- ano 15,5 %
- ne 74,1 %
- nevím, nemám názor 10,4 %
Po více než třech měsících se vyřešila vnitropolitická krize v České republice. Zdiskreditovaného premiéra Stanislava Grosse vystřídal v čele kabinetu místopředseda ČSSD Jiří Paroubek. Ten se bude v nejbližší době ucházet o důvěru Parlamentu. Zeptali jsme se proto přispěvatelů rubriky Manažerský barometr, zda má jejich důvěru. Přes 74 procent dotazovaných se vyjádřilo, že jejich důvěru Jiří Paroubek nemá.
Z první reakce je zřejmé, že její autor rozhodně v žádný optimistický vývoj nevěří: „Moji důvěru nemá ani „nová“ vláda, neboť to, co dosud předvedla, není důvodem k jejímu pokračování. Paroubek de facto převzal nefunkční kabinet a jeho rukopis na potřebných změnách zmizel tak rychle, že jej málokdo zaznamenal. Za poslední týden jsem zaznamenal z Paroubkových úst několik variant hlavních úkolů nové vlády, a to samo o sobě dává tušit, že problémy, které by měla vláda řešit, budou opět odloženy a vše se soustředí na populistické akce k záchraně či vylepšení preferencí ČSSD a koaličních partnerů. Další rok je skoro s jistotou ztracen.“
Obdobně vyznívá další odpověď, v níž zaznívají rozpaky, jak se chovat u volební urny: „Z položené otázky je mi smutno, protože moji důvěru z lidí, které na ministerského předsedu mohli kandidovat, nemá žádný. A tak se již dnes děsím voleb příštích, protože stejně jako velká část našich občanů budu stát před volební urnou nerozhodnut, komu dát hlas.“
Tento dotazovaný upozorňuje, že čeští voliči rozhodně domácí politickou situaci neovlivňují: „O důvěře nelze mluvit. Spíše by se dalo mluvit o míře zoufalství, které jmenování tohoto druhořadého politika do funkce premiéra u mne vzbuzuje. Není to ovšem chyba Paroubka, který bude pouze další obětí na trnité cestě k většinovému volebnímu systému. Otrávenost veřejnosti plyne z toho, že voliči, kteří by měli být posledním arbitrem v řešení politických krizí, mají v našem volebním systému pouze minimální vliv na povolební situaci. Ani předčasné ani řádné volby na tom nemohou nic změnit. Smyslem voleb by mělo být vytvoření akceschopné vlády, která dostane možnost splnit volební program, se kterým do voleb vstupovala. To „vstupovala“ by mělo být několikrát podtrženo. Naše současné parlamentní volby jsou pouhým průzkumem rozložení hlasů v politickém spektru společnosti ke dni voleb.“
O sepětí podoby člověka s jeho jednáním vypovídá následující stanovisko: „Zastávám názor, že charakter se vždy více či méně projeví ve vizáži. Paroubkův vzhled je v tomto směru zcela signifikantní, jedná se jakousi fázi mezi Grebeníčkem a Mečiarem. Myslím, že s jeho „politikou“ to bude stejné jako se vzhledem.“
I když to na první pohled vypadá, že nový předseda vlády půjde v Grossových stopách, třeba se všichni mýlíme: „Jaké jsou Paroubkovy přednosti? Umí se tvrdě bránit, není to žádný „kokršpaněl“, jak kdosi trefně poznamenal na Grossovu adresu. Paroubek bude nepochybně více než důstojným Kalouskovým protihráčem. Jaké jsou nevýhody? Zejména asi nenabídne žádný program, který by tuto zemi vedl do budoucnosti, bude to udržovací vláda, udržet za každou cenu pozice a něco navíc získat. Další nevýhodou je až přílišná loajalita vůči Grossovi, takže fakticky to bude Gross, kdo bude vše řídit. Jenže možná se všichni mýlíme, možná že sociální demokracie již pochopila nebo pochopí, že Gross ji nemůže vést do voleb, že i zde je jeho pozice neudržitelná, a možná se z Paroubka (loutky) stane vůdce.“
Touha po moci ve finále donutila politické reprezentanty, že ze svých požadavků ustoupili jen proto, aby se o krátký čas déle udrželi v křeslech: „ČSSD se tak zoufale snažila udržet u moci, že akceptovala to, co pro ní bylo před pár dny zcela neakceptovatelné. US-DEU, respektive její někteří představitelé, kteří vyměnili osobní hrdost za koryta, byli ochotni akceptovat cokoliv, co by jim ta vládní koryta udrželo. A pro KDU-ČSL je výsledek vládní krize také více než akceptovatelný, protože se jí podařilo udělat z Grosse a celé ČSSD kašpary, za což si KDU-ČSL zajistila účast v kterékoliv budoucí koalici, kterou bude také potřeba rozbít a znemožnit. Bylo proto nutné najít nevýrazného jedince se schopnostmi komunálního politika, jehož jedinou skutečnou ambicí by bylo stát se předsedou vlády, u kterého by nehrozily smělé myšlenkové pochody, jež by mohly někoho ohrozit, a který by byl pro svou nevýraznost a neschopnost cokoliv zásadního prosadit přijatelný pro všechny zúčastněné.
Poslední účastník pravidelné ankety věří, že je něco, čím nová tvář v premiérském křesle vývoji připěje: „Možná bude Paroubek jako bývalý úředník trvat na některých více či méně byrokratických postupech, ovšem v našich současných poměrech tím může dát české vládě spíše určitý jasný rozměr a obsah, vidím to pozitivně jako šanci nastolit jasný a transparentní systém.“
Odpovídalo 116 manažerů
