Čeští buddhisté našli způsob, jak spojit byznys s náboženstvím. Ostatní církve jim mohou jen závidět
V pražské restauraci Maitrea nacházející se poblíž Staroměstského náměstí si k obědu můžete dát bezmasé párky nebo „tradiční svíčkovou“ z rostlinné bílkoviny. Všechno zapijete vodou, která je očištěna od negativní energie.
A domů si k tomu ve vedlejším obchodě můžete přikoupit třeba inhalační tyčinku proti únavě.
Kdo by si pomyslel, že jde o jednu ze stovek firem vezoucích se na vlně zájmu o alternativní jídlo a medicínu, toho bude pohled do obchodního rejstříku šokovat. Maitrea hospodaří se základním jměním 1 600 000 000 korun. Ne, nejde o chybu úředníka, který při zápisu akciové společnosti omylem připsal tři nuly navíc. Vysvětlení se skrývá v osobě jediného předsedy představenstva a zároveň jediného akcionáře, kterým je Antonín Koláček.
Bývalý šéf Mostecké uhelné společnosti (MUS), kterého v polovině května čeká první stání před spolkovým trestním soudem ve švýcarské Bellinzoně kvůli praní špinavých peněz, je dnes vyznávající buddhista a veřejně prohlašuje, že s velkým byznysem už skončil.
Nikoli ovšem se samotným podnikáním. Maitrea funguje jako zastřešující organizace vícera aktivit. Kromě již zmíněného objektu v Týnské uličce, oficiálně Domu osobního rozvoje, kde kromě restaurace a obchodu pořádá Koláček v „meditovně“ semináře a workshopy, patří do uhlobaronovy buddhistické stáje třeba ještě mateřská školka a rodinné centrum v budově bývalé fary ve Slušticích u Prahy. Dochází tam padesát dětí, a to za školné, které je v porovnání s jinými soukromníky stále „lidové“ – v Koláčkově školce měsíčně rodiče platí za dítě čtyři tisíce korun. Maitrea láká také na výukové centrum samurajského umění v pražských Stodůlkách. To provozuje Josef Mádl, mnišským jménem Jikan Kódó, jehož firma Avaloka sídlí na stejné adrese jako Maitrea.
Hoteliér Koláček Takový výčet aktivit pečujících o duši i tělo bychom od buddhistického konvertity, který si ve svém předchozím podnikatelském životě vydělal miliardy, zřejmě čekali. Pod hlavičkou Maitrey se ale skrývá i řada jiných firem, jejichž podnikání s meditací a nahlížením do vlastního nitra příliš nesouvisí. Koláček prostřednictvím Maitrey vlastní také firmu Skywalkers, která nabízí tandemové seskoky padákem a v mosteckém aeroklubu provozuje vlastní letadlo. Do buddhistického impéria spadá i realitní společnost Rytířská BLDG, kterou Koláček loni získal od společnosti Unimex podnikatele Jiřího Šimáněho. Koláček prostřednictvím této realitky vlastní například dům U Modré růže v pražské Rytířské ulici, kde sídlí stejnojmenný hotel.
Avšak zjistit detaily o Koláčkově nové etapě podnikání poté, co v roce 2008 prodal svůj podíl v MUS a oficiálně se stáhl z velkého světa uhelného byznysu, je téměř nemožné. Samotný nejbohatší buddhista v Česku k tomu mlčí. „Dokud nebudou vyřešeny záležitosti ve Švýcarsku, nebudu s médii komunikovat,“ vzkázal Koláček týdeníku Euro.
O Koláčkově duchovním obrácení a jeho skutečných plánech, jak dál naložit s miliardami, které mu vynesl prodej podílu v MUS, si můžeme myslet své. Nabízí se i spekulace, zda Maitrea není jen jednou z firem, která má svými aktivitami vylepšit poněkud ušpiněnou pověst někdejšího uhlobarona. Jisté je nicméně to, že Koláčkův přestup ze světa tvrdého byznysu do ústraní meditací a rozjímání není zdaleka jediný.
Askeze se nenosí Také Martin Holečko, další vyznávající buddhista, vyměnil židli šéfa prosperující firmy za přemítání v pozici lotosového květu. Jeho příběh je přitom českou variantou nesčetných amerických story o „ajťácích“ z garáže. V roce 1997 založil se spolužákem z ČVUT firmu Etnetera, která se živila tvorbou webů. Dnes má společnost obrat přes 130 milionů korun a zaměstnává 120 lidí. Holečko jí ale už nešéfuje, byť se podobně jako Koláček od byznysu natrvalo neodstřihl. Je stále předsedou představenstva mateřské firmy, která Etneteru vlastní. Otec-zakladatel nicméně našel svůj druhý domov v buddhistickém centru v Německu a své dítko sleduje na dálku.
Nějaké zavírání se do kláštera a měsíce samoty podle něj modernímu buddhismu nesluší.
„Askeze sama o sobě není cílem, tím je lidský rozvoj pro dobro druhých. Se správnou motivací spíše dokážete pomoci lidem, když dobře fungujete uprostřed společnosti, ať už pracujete na úřadě, jste na škole nebo podnikáte. A takové lidi potkáte v centrech naší školy,“ vysvětlil Holečko týdeníku Euro.
