Před sto lety se narodil duchovní otec Jamese Bonda...
(perex)
Ve snobském prostředí britské smetánky se pohyboval jako doma, rodinného bohatství si ovšem moc neužil. Dostal možnost studovat na soukromých školách, ani jednu ale nedokončil. Měl talent na cizí jazyky, v diplomacii však o něj nestáli. Ianu Flemingovi zbývalo vlastně jen málo možností, kde hledat smysluplné uplatnění. Zvolil žurnalistiku a posléze tajné služby. Nejprve působil v agentuře Reuters, do tajných služeb vstoupil za druhé světové války. Na příslušníka privilegované třídy to nebylo nic moc. Přesto nakonec Fleming, který se narodil právě před sto lety, ovlivnil západní svět jako málokdo před ním i po něm. Stvořil postavu agenta 007.
Ne že by to měl v úmyslu. Fleming – tehdy muž po čtyřicítce - prostě jen zasedl ke stolu ve svém jamajském bungalovu a napsal knížku. A pak ještě pár dalších. Psát uměl, to se naučil jako novinář, byl bystrý, měl jisté zkušenosti a nechyběla mu představivost. Vlastně to ale bylo trochu jinak. Známý playboy si ve 42 letech vzal za ženu dlouholetou milenku Ann Rothermerovou, a aby „zmírnil šok, že se oženil“, pustil si fantazii na špacír a začal klapat do psacího stroje. Tak nějak se zrodil Bond. James Bond. Imaginární tajný agent ve službách Jejího Veličenstva britské královny, který se pro Brity časem stal národním hrdinou a dnes ho, jak uvádějí odhady, zná polovina světové populace.
CO JE DOBRÉ PRO JFK...
Když v roce 1953 vyšel první román s Jamesem Bondem Casino Royale, prodával se docela slušně, žádná literární bomba však nevybuchla. Fleming v Casinu Royale vytvořil jednoduché schéma, kterého se držel i v pokračováních. Bond cestuje do nějakého exotického místa, kde potká jednu dvě nádherné ženy s temnou minulostí. Někdy Bonda nepřátelé zajmou a mučí, ale agent s povolením zabíjet nakonec vždy hlavního lotra s velikášským bludem přemůže, zachrání svět a získá kladnou dívku (ale užije i s tou druhou). Umělecké ambice Fleming skutečně neprojevoval. Jeho knihy neměly zasáhnout čtenářovu „hlavu a srdce“, mířil – jak sám napsal - spíše někam mezi „solar plexus a třísla“. Knihy o Bondovi jsou jen „sex, sadismus a snobství“, zhodnotil kdysi Flemingova díla kritik Paul Johnson a autorova manželka Ann je rovnou popsala jako „pornografii“. Ale dodejme, že jejich manželství nebylo šťastné… Na obranu svižných příběhů se naopak vždy stavěl například slavný britský spisovatel Kingsley Amis, jenž i jednu bondovku po Flemingově smrti dopsal v jeho stylu. Fleming se ještě v polovině padesátých let kardinálně mýlil, když tvrdil, že jeho knihy jsou jen pro specializovaný, úzce omezený trh: „Širší publikum nezajímám a neočekávám, že by ocenilo cokoli, co napíšu.“ Rok co rok chrlil další příběhy s agentem 007 (celkem se Bond objevil ve dvanácti románech a devíti povídkách, dvě knihy vyšly až po autorově smrti). Prodeji v Americe hodně pomohl v roce 1961 prezident John Fitzgerald Kennedy, když Srdečné pozdravy z Ruska (1957) označil za svou oblíbenou knihu. Zásadní zlom ovšem nastal poté, co týž rok Fleming prodal práva na zfilmování svých děl. Účastnil se i přípravných prací na první filmové bondovce Dr. No, která v kinech vydělala šestnáct milionů dolarů. V té době šlo o rekordní tržby. Teprve filmy o Bondovi z Fleminga udělaly opravdový pojem a výrazně zvýšily prodej jeho knih, o čemž svědčí třeba čísla z roku 1964, kdy mizelo z pultů i 112 tisíc kusů bondovek týdně.
SE ZLATOU LŽIČKOU V ÚSTECH
Ian Lancaster Fleming se narodil 28. května 1908 v londýnské čtvrti Mayfair jako druhý ze čtyř synů. Jeho rodina byla společensky vysoce postavená. Otec Valentine Fleming padl na frontě v roce 1917 a nekrolog do Timesů za tohoto vojáka a konzervativního člena parlamentu psal sám Winston Churchill. Dědeček byl významný bankéř. Vzhledem ke svému původu (kvůli právním zvláštnostem ovšem neměl z rodinného dědictví velký užitek) mohl Ian získat prvotřídní vzdělání. Bohužel v Etonu vynikal vysoký, štíhlý a uzavřený mladík jen v atletice a po milostné aféře musel ze školy předčasně odejít. Ani Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu nedokončil. Rozzuřená matka ho poté poslala studovat jazyky na kontinent. Fleming navštěvoval soukromou školu v rakouském Kitzbühelu, aby si zlepšil němčinu. V Ženevě piloval také francouzštinu. Diplomatická kariéra na „zamini“, pro kterou měl být předurčen, se ovšem nekonala, takže se v roce 1929 vydal na dráhu žurnalisty.
