DINASTIE HAVLŮ - Málokterý český politik se může pochlubit takovými předky jako exprezident Václav Havel. Jeho dědeček Vácslav postavil počátkem 20. století pražský palác Lucerna, strýc Miloš založil barrandovské filmové ateliéry a otec Václav Maria vybudoval Barrandovské terasy.
Havlové patřili v 18. a 19. století mezi známé pražské mlynářské rodiny. Mlýn, na němž postupně hospodařilo několik generací rodu, stával na levém vltavském břehu a nesl smíchovské č. p. 87.
Mlynářskou tradici přerušil až Vácslav Julius Havel (1821-1884), prvorozený syn pražského měšťana a mlynáře Vácslava Františka Havla. Po otcově smrti roku 1848 měl převzít rodinný podnik, byl však nucen vyplatit dědictví nevlastní matce a věno osmi sestrám; musel proto mlýn prodat.
Následně začal pracovat u státní dráhy jako vážný a přestěhoval se nejprve na Újezd a poté na Malou Stranu. Tam se roku 1861 narodil i jeho syn Vácslav, pozdější významný pražský stavitel.
VÁCSLAV HAVEL (1861-1921)
Narodil se 25. března 1861 v Praze. V letech 1880 až 1884 studoval pozemní stavitelství na pražské technice, inženýrský titul mu však byl uznán teprve roku 1917. Po roce 1890 založil stavební firmu, která se proslavila zejména vybudováním pražského paláce Lucerna v letech 1907 až 1921. Zemřel 6. září 1921 ve věku šedesáti let.
Inženýr bez titulu
Vácslav Havel nastoupil po absolvování reálky na pražskou techniku, studia však z finančních důvodů nedokončil. Jeho špatnou situaci výstižně ilustruje i fakt, že si roku 1884 musel vypůjčit na otcův pohřeb.
Inženýrský titul neměl. Aby si mohl založit stavební firmu, musel se proto spojit s několika zavedenými staviteli, především s Josefem Čámským. Tato volba se ukázala jako šťastná. Zakázek rychle přibývalo a Havlova rodina se brzy zařadila mezi pražskou elitu.
Vácslav Havel stavěl domy po celém městě, nejvíc ho však proslavilo vybudování paláce Lucerna ve Vodičkově ulici. Vznikl v letech 1907 až 1921 a na jeho železobetonové konstrukci se podílel významný český statik Stanislav Bechyně. Součástí stavby mělo být i malé divadlo. Záměr se však nerealizoval a v paláci místo toho vznikl biograf, který později zásadně ovlivnil život Havlova druhorozeného syna Miloše.
Za filmem do USA
Roku 1908, kdy kino slavnostně zahájilo provoz, bylo Miloši Havlovi pouhých devět let. Film ho však zaujal natolik, že ještě než dosáhl plnoletosti, stal se spolumajitelem společnosti Lucernafilm, kterou roku 1912 založil jeho otec.
Firma stála u vzniku dvou nejstarších českých filmů – Zlatého srdéčka z roku 1916 a Pražských adamitů z roku následujícího. Jejich výroba přitom nebyla snadná, protože v období první světové války chyběly peníze i materiál.
Po vzniku Československa bylo nutné odstranit monopol německých filmů a odpoutat se od Vídně. Havel se proto hned v roce 1918 vydal na cestu do zahraničí. Navštívil Paříž, Londýn a roku 1920 také USA. Po návratu založil vlastní společnost American Film Company, která americké snímky do Čech dovážela. O westerny i dobrodružné filmy byl tehdy velký zájem a podnik dobře prosperoval.
MILOŠ HAVEL (1899-1968)
Narodil se 3. listopadu 1899 ve Zderaze u Prahy. Již ve čtrnácti se stal spolumajitelem Lucernafilmu, který se zabýval výrobou a distribucí filmů. Roku 1920 založil společnost A-B, pro kterou v letech 1931 až 1933 vybudoval ateliery na Barrandově. Byl homosexuál, roku 1934 se oženil jen formálně. Zemřel 25. února 1968 v Mnichově.
Ateliéry nad Prahou
Prioritou Miloše Havla byl však stále český film. Roku 1920 se spojil se společností Biografia a založil akciovou společnost A-B. Ta měla za úkol vyrábět české filmy, zpočátku ale neměla dobré zázemí. Natáčelo se v zahradě Vinohradského pivovaru, v dřevěném altánu ve Stromovce či v bývalém výstavním pavilonu na Smíchově. Ten ovšem roku 1929 vyhořel a bylo nutné hledat jiné prostory.
Společnost A-B dlouho usilovala o vybudování vlastních ateliérů. Proto, když se počátkem 30. let 20. století vyskytla možnost koupit pustý vápencový kopec Barrandov nad pražským Zlíchovem, Miloš Havel neváhal.
Výstavba funkcionalistické budovy podle projektu Maxe Urbana probíhala v letech 1931 až 1933. Součástí ateliérů byly přitom i hotelové pokoje, kadeřnictví, herecké šatny a střešní bistro.
Konec filmového magnáta
Na Barrandově vznikla následně celá řada českých filmů, například Kristián či Babička. Miloš Havel se stal opravdovým filmovým magnátem a jeho vliv stále stoupal.
Po vypuknutí druhé světové války však o prosperující filmové ateliéry projevilo zájem gestapo. Havel musel okupantům společnost A-B prodat, stále však zůstal majitelem Lucernafilmu. Aby mohl dál vyrábět filmy, musel se čím dál častěji stýkat s Němci, což vyvolalo spekulace o jeho kolaboraci. Ve skutečnosti ale chtěl jen udržet firmu v chodu a mnoho herců zaměstnával pouze proto, aby je uchránil před pracovními tábory.
Po roce 1945 mu nicméně předchozí kontakty s nacisty velmi uškodily. Byl obviněn z nepřístojného chování v době okupace a vyloučen z jakékoliv činnosti v české kinematografii. Roku 1952 emigroval a usadil se v Mnichově. Zemřel o třináct let později jako majitel obchodu s květinami.
VÁCLAV M. HAVEL (1897-1979)
Narodil se 12. září 1897 ve Zběšičkách u Tábora. Vystudoval českou techniku v Praze a účastnil se budování studentských kolejí na Letné a v Budči. Koncem 20. let minulého století stavěl vilovou čtvrť na Barrandově, které dominoval areál Barrandovských teras otevřený roku 1929. Zemřel 22. července 1979 v dvaaosmdesáti letech.
Zůstala jen Lucerna
O mnoho lepší osud neměl ani jeho starší bratr Václav Maria Havel, který se po vzoru otce stal stavebním podnikatelem. Již ve 20. letech 20. století se účastnil budování studentských kolejí v Praze na Letné a dívčích kolejí v Budči.
Jeho největším projektem byla výstavba vilové čtvrti na Barrandově, které dominoval velký společenský areál, známý pod názvem Barrandovské terasy. Po roce 1948 byly však rodině Havlů veškeré podniky znárodněny a Václav Maria Havel skončil jako úředník.
Barrandovské terasy postupně pustly a dnes jsou v troskách. Lucernafilm zanikl a obnoven byl teprve roku 1992. V současnosti funguje pod názvem CinemArt a věnuje se distribuci a koprodukci českých filmů. Relativně nejlépe tak dopadl pražský palác Lucerna, který po celé dvacáté století zůstal významným kulturním a společenským centrem. Dnes je jeho majitelkou Dagmar Havlová, švagrová exprezidenta Václava Havla.