Mezi domky, mezi poli

O tom, že se můžete dobře najíst i mimo velká města, se vás pokusí přesvědčit v Buštěhradě.

Špičkovou gastronomii u nás obvykle v městečkách a na vesnicích nenajdete. Přitom ve světě se mnohdy opakovaně oceňované michelinské restaurace nacházejí právě mimo velká města a už cesta do nich je součást dobrodružství a zážitku. Cesta do mediálně nechvalně známého Buštěhradu až tak dobrodružná není. Stačí se vydat na západ od Prahy směrem na Kladno a za chvilku jste tam. Pár desítek metrů od restaurace Mezi domky dokonce staví autobus, který vás sem z Prahy doveze za necelých 20 minut. U restaurace se dá i pohodlně zaparkovat. A kdyby vám Buštěhrad jako takový nepřišel zajímavý – i když tu mají vcelku pěkný zámeček, který díky Davidu Rathovi známe asi všichni –, můžete výlet za dobrým jídlem spojit s kontemplativní návštěvou nedalekých Lidic.

Název restaurace Mezi domky je poměrně výstižný. Restaurace se nachází ve velkém světlém domě uprostřed vesnice. Je trochu schovaná, ale spolehlivě vás k ní dovedou šipky. Interiér je rozlehlý, místo si můžete vybrat v přední části s barem, v poklidné velké prostřední místnosti nebo na hezké klidné zahrádce, kde je i herna a pískoviště. Při mých návštěvách byla restaurace bohužel většinou poloprázdná a rozhodně ne proto, že by tu neuměli vařit. Ale otevřít si v podstatě finediningovou restauraci v Buštěhradě a čekat, že se naplní sama od sebe, je asi scestné.

Žádný větší marketing jsem kolem restaurace nezaznamenala a je to rozhodně škoda, protože by si hosty zasloužila.

Vyzkoušejte šéfkuchaře

Zaměření restaurace není z menu úplně zřejmé. Najdete v něm třeba lokální červenou řepu a pražskou šunku, ale i žlutoploutvého tuňáka, lososa, krevety a variaci na salát Caesar. Sama se popisuje jako evropská brasserie, může být. Vedle stálého menu platí každý týden zvláštní polední nabídka a o víkendu se vždy podává i víkendové menu. Pokud si chcete kuchaře opravdu důkladně prověřit, vyzkoušejte degustační menu, které je průřezem celé nabídky. Menu je celkem sedmichodové a je k němu připraveno i vinné párování.

Já jsem se během léta projedla skoro celým jídelním lístkem. Ochutnala jsem carpaccio z červené řepy s marinovanou okurkou, ředkvičkami, panna cottou z kozího sýra a lanýžovým olejem. Řepa a kozí sýr už je hodně okoukaná kombinace.

Tady ji ozvláštnili alespoň sýrem ve formě ne zcela hladké panna cotty a hojně zakápli lanýžovým olejem, který ale dost zastiňoval ostatní chutě. Je to ovšem krásné jídlo, a kdyby se lanýžovým olejem trošku šetřilo nebo se klidně úplně vynechal, bylo by i velmi dobré.

Z předkrmů mi moc chutnala originálně podávaná pražská šunka s nakládanými liškami, lístky salátů a čerstvým křenem. Houby byly příjemně nakyslé, křupavé a pěkně kontrastovaly s chutí šunky. Porce byla veliká, vystačila by i na hlavní jídlo, takže radím objednávat případně s někým napůl.

Grilovaný losos,,label rouge“ s cizrnovým humusem, krevetami, fenyklem a cukrovými lusky a krevetový bisque

Z polévek jsem stihla vyzkoušet velmi dobrý sezonní hráškový krém s mátou, konfitovanou cibulkou a opět pražskou šunkou. Fajn byl i silný voňavý hovězí vývar, v jehož středu bylo hnízdo z tence krájené kořenové zeleniny.

V nabídce jsou zastoupeny i mořské ryby, mezi předkrmy například žlutoploutvý tuňák upravený jako sashimi s okurkou a citrusovým salátem. Na lůžku z tenkých plátků okurky a listových salátů jsou podávány vyfiletované citrusy a dva kousky tuňáka, který je jen po obvodu lehoulince tepelně upravený.

Nikoliv nezapomenutelné, ale moc dobře a precizně připravené jídlo. Tolik už mě nenadchl losos ve formě filetu s cizrnovým humusem, grilovanou krevetou a krevetovým bisquem. Jídlo bylo opět krásně naservírované, ale lehce kyselý humus by si zasloužil trochu lépe ochutit.

Nejlepší byl krk

Z hlavních jídel mi nejvíce chutnal pomalu pečený hovězí krk s uzenou bramborovou kaší, pár lístky lehce podušeného špenátu a mladou mrkví. Perfektní lesk lá omáčka a výborná bramborová kaše by obstály i bez měkkého šťavnatého masa. Zkrátka není pochyb o tom, že kuchaři velmi dobře vědí, co dělají, a ceny jednotlivých pokrmů mi připadají přiměřené tomu, co dostanete na talíři.

Z dezertů mě pobavily dukátové buchtičky s vanilkovou espumou. Klasické jídlo v moderní podobě, které vás myšlenkami vrátí do lavic základní školy. Ochutnala jsem i čokoládový parfait s kokosovou zmrzlinou a pomerančovou omáčkou. Víc než dobře zvládnutý parfait mi chutnala právě kokosová zmrzlina, kterou jsem dostala chuť vyrobit i doma.

Všechna jídla byla hezky prezentovaná a pozorná obsluha je dokázala nejen dobře popsat, ale i prodat. Překvapilo mě, že jsem v těchto končinách narazila na personál, za který by se nemusela stydět kdejaká lepší pražská restaurace. Obsluha mi například byla schopná dopodrobna popsat přípravu uzené bramborové kaše, aniž by musela běžet do kuchyně zeptat se šéfkuchaře, jakže to vlastně dělá. Ano, mělo by to být vlastně normální, ale není.

Při první návštěvě jsem ocenila i dotaz na to, jak jsme na restauraci vlastně přišli. Je vidět, že poměrně nízkou návštěvnost v restauraci řeší. Nedovedu si představit, jak se při obsazenosti, kterou jsem zaznamenala já vždy o víkendových dnech, může restaurace už více než rok vůbec uživit. Ale rozhodně by byla škoda, kdyby se o ní nedozvěděl dostatek potenciálních hostů. Určitě snese srovnání s populárními restauracemi za Prahou, jako jsou třeba restaurace V Polích, Dvůr Hoffmeister apod. Pokud vás baví výlety za dobrým jídlem, neváhejte vyrazit. Věřím, že budete spokojeni.