METODA MÍRNÉHO NÁTLAKU

Vláda zaplatí, jen když bude banku kontrolovat stát

V duchu ideí strany mírného nátlaku v mezích zákona se odehrálo minulý týden ve středu poměrně nečekaně otevřené prohlášení generálního ředitele Investiční a Poštovní banky Jana Klacka. Ten sdělil, že německá pojišťovna Allianz koupí část z podílu japonské Nomury v Investiční a Poštovní bance a majoritní podíl v její dceřiné společnosti IPB Pojišťovně. V podstatě tím potvrdil informace, které přinesl týdeník EURO minulý týden. Už je to venku. Klackovo prohlášení lze stěží vnímat jako náhodné. Nasvědčuje spíše tomu, že IPB se ve vlastním zájmu snaží dopomoci svým budoucím novým vlastníkům ke státní finanční pomoci a zároveň se pokouší odvrátit jiná, více bolestná řešení. Tomu odpovídá skutečnost, že následovalo velmi krátce poté, co bez hmatatelných výsledků skončilo pondělní jednání mezi premiérem Zemanem, poradcem Šloufem a guvernérem centrální banky Josefem Tošovským na téma IPB, její prodej, kvalita jejího úvěrového portfolia a možnost státní pomoci. To, že čelný představitel IPB jasně ohlásil konkrétní investiční záměry společnosti Allianz, plus fakt, že je potvrdil i sám německý gigant, posouvají celý problém do fáze, kdy ho již politici nemohou smést se stolu s odkazem na to, že bankám se už pomáhalo dost. Krach prodeje této dravé soukromé banky, která se bez státní očistné pomoci zjevně neobejde, by totiž vrhl na naše politiky i stav bankovního sektoru dost špatné světlo. Překvapující otevřenost. Zvláštní na Klackově vystoupení je také nebývalá otevře–nost. Především Allianz podle dostupných informací přijímala dosud všechny zveřejněné informace s nelibostí a hrozila, že v případě pokračování informačních úniků zastaví veškerá další jednání. Zveřejněná reakce z banky Uni–Credito, která by měla být hlavním akcionářem IPB, byla značně vlažná. Hovoří se o tom, že Klackovo vystoupení nebylo koordinováno se všemi, kteří do prodeje banky mají co mluvit. UniCredito je třetí největší bankovní skupinou v Itálii, pokud jde o výši aktiv, a osmnáctou největší bankou v Evropě. Jedním z jejích hlavních akcionářů je právě německá Allianz. Pro ni představuje UniCredito zřejmě jakousi vstupní bránu do bank střední a východní Evropy. Konsorcium UniCredito Italiano a Allianz koupilo loni v červnu od polské vlády podíl 52,1 procenta v největší polské bance Pekao za zhruba miliardu amerických dolarů a stejné konsorcium je předním zájemcem o koupi největší bulharské banky Bulbank. Stále tři varianty. Pozoruhodné je, že takto vystoupil právě generální ředitel banky Jan Klacek, jenž byl podle informací týdeníku EURO spolu s členem představenstva IPB Antonínem Jakubšem autorem dokumentu, který navrhuje varianty řešení situace v bance. Varianta s Allianz, preferovaná zjevně vedením IPB i Nomurou, však nemá tak všeobecnou podporu. Zatímco prodej IPB Pojišťovny je již téměř jistý a měl by se uskutečnit v poměrně krátké době, vstup do samotné banky má mnoho otazníků. Tím hlavním je potřeba státní pomoci v podobě převzetí pochybných úvěrů v rozsahu čtyřiceti miliard korun. V tomto bodě je však stanovisko ministra financí Pavla Mertlíka i premiéra Miloše Zemana patrně velmi jednoznačné. Pomoc může dostat pouze banka s většinovou účastí státu. To naznačuje, že vládní úředníci stále preferují variantu, při níž by stát převzal akcie Nomury za symbolickou cenu a k nim získal ještě dostatečně velký balík, který by mu zaručil majoritu. Tato varianta má samozřejmě ještě podvariantu pro situaci, kdyby se takové znárodnění stalo vzhledem k odporu současných akcionářů neprůchodné. Tímto řešením je zavedení nucené správy v bance, převzetí státních záruk za vklady a snížení základního jmění, které by vytlačilo současné akcionáře na okraj, a následné navýšení jmění, jímž by stát dosáhl majority. Tato dramatická zápletka snad není proti mysli ani premiéru Miloši Zemanovi, brání se jí však guvernér Tošovský, který by tím převzal odpovědnost za velkou banku a její chod, a ČNB by patrně hradila obrovské náklady spojené se sanací banky. To by se samozřejmě líbilo vládě, která by nemusela v Parlamentu vysvětlovat, za co utratila další miliardy. Proto má možná guvernérovy sympatie zájem ČSOB o koupi IPB, samozřejmě se státní pomocí, což je třetí variantou v dokumentu připraveném Klackem a Jakubšem. Sama IPB, nebo alespoň její část ovšem zjevně sází na to, že ve vládě převáží logické a ekonomické argumenty, které říkají, že nacionalizace banky je nejdražší a nejkomplikovanější. Zástupci německého obra Allianz a jeho partnera UniCredito Italiano jednali opět v minulém týdnu s guvernérem Tošovským i ministrem Mertlíkem. Rozhodnutí padne patrně v nejbližších týdnech a přes horečná jednání se stále cesta s německo–italskými spojenci zdá v tuto chvíli nejpravděpodobnější. Celý proces, včetně příchodu strategického partnera, by měl být podle představ IPB a Nomury hotov do září letošního roku. K tomu je ovšem potřebná ochota státu sáhnout do kapsy a sanovat soukromou banku. Zatím se nezdá, že by tato myšlenka měla velkou podporu.