Mešita v oblacích pro imáma

Čeští architekti hledají příležitosti v zahraničí. Ti nejodvážnější je nacházejí, ale i poté musejí překonávat řadu překážek

Zatímco českým stavebním firmám se v cizině poměrně daří, pro architekty jsou zahraniční zakázky stále čímsi výjimečným. Konkurence je velká a mnohé firmy se v některých zemích etablovaly dávno předtím, než v Česku vůbec propukla éra svobodného podnikání. Přesto jsou společnosti, jimž se navzdory překážkám podařilo do zahraničí proniknout. Kupříkladu pražská Helika projektuje pro vzdálenou a exotickou Afriku. Má tam dva obrovské konkurenty – bývalé koloniální mocnosti a především stále dravější Čínu.

Středoafrické dobrodružství

Kontakt se středoafrickým Gabunem navázali architekti z Heliky před devíti lety. Kancelář totiž už dříve projektovala a rekonstruovala několik českých nemocnic a nabízela je do zahraničí, kupříkladu do ruské Kazaně či Pákistánu. Předchozí zkušenosti pak hráli významnou roli v rozhodování švýcarského investora, který Heliku oslovil. „Předtím než si vybral jednu kancelář, obeslal jich se soutěží několik,“ popisuje Pavel Pol, výrobní ředitel ateliéru. „Stěžejní byla naše rychlost. Jen deset dnů po vítězství v soutěži jsme vyrazili do Gabunu. Operabilita a schopnost přizpůsobit se požadavkům klientů je v Africe tím vůbec nejdůležitějším,“ tvrdí Pol. Projekt gabunské fakultní nemocnice, která stojí v hlavním městě Libreville v sousedství tamního univerzitního kampusu, nebyl poslední zakázkou Heliky. Na začátku bylo velmi obtížné získat si důvěru místních, když se to však úspěšně podařilo, nastal obrat o sto osmdesát stupňů. „Je to až úsměvné. Naše situace se podobá lékaři, kterého se každý ptá na všemožné neduhy. I nás se ptají na různé stavby – třeba i na okružní křižovatky, elektrárnu nebo mezinárodní letiště,“ popisuje výrobní ředitel Heliky Pavel Pol.
Netrvalo proto dlouho a architektům z Prahy se začaly hrnout zakázky. Prvním z těch, kdo Heliku oslovili, byl gabunský arcibiskup, který si v hlavním městě přál vybudovat novou baziliku. Architekti se proto utkali v soutěži s renomovaným africkým architektem Pierrem Fakhourym, který se proslavil svojí Basilique de la Paix v Yamoussoukro v Pobřeží Slonoviny připomínající vatikánskou baziliku Sv. Petra. Sedmdesát metrů vysoký kostel, který pojme čtyři a půl tisíce lidí, komisi zaujal.
Dvoumiliardová investice se nicméně možná nakonec neuskuteční. V červnu roku 2009 totiž zemřel gabunský prezident Omar Bongo, který stavbu podporoval, a příprava se zastavila. „Projekt ale ještě není zapomenutý. Momentálně se hovoří o tom, že by mohla být pojmenována po Janu Pavlu II., který byl nedávno prohlášen za blahoslaveného,“ tvrdí umělecký ředitel Heliky Vladimír Kružík. Předposledního papeže totiž v zemi velmi ctí – za svého pontifikátu zemi navštívil, což byla pro zemi velká událost. V Gabunu žije také významná muslimská menšina, pro niž čeští architekti navrhli mešitu. Místnímu imámovi se sice líbila, ale zatím má jen podobu studie a její realizace je zatím v oblacích.
V Gabunu však především chybí technické a administrativní stavby. „Zkoušeli jsme nabízet třeba mezinárodní letiště, sportovní haly, které by sloužily pro plánované mezinárodní mistrovství ve fotbale,“ vypočítává Kružík. Smlouvu má ale Helika aktuálně na jediný projekt, kterým je výstavba obchodně-administrativního centra, jež má vyrůst přímo ve středu Libreville. „Máme schválenou studii a nyní zpracováváme projekt pro stavební povolení. Všechno nasvědčuje tomu, že dojde k rychlé realizaci. Gabunská strana pravidelně jezdí s velkým zájmem sledovat pokrok,“ říká Pol o projektu, který financuje gabunský stát.

Začínali bankami

Helika na českém trhu funguje už dvacet let. Krátce po revoluci začínala jako malá architektonická a projekční kancelář, dnes má kolem stovky zaměstnanců a před čtyřmi lety se stala součástí jedné z největších projekčních skupin v Německu, firmy Obermeyer. V devadesátých letech Helika začínala s projekty typickými pro počátky českého kapitalismu – rekonstrukcí budov, které se staly sídlem bank, a návrhy nových hotelů. Za všechny lze zmínit Českou národní banku v pražské ulici Na Příkopě, Českou spořitelnu a Komerční banku nebo hotel Esplanade v Praze a Mariánských Lázních. Dalšími milníky se stal návrh Sazka areny a Justičního areálu v Praze Na Míčánkách. V době stavebního boomu pak architekti nejčastěji pracovali na obchodních centrech v Praze – OC Černý Most, Nákupní centrum Chodov, Tesco Letňany či nejnověji Galerie Harfa. Architekti ze společnosti Helika se rovněž podíleli na koncepční práci návrhu nové části městského centra v ostravské čtvrti Nová Karolina, pracovali na renovaci dětského oddělení motolské nemocnice či na výstavbě městských nemocnic v Semilech a Turnově. Zcela jiným projektem je plzeňské městské divadlo, které se má veřejnosti otevřít v roce 2015, kdy se západočeská metropole stane Evropským hlavním městem kultury. Původní návrh je sice dílem jednoho portugalského ateliéru, nicméně kvůli finanční náročnosti ho bylo třeba pozměnit. A tak vznikne nové zpracování, na němž se podílela právě Helika. „Některé z myšlenek, které investor považoval za pozitivní, jsme překlopili do našeho návrhu,“ popisuje Kružík. Velice funkční budova má nově například hlediště, které se dokáže přizpůsobit žánru představení, jež bude v divadle právě probíhat. Čitelná je i zvenčí. „Kolemjdoucí by měl umět dekódovat, jaké provozy uvnitř jsou,“ vysvětluje Kružík. Při změnách architekti komunikovali se svým portugalským protějškem. Nejčastěji se zahraničními architekty Helika spolupracuje v případě nákupních center. Jejich developeři se totiž často snaží zaštítit známějšími jmény ze zahraničí. „Dnes je mnohem důležitější než dříve kontrola provozních nákladů budovy a implementace zásad ,zelené architektury‘. Kvůli vyšší konkurenci musejí jejich nájemci více bojovat o zákazníky, a tak se snaží, aby je lidé nenavštěvovali prvoplánově jen kvůli nakupování, ale i proto, že ta budova je vizuálně zajímavá a pobyt v ní příjemný,“ tvrdí Kružík.

Jiný kraj, jiné stavby

V Africe se architekti Heliky museli naučit leccos. Při projektování staveb pro Gabun totiž museli vzít v potaz nejen jiné klimatické podmínky rovníkové Afriky, ale i místní zvláštnosti. Kvůli přívalovým dešťům nenavrhují budovy se suterénem a na fasády vybírají odolné materiály, aby v náročných podmínkách vydržely co nejdéle. „Pro Gabun je charakteristický nedostatek kvalifikované pracovní síly. Nedostává se jí ani pro správu budov,“ vysvětluje Kružík. V praxi to například znamená, že architekti navrhují nižší budovy, které se obejdou bez výtahu. Při svých návštěvách si totiž všimli, že pokud se někde výtah porouchá, zůstává neopravený a kvůli němu je uzavřeno třeba celé křídlo budovy. Totéž platí o klimatizačních jednotkách. „Je tam patrná tendence striktně vyžadovat ty nejvyšší evropské standardy, nicméně ani my nechceme upadnout do druhého extrému a doporučovat investorům stavět výhradně podle zásad místního nerozvinutého tradičního stavitelství,“ dodává Kružík. Nezbytností proto bylo podle architektů zemi a život jejích obyvatel dobře poznat. Předtím než nějakou stavbu vůbec navrhli, opakovaně hovořili s místní a sledovali podobné styvby v zemi.
V afrických zemích panuje velmi tvrdá konkurence. Silné zázemí včetně poboček firem tam má Anglie a také Francie, která území až do roku 1960 spravovala. Kromě evropských zemí je v Gabunu patrná přítomnost Číny, která pro místní ochotně staví celé čtvrti zdarma výměnou za suroviny, které v zemi těží. Jde převážně o ropu, železnou a manganovou rudu a exotické dřevo.
Česká republika v Gabunu nemá ani ambasádu, přesto se architekti v zemi rychle zorientovali. A snadné je cestování i po dalších afrických zemích, kupříkladu není problém kdekoli získat vízum až po příletu na letiště. „Další kontakty jsme navázali v Ghaně či Angole, kde firma nabízela projekty nemocnic,“ popisuje Pol. Výhodou podle nich je, že prakticky všude v Africe je možné domluvit se anglicky nebo francouzsky.

