Všichni, snad až na SPOZ, budou usilovat o omezení/vymezení pravomocí Hradu. Vzhledem k tomu, kdo všechno zřejmě v poslanecké sněmovně usedne, se přitom chtě nechtě nevyhneme obavám o osud základního zákona našeho státu. Co s ním asi provedou všichni ti Babišové a Okamurové? Do jaké míry jej rozryjí staré strany, rozdrolené svými krizemi a nejasnými vztahy?
Autor textu patří mezi ty, kdo nějaké obsáhlejší revizi Ústavy nikdy zrovna nefandili. Už proto, že tak důležitý text by neměl sloužit jako vymezení mantinelů a v ideálním případě by neměl zavánět právním pozitivismem. V ideálním případě by se ale lidé také měli mít rádi, rakovina by byla léčitelná a moře by bylo blízko. Česká společnost, obzvlášť ta politická, zjevně vymezené mantinely mít musí. Pan prezident nám to dokazuje (a jistě ještě dokáže) s virtuozitou mistra loutkáře.
Je pravda, že kupříkladu ve Velké Británii zákon neurčuje délku volebního období, a přesto vláda rezignuje v momentě, kdy ztratí podporu. Je pravda, že v Nizozemsku neexistuje zákon o střetu zájmů, přesto poslanci pravidelně zveřejňují majetková přiznání, aby si získali důvěru voličů. A je také pravda, že málokde v Evropě kontrolují potraviny tak přísně jako u nás, a stejně tam v obchodech neprodávají takové blafy.
Pravidla jsou ale jedna věc a stav společnosti věc druhá. Česko potřebuje Ústavu, která daleko přesněji vymezí prezidentské pravomoci. Měli bychom se přitom mít na pozoru, aby nedošlo k vychýlení rovnováhy směrem k parlamentu, kde by si politici mohli ještě ve větší míře dělat, co chtějí. Ale na to je třeba dávat pozor při každé sebemenší úpravě ústavních pravidel. A vlastně nejen přitom…
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Tomáš Plhoň: Krize kvality a levné cetky z Číny
