ nadhodil prý téma ministrův přítel s tím, že může jednání odblokovat „na nejvyšších místech“. Kauzu od loňska vyšetřuje policie, která na „Meischiho“ i Plecha nasadila odposlechy. Přestože oba tvrdí, že šlo o honoráře za standardní konzultace, přepisy telefonátů přetištěné Falterem svědčí o něčem jiném. Poté, co Plech absolvoval výslech na policii, Meischberger mu obratem volal. „Ještě mi brkni a udělej mi pár poznámek. Až se mě zítra budou ptát, tak abych nekecal něco jinýho,“ apeloval na svého parťáka blízký přítel exministra Grassera.

25 lidí přišlo za půl roku o slovenské občanství podle zákona, který reagoval na vydávání občanství etnickým Maďarům v zahraničí. Slovensko zřejmě omezí zákaz dvojího občanství na lidi z bezpečnostních a vojenských složek. K maďarské národnosti se na Slovensku podle posledního sčítání přihlásilo 520 528 obyvatel.
PRAVDA