Jejich kořeny sahají daleko do minulosti, a přitom se bez nich neobejdeme ani v moderním světě. Řemesla, která jsou pro Čechy typická podobně jako dobré pivo, se i dnes často dědí z generace na generaci. A co víc, i v tak vyspělé době plné technologií s jejich výkonem zpravidla souvisí nemalá dřina. Jak namáhavá jednotlivá odvětví jsou, se v dubnu pokoušeli zjistit experti z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK), kteří na druhém ročníku studie Dříč roku spolupracovali s Národním ústavem lidové kultury.
Průzkumu, který vznikl pod hlavičkou značky Kláštorná Kalcia, se zúčastnilo sedm vybraných tradičních českých řemesel, konkrétně kameníci, koláři, pokrývači, kováři, skláři, tesaři a zvonaři. Vybraní řemeslníci podstoupili měření, během kterého experti postupně zaznamenávali informace o jejich pohybové aktivitě – počtu kroků, času stráveném intenzivním pohybem, času sezení, kalorickém výdeji, teplotě či vlhkosti vzduchu.
„Studie vychází z celodenního monitorovaného měření během výkonu povolání pomocí akcelerometrů. U každé profese byli měřeni tři zástupci, jejichž výkony se následně zprůměrovaly,“ přibližuje Tomáš Větrovský z FTVS UK s tím, že největšími dříči jsou na základě výsledků studie kameníci. Následují tesaři a skláři.
Těžká břemena i jednotvárný pohyb
Pro kameníky představuje největší zátěž nošení těžkých kamenů a desek, které mohou vážit i 250 kilogramů. Během směny navíc zpravidla trpí nohy i záda. S přesunem těžkých materiálů se pak potýkají i tesaři, kteří při tesání také často opakují pohyby, jimiž nerovnoměrně zatěžují tělo. Skláři zas pracují se žhavým materiálem a pohybují se kolem pecí o teplotě až 1120 stupňů Celsia.
„Všechna sledovaná povolání vykazují dlouhodobou každodenní fyzickou zátěž, která je u mnoha řemesel umocněna specifickými činnostmi – asymetrickou jednostrannou zátěží, zdviháním těžkých břemen nebo nutností setrvávat delší dobu v nepřirozených polohách a výškách,“ vysvětluje lékařka a fitness instruktorka Marie Skalská, která je součástí expertního týmu. „Je to manuálně náročná činnost, ale je po ní značná poptávka,“ dodává ředitel Národního ústavu lidové kultury Martin Šimša.
Problém často představuje tahání těžkých břemen, práce ve výškách i jednotvárný pohyb. Zdroj: Kláštorná KalciaJak ukazuje studie, někteří řemeslníci stráví v práci denně několik desítek minut ve středně intenzivním pohybu, přičemž dospělí by tímto způsobem podle Světové zdravotnické organizace (WHO) měli strávit 150 až 300 minut za týden. Tento čas je přitom lepší rozdělit do více intervalů. „První trojice povolání dosáhnou předepsaného týdenního minimálního množství minut strávených pohybem již během druhé pracovní směny,“ uvádí Skalská s tím, že osoby se sedavým zaměstnáním požadovaných týdenních hodnot naopak velmi často vůbec nedosahují.
Prosedí dvě hodiny
Kameníci a tesaři si v rámci studie nejlépe vedli také v průměrném počtu spálených kilokalorií. Těch během hodiny kameníci spálí 110, tesaři pak 94. Ukázalo se navíc, že řemeslníci nemusejí mít pouze fyzickou sílu, ale i dobrou kondici. Například tesaři v práci prosedí pouze 2 hodiny denně, což představuje 28 % jejich směny. Zbytek pak stráví na nohou. Během hodiny tak ujdou v průměru 1294 kroků, kameníci jich nachodí 1117.
I přes vysoký energetický výdej by řemeslníci na fyzickou aktivitu ve volném čase neměli rezignovat. „Právě vzhledem k velké fyzické zátěži by ve svém volném čase měli dbát na optimální kompenzaci, aby ulevili dlouhodobě přetěžovaným svalovým skupinám a naopak zapojili svalové skupiny, které tolik při práci nenamáhají. Ideální je ve volném čase zatěžované svaly protahovat, ulevovat namáhaným bedrům a horním končetinám,“ konstatuje Skalská a dodává, že ideální volbou pro řemeslníky je plavání, jóga ale i funkční trénink.
