Vlastnost, na niž si znalejší Češi stýskávali často v minulosti a leckdy i dnes, je provinciálnost, nedostatek širšího rozhledu. Lze ji rozpoznat i v předsudcích týkajících se sousedů a Polsko v tomto ohledu není výjimkou. Přitom jen pouhý pohled na mapu napoví, že náš severní soused je co do rozlohy a počtu obyvatel několikanásobně větší než Česko. Když k tomu přidáme větší sociální pohyblivost odrážející se v mnohamilionové polské komunitě ve světě, je zřejmé, že podívat se na život jejich očima stojí za to.
Do Varšavy se ještě dnes, více než padesát let po druhé světové válce, nejezdí především kvůli obvyklým turistickým atrakcím, jako jsou pamětihodnosti. Metropole země, která v historii tolik zkusila jen kvůli tomu, že bývala vnitřkem německo–ruského sendviče, představovala po roce 1945 jen změť ruin. A první léta komunistického budování přinesla jako dárek od Sovětského svazu Palác vědy a kultury, který svými rozměry a socialisticko–realistickým slohem absolutně překonává starý pražský vtip o tom, že dejvický hotel Internacional je ztělesněním snu šíleného cukráře.
Jenže do Varšavy se z Prahy ještě v době, kdy nebylo ani pomyšlení na obnovu Starého města, nyní již zrekonstruovaného podle Canalettových kreseb, jezdilo především za kulturním rozhledem. Od poloviny padesátých let tady byl moderní jazz slyšet mnohem hlasitěji a častěji než nad Vltavou a znát jméno jazzového klubu Stodola bylo stejně samozřejmé jako vědět, kde je v Praze na Národní třídě Reduta.
Překvapením pro návštěvníka z Česka, který se ještě nezbavil tradičních předsudků vůči pojídačům zelí a brambor, se může stát zážitek v některé z varšavských restaurací. Například Qchnia Artystyczna v Ujazdowském zámku nabízí mimořádnou kombinaci pohledu z letní terasy na blízký park a většinou, ale ne pouze, vegetariánské kuchyně. Výhodou lehké stravy v tomto případě je, že po zdejším obědě i tradicionalista lehce zvládne nedaleké Středisko současného umění. Kdo nechce chodit daleko z centra, dá přednost Karczme Gessler na Rynku Starého města, která proslula díky svým sklepům a znamenité atmosféře.
Komu se ještě dnes stýská po pražském Bunkru, může si ve Varšavě trochu spravit chuť. V bývalém krytu civilní ochrany v ulici Wspólnej vznikl pod jménem Ground Zero nestandardní prostor pro příznivce moderní hudby a tance. Někdo nechce riskovat a spoléhá na jistotu kosmopolitní stravy. Ten hned vedle Ground Zero najde ve Warsaw Tortilla Factory slušný výběr mexické kuchyně.
Méně extravagantní styl nabízejí noční kluby v ulici Foksal, například v kožených křeslech Cul de Sac (zdvořilí francouzštináři vysvětlí, že jediný myslitelný význam je Slepá ulička), nebo v Tam Tamu, který spojuje pod jednou střechou kavárnu, restaurant i noční klub.
A kdo má problémy s předsudky už spolehlivě vyřešeny, může se ve městě nad Vislou odvážit i do některého z podniků, které vyhledává klientela s menšinovou sexuální orientací. Opatrnější nejspíše pro začátek zvolí třeba Miedzy nami v ulici Bracka, kde se za vchodem, na který upozorňuje jen reklama na gauloisky, scházejí návštěvníci tak říkajíc z „obou břehů .
Letecké spojení:
Přímé lety mezi Prahou a Varšavou nabízejí letecké společnosti ČSA a LOT. V pondělí existují dva přímé lety, v úterý, pátek a neděli tři, ve středu a čtvrtek čtyři a v sobotu jeden přímý let. Ceny letenek se pohybují v rozmezí od 5990 do 18 590 korun (bez letištních tax).
Spojení do centra:
Z varšavského letiště Okecie se do centra města dostanete autobusem. Využít můžete MHD – autobusové linky č. 175 nebo 188, které jezdí v intervalu 10 minut, a cesta do centra trvá 40 až 45 minut. Nebo „Airport City Bus , který jezdí v intervalu 20 až 30 minut od 6.00 do 23.00 hodin a zastavuje i v některých varšavských hotelech.
Ubytování:
Průměrná cena za ubytování v hotelech kategorie 3* v centru města činí od 370 do 550 PLN (polský zlotý) a v hotelech kategorie 4* od 600 do 1000 PLN za pokoj a noc včetně snídaně.