Připomeňme, že Holečko není jediný podnikatel ze světa IT, který se vrhl na buddhismus. Asijská věrouka chytla také Libora Malého, který založil a úspěšně prodal portály Jobs.cz a Práce.cz. A do třetice – praktikujícím buddhistou je také Jiří Grund ml., který šéfuje rodinné firmě vyrábějící koupelnové doplňky. Všichni se pak shodují v tom, že jim svět buddhismu pomáhá nejen v osobním, ale i profesionálním životě. Religionista Zdeněk Vojtíšek má za to, že důvodem prolínání na první pohled neslučitelných světů – dravého podnikatelského prostředí s tichým rozjímáním – může být skutečnost, že se čeští buddhisté z řad byznysmenů orientují jen na některé praktiky a rituály jinak velmi komplexního náboženství. „Zaměření na rychlé účinky umožňuje dát stranou přísnou buddhistickou etiku, což může být v podnikatelském prostředí příjemné,“ soudí.
Buddhismus a byznys jdou zkrátka dobře dohromady a čeští buddhisté to jen potvrzují. Nápadně mnoho z nich by se dalo označit sociologickou škatulkou „dobře situovaný třicátník/třicátnice“. Právě takoví lidé často hledají i jiné naplnění než podnikání nebo slušně placenou práci. Začít praktikovat meditaci neznamená, že se takových materiálních jistot nutně musejí vzdát. Naopak – buddhismus může zafungovat jako dobrá reklama, která dokáže zlepšit image. „Příslušnost k náboženství bezpochyby zvyšuje důvěryhodnost, která je v podnikání velmi důležitá. Ale hlavně: náboženství je v dnešní společnosti prostě in.
Pokud nedostane omšelou nálepku dogmatického křesťanství nebo fanatického islámu, pokud není vázáno na církev ani jinou instituci a pokud přináší okamžitý praktický účinek, je náboženství v naší společnosti populární,“ argumentuje Vojtíšek.
Ve jménu diamantu Koláček a Holečko mají kromě útěku od světa velkých zakázek a manažerské rutiny společnou ještě jednu věc. Oba jsou největšími mecenáši Nadačního fondu Nydahl (NFN), z něhož se financuje činnost buddhismu Diamantové cesty. Linie Karma Kagjü, jak se tato odnož původně tibetského vyznání oficiálně nazývá, je největším buddhistickým uskupením v Česku. Mimochodem – při posledním sčítání obyvatel v roce 2011 se lidé mohli ke Karma Kagjü přímo přihlásit. Diamantová linie má také své celebrity. Patří mezi ně nejen excentrický guru Ole Nydahl, o němž ještě bude řeč, ale v české kotlině především bývalý pražský primátor Pavel Bém. Ten na radnici hned několikrát přijal 17. karmapu, mladého Tibeťana, který je považován za převtělení Buddhy.
Byť sami následovníci „diamantu“ odhadují počet svých příznivců na tři tisíce, aktivních členů je několik stovek. A své komunitě jsou opravdu věrní – i po finanční stránce. Nadačnímu fondu podle jeho výroční zprávy za rok 2011 přispělo na činnost hned jedenáct dárců částkou vyšší než 100 tisíc korun, dalších čtrnáct sponzorů z řad českých buddhistů poslalo do společné pokladny sumu nad 50 tisíc korun. Největším chlebodárcem je Martin Holečko s 537 tisíci, uhlobaron Koláček pak na konto NFN pravidelně posílá půl milionu ročně. „Drtivá většina příspěvků pochází z pravidelných měsíčních příkazů našich členů a příznivců. Částky samotné nejsou velké, ale jsou pravidelné a díky množství přispěvatelů dokážeme nasbírat poměrně velké částky,“ vysvětluje Petra Tučková, jednatelka NFN. Totéž si myslí i Holečko. „Hlavní síla není v pár větších sponzorech, ale v množství malých, pravidelných podporovatelů,“ zdůrazňuje.
Celkově buddhistická nadace předloni obdržela od fyzických i právnických osob v darech 11 milionů korun. Buddhismus Diamantové cesty (BDC), který je jako náboženská organizace registrovaný při ministerstvu kultury, je tak pravděpodobně vůbec nejlépe kapitálově vybavenou církví v Česku. Pro srovnání – Českobratrská církev evangelická, k níž se při předloňském sčítání lidu přihlásilo 52 tisíc věřících, dostala v roce 2011 v darech 400 tisíc korun, dalších 3,6 milionu pak získala formou kostelních sbírek. Čistě matematicky vzato, průměrný český buddhista je vůči své církvi padesátkrát štědřejší než protestant. Žádný problém nemají buddhisté ani s cash flow. Zatímco evangelíci skončili předloni ve více než třímilionové ztrátě, NFN vykázal i při lehkém účetním minusu na kontech téměř 18 milionů korun v hotovosti. Investice za desítky milionů Buddhisté si svou centrálu dokážou vydržovat. A totéž platí i o firmách, které jsou na ně napojené. Mezi předloňskými korporátními dárci NFN najdeme dvě lékařská „eseróčka“, cestovku nebo jazykovou školu. Jenže také například firmu, která se na Kolínsku živí mimo jiné provozováním hracích automatů. A zdá se, že poněkud neeticky získané peníze v buddhistickém ústředí nikomu nevadí. „Na naše projekty může přispět opravdu každý. Původ peněz jsme doposud nikdy neprověřovali,“ říká Tučková.