Na Východ díky Vysockému

Získat zakázky v zahraničí se podařilo i další pražské architektonické firmě, kterou je ateliér Casua. Cestou, která jim otevřela bránu na Východ, kde dnes realizují několik svých návrhů, byla známost rodiny spolumajitele firmy Olega Hamana s rodinou slavného ruského básníka a písničkáře Vladimíra Vysockého. „Naši otcové se znali. Přišla proto žádost, zda bychom vybudovali pomník Vladimíra Vysockého. Neměl to být klasický pomník, jak si jej představujeme, ale dům plný hudby, knihoven, videoprojekcí, který měl stát poblíž Smolenského náměstí v Moskvě,“ vzpomíná Oleg Haman. Ale vzápětí poté, co Casua začala pracovat na konceptu stavby, přišel konec. Ukázalo se totiž, že rodina nedokáže sehnat dostatek finančních prostředků na jeho realizaci. „Přesto tuto zkušenost považujeme za naši první zakázku, díky níž jsme okusili, jakým způsobem se jedná na východ od našich hranic,“ dodává Haman. Aktuálně Casua pracuje na dvou projektech ve Střední Asii, a to díky českému investorovi, kterým je developerská firma Codeco. V kazašském Almaty se jedná o luxusní bytový dům, který v těchto dnech získává stavební povolení. Také druhý projekt bude stát v Almaty, přičemž jde o administrativní budovu Prague. S jednou mnichovskou firmou nyní Casua spolupracuje na projektu administrativní budovy pro lokální leteckou společnost, která by měla vyrůst v Moskvě. Kromě Kazachstánu se Casua angažuje také v Gruzii. „Vyhráli jsme soutěž na urbanistickou přestavbu jedné čtvrti a měli jsme rozpracovaný projekt hotelového domu na černomořském pobřeží Batumi. V Tbilisi jsme navrhli apartmánový dům. Všechny tři projekty ale bohužel ukončila válka z roku 2008,“ popisuje Haman. Aktuálně se Casua o Gruzii začíná znovu zajímat – na podzim plánuje workshop na urbanistické řešení tbiliského historického území Avlabari mezi novou katedrálou a prezidentským palácem. Co český architekt na Východě nejvíce potřebuje? „Je to znalost místního prostředí a předpisů. Nám také pomohl jeden slavný lokální architekt, se kterým jsme spolupracovali. Ten dokázal otevírat dveře úřadů a díky své autoritě prosadit evropskou architekturu v Kazachstánu,“ tvrdí Haman. Překážkou někdy může být i jiná mentalita středoasijských zemí. „Musíte se naučit uvažovat jejich způsobem, ale zároveň nesmíte couvnout ze zásad, které razíte, protože pak by z toho nemusel být příliš dobrý výsledek,“ tvrdí Haman.

ATELIÉR HELIKA - založen 1990
- v roce 2004 rozšířil svoje působení na Slovensko
- firma se v roce 2007 stala součástí nadnárodní skupiny Obermayer
- architektonická a projekční kancelář v současnosti zaměstnává přes100 lidí