Rychlejší růst cen v položkách, na něž jsme citliví, oproti celkové inflaci může být zásadní informací
Patří už k lidské přirozenosti zaměřovat se na pozorování detailu spíš než hledat souvislosti a nadhled. Nejinak tomu je v případě spotřebitelských cen. Že se letos drží cena brambor o 40 procent výš než ve stejném období loni, zaznamenal každý manažer domácnosti. Že naproti tomu za poslední rok klesla o desítky procent cena čteček knih, zpozoroval málokdo. Zdánlivý paradox v našem vnímání má dvě vysvětlení.
Zaprvé, k cenovým pohybům směrem nahoru jsme citlivější, protože zatěžují naše peněženky. Zadruhé, spíš si pamatujeme pohyby cen u výrobků a služeb, které konzumujeme pravidelně.
Ve spotřebním koši pro výpočet inflace figurují oba typy výrobků - ty, jejichž ceny si pamatujeme, i ty, na jejichž hodnotu jsme méně vnímaví. Podíl výrobků a služeb z obou skupin odpovídá při výpočtu inflace struktuře výdajů průměrné domácnosti. Přesto, nebo právě proto, máme tendenci statistikům nevěřit. Jak je možné, že změřili meziroční inflaci ve výši pouhých dvou procent, když víme přesně, že zdražilo to a ono?
Kromě již zmíněných vysvětlení vycházejících z nedokonalosti lidského pozorování se přidává další, jež dává za pravdu nám proti objektivním měřením statistiků. Ve skutečnosti totiž neexistuje průměrná domácnost.
Každý má svůj spotřební koš specifický (a proměnlivý v čase), takže se i jeho „inflace“ (tedy nárůst životních nákladů) více či méně odlišuje od oficiálních měření.
I kdybychom ale znali přesný nárůst životních nákladů v naší domácnosti, moc si tím nepomůžeme. Zaměstnavatel při mzdových vyjednáváních možná zohlední oficiální inflaci či její výhled, ale určitě ne naše individuální odchylky. Také indexace penzí a sociálních dávek se odvíjí jen od oficiálního měřítka inflace a tak to i zůstane.
Index vnímané inflace Dominance oficiální inflace ale neznamená, že nemá smysl hledat alternativní měřítka.
Jednou z možností je vytvoření indexu vnímané inflace tím způsobem, že ze spotřebního koše vyjmeme položky, na jejichž ceny jsme z různých důvodů méně citliví. V okleštěném indexu pak zbylé položky získají vyšší váhu a budou lépe odpovídat našim empirickým pozorováním. K čemu takové cvičení? Na úrovni jednotlivců velký rozdíl v meziročním indexu celkové inflace proti vnímané napoví, že naše nedůvěra ve správnost měření statistiků tkví v subjektivitě našich vlastních pozorování. Budou-li oba indexy shodné, a přesto se nezbavíme pocitu, že je inflační realita jiná, než nám statistici servírují, pak žijeme pravděpodobně v hodně nestandardní domácnosti. Alespoň co se struktury výdajů týká.
Nápad vytvořit index vnímané inflace není nový. Takovým indexem se v zemích západní Evropy zkoušel vysvětlovat překvapivě malý nárůst oficiální inflace po přijetí eura, které vyvolalo vlnu cenového zaokrouhlování směrem nahoru. Zaokrouhlování se pochopitelně týkalo zejména malých, ovšem dobře viditelných částek. Ani index vnímané inflace ale tehdy nijak závratně nevystřelil.
Psychologicky podobný efekt jako nová měna pro eurozónu hypoteticky mohlo v Česku způsobit zvedání snížené sazby DPH, které se týkalo převážně zboží každodenní potřeby. Skutečně, námi vypočtená vnímaná inflace dosahovala v posledních devíti letech průměrné meziroční hodnoty 3,9 procenta, čímž významně převyšovala oficiální inflaci s průměrnou hodnotou 2,6 procenta. Odchylku ale způsobovaly převážně jiné vlivy než pohyby daní.
Skupina potravin a nealkoholických nápojů, jíž se daňové změny týkaly zejména, byla s průměrným cenovým růstem o tři procenta odpovědná za méně než desetinu odchylky obou inflačních indexů. Zato zdražování energií pro domácnosti s průměrným meziročním růstem o 6,8 procenta vysvětluje více než polovinu odchylky.
Druhou nejvýznamnější se pro odchylku mezi indexy ukázala přes svou nízkou váhu ve spotřebním koši cenová skupina zdraví.
Hlavně kvůli zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví u ní dosáhl průměrný přírůstek ze všech skupin nejvyšší hodnoty, a to 7,3 procenta.
OBavY Z UTRÁcení Rychlejší růst cen v položkách, na něž jsme citliví, oproti celkové inflaci může být zásadní informací. Právě nadměrné vnímání inflace možná přispělo k tomu, že domácnosti v minulých letech utrácely méně, než odpovídalo jejich příjmové situaci (což data o spotřebě naznačují, ale nikoli se statistickou přesvědčivostí). Existují však důvody k předpokladu, že situace vyšší vnímané než oficiální inflace přetrvá i do budoucna?
Kladnou odpověď na položenou otázku podporují dlouhodobá pozorování z Německa. Přinejmenším pro rok 2014 vidíme ale v Česku reálnou šanci na změnu. Ceny energií - hlavní viník z minulosti - letos klesají.
Cenové nárůsty lze předpokládat kvůli oslabené koruně u zboží z dovozu, což se týká především zboží dlouhodobé spotřeby, na jehož cenové výchylky jsme méně citliví.
Pokud se navíc potvrdí cenová stabilizace ve skupině potravin, může vnímaná inflace spadnout pod úroveň oficiální. Jak zareagujeme na takovou skutečnost jako spotřebitelé? Výrazné zlepšení spotřební chutě by bylo překvapením. Jedna z jejích možných brzd se sice uvolní, inflační vlnka z titulu slabé koruny ale spotřebitele vrátí z výšin zpátky na zem.
Citlivá drahota Vývoj indexů skutečné a vnímané inflace (meziročně, v %)
Zdroj: UniCredit Bank K cenovým pohybům směrem nahoru jsme citlivější. Také si spíš pamatujeme pohyby cen u výrobků a služeb, které konzumujeme pravidelně.
O autorovi| PavEl SoBÍŠEK * hlavní ekonom UniCredit Bank