Pravdou je, že buddhistické desátky se v centrální kase dlouho neohřejí. Nastřádané peníze se investují – a to v relativně velkých objemech, které dokazují, že buddhisté patří u nás mezi nejbohatší náboženská uskupení. Opět nám může pomoci srovnání s křesťanskými církvemi. Nový kostel Církve bratrské v Litomyšli, zřejmě nejvýznamnější sakrální stavba za poslední dekádu, přišel na 20 milionů, z nichž pětinu tvořily dotace.
Diamantová cesta loni v prosinci koupila bývalý sklad a prodejnu firmy Elkas v pražských Holešovicích za 28 milionů korun a další desítky milionů chce do objektu investovat.
Projekt Gompa, jak se plán na vybudování největšího buddhistického centra v Česku nazývá, je přitom financován výhradně ze soukromých peněz. „Buddhismus nespadá do žádných škatulek a do dotačních zadání se často nevejdeme. S jejich získáváním nemáme dobré zkušenosti,“ vysvětluje Jan Matuška z BDC. Čeští buddhisté se bez dotací města, kraje či EU obešli i před dvěma lety, kdy dokončili své centrum v Brně, za nějž získali titul Stavba roku. Náklady ve výši 24 milionů korun zaplatila německá nadace Stiftung Diamantweg.
V náručí koncernu Nikoli náhodou – srdce českého buddhismu bije v Darmstadtu. Evropští následovníci Buddhy, alespoň ti vyznávající diamantovou školu, jsou součástí nadnárodního koncernu.
Ani německá nadace, matka českých buddhistů, která ke konci roku 2009 obhospodařovala majetek v hodnotě 16,6 milionu eur, není ale přímým nadřízeným. Tím je Ze západu na východ Se šířením buddhismu do Česka se to má jako s křesťanstvím. Přestože kořeny leží geograficky na východ, rozšířilo se k nám Buddhovo učení oklikou přes západ. Největší buddhistický boom u nás obstarala misionářská činnost dánského lamy Oleho Nydahla, který před čtyřiceti lety získal právo šířit víru od karmapy, nejvyššího vůdce Diamantové cesty (vadžrajána), což je jedna ze čtyř větví tibetského buddhismu. V Česku vedle toho existuje i řada menších škol, včetně chrámů ve Varnsdorfu a v pražské tržnici Sapa, které spravuje vietnamská komunita.
Nydahl se zaměřil především na meditační techniky a návody, jak být úspěšný a šťastný. Kritici, včetně samotných buddhistů, mu vyčítají povrchnost a přílišnou zahleděnost do sebe sama. Religionista Zdeněk Vojtíšek ale radí nesoudit Nydahla tak přísně. „Jeho hnutí je pokusem přizpůsobit tibetský buddhismus postmodernímu Západu. Nutno říci, že je to pokus pozoruhodně úspěšný a že to, co převážně mladí Nydahlovi následovníci prožívají jako buddhismus, nemusí být vůbec povrchní,“ soudí.
dánský guru Ole Nydahl, který ostatně předsedá správní radě českého nadačního fondu, jenž nese v titulu jeho jméno.
Opálený sedmdesátník pravidelně na přednáškových turné objíždí své příznivce a zlé jazyky o něm tvrdí, že na vrchního evropského buddhistu má příliš prostopášný životní styl. Pokud bychom se na Nydahla dívali jako na náboženského vůdce, možná by to platilo. Když se ale zaměříme na to, že šíří pověst buddhismu jako bezproblémového náboženství, a ještě k tomu původně tibetskou větev následovníků Buddhy přeměnil ve fungující byznys model, můžeme poněkud potrhlému guru zatleskat. Což bez výjimky platí i o jeho českých ovečkách.
Ve stopách Buddhy
Počet obyvatel České republiky hlásících se k buddhismu
1991* 3435
2001 6817
2011 6119
* kategorie „ostatní nekřesťanské církve“ Zdroj: Český statistický úřad
Nic pro staré
Věková struktura českých buddhistů hlásících se k linii Karma Kagjü
0–14 198
15–19 233
20–29 1096
30–39 1163
40–49 502
50–59 214
60–69 62
70–79 12
80+ 1
Zdroj: Český statistický úřad
Dvojka po křesťanech
Počet obyvatel ČR hlásících se k církvím a náboženským společnostem (údaje z roku 2011)
římskokatolická církev 1 082 463
protestantské a reformované církve 169 192
řeckokatolická a pravoslavná církev 36 233
buddhisté 6101
muslimové 3358
židé 1474
Zdroj: Český statistický úřad
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