„Náhodou získal práci v agentuře Reuters, která mu vyhovovala. Tam se naučil psát velmi rychle a přesně a získal základy svého dobrého literárního stylu,“ vysvětluje Flemingova neteř Kate Grimondová, co hrálo důležitou roli pro jeho pozdější úspěchy. V roce 1933 se jako dopisovatel Reuters v Moskvě zúčastnil procesu s britskými inženýry obžalovanými ze špionáže. Při té příležitosti prý požádal Stalina o interview, ale byl zdvořile odmítnut. Další dva roky pracoval pro agenturu v Šanghaji. Když mu však jedna londýnská banka nabídla velmi slušně placené místo makléře, s novinařinou skončil.
Jako bankovní úředník zrovna nevynikal, takže začátek války se pro nudícího Fleminga stal novou příležitostí. Měl potřebný původ, vojenské vzdělání, býval dravý novinář s výbornými jazykovými schopnostmi. I laika by napadlo, že je ideální kandidát pro vstup do tajných služeb. Pozornosti skutečně neunikl a brzy se stal pobočníkem admirála Johna Godfreyho, ředitele tajné služby britského královského námořnictva (Fleming ho později použil jako model pro Bondova šéfa zvaného „M“).
Není pochyb o tom, že díky tomuto angažmá získal Fleming ojedinělý přehled o tajných operacích britské vlády a fungování tajných služeb vůbec, a díky spolupráci s Američany také o tamní FBI a OSS (přímém předchůdci pozdější CIA). Měl také na starost vlastní špionážní jednotku, která dostala označení útočná jednotka číslo 30, zkráceně AU30, a zaměřovala se na získávání tajných materiálů. Admirál Godfrey mu ale osobní účast na nebezpečných misích nepovolil. Fleming odešel po válce z vládních služeb v hodnosti korvetního kapitána.
VÍNO, ŽENY … BOND
Chystal se sepsat knihu o historii špionáže, ale nabyté válečné zkušenosti nakonec Fleming vtělil do svého nesmrtelného špiona, i když ten bojuje ve válce studené. V druhé polovině čtyřicátých let se opět vrátil k novinařině, když získal místo zahraničního redaktora v Kemsley Newspapers. Vymohl si privilegium, že mohl trávit dva měsíce v roce ve svém sídle na severním pobřeží Jamajky, které nazval již v „bondovském“ stylu Goldeneye. Tam vznikla většina knížek o agentovi 007, na Jamajku si s Flemingem přijel například popovídat britský premiér Anthony Eden během suezské krize v roce 1956.
Fleming si dokázal naplno užívat života. Kouřil 70 cigaret Morland a pil láhev oblíbeného růžového ginu denně. Pamětníci vzpomínají, že čas a peníze nejraději utrácel „za ženy, golf, hazard a alkohol“. V biografii z roku 1996 ho její autor Andrew Lycett charakterizoval takto: „Když chtěl něco od přítele, dokázal být naprosto okouzlující. Ale když neměl z ‚transakce‘ užitek, žádnou návratnost pro sebe, byl často studený a hrubý.“ Tento arogantní, egoistický, snobský, nestoudný, nevěrný a požitkářský člověk, jak je také v životopisu popisován, dokázal vedle bondovek stvořit i milou a úspěšnou knížku pro děti o kouzelném autíčku Chitty-Chitty-Bang-Bang (1964). Napsal ji pro svého syna Caspara, jenž se s otcovou slávou nikdy nevyrovnal a zemřel ve třiadvaceti letech na předávkování drogami.
Špatná životospráva začala mít negativní vliv na Flemingovo zdraví, on však nedbal rad lékařů a neomezil své „zhoubné“ aktivity. Zemřel na infarkt na golfovém hřišti v Kentu 12. srpna 1964, v pouhých 56 letech. Jeho poslední slova k záchranářům prý zněla: „Strašně se omlouvám za ty trable, chlapci.“ Nedožil se tak toho pravého bondovského boomu. Mohl se těšit jen ze slávy prvních dvou filmových bondovek – Dr. No a Srdečných pozdravů z Ruska. Z Goldfingera viděl jen nesestříhané záběry.
Flemingovy romány byly pro ostrovní čtenáře perfektním únikem ze šedi poválečné Británie, James Bond se ale stal hrdinou i pro lidi žijící za železnou oponou. Během studené války byl přece agent 007 jedním z mála, kdo dokázal dát komunistům a jiným diktátorským režimům na frak.
BOX
Dynastie Bondů
Na filmovém plátně trvá „bondiáda“ už téměř 46 let. Snímek Dr. No, první z nejdéle trvající filmové řady, jaká kdy byla natočena, měl ve Velké Británii premiéru 5. října 1962. Bond je značka prověřené kvality, ať už ve filmové branži nebo jako špičkový agent Jejího Veličenstva. Vlastně by se dalo říci, že k těm dobrým tradicím zbytků britského impéria patří kromě Alžběty II. i její imaginární ochránce James Bond. A samozřejmě také pověstný koktejl Vodka Martini „protřepat, nemíchat“.
Zajímavé je, jak Fleming přišel na jméno svého hrdiny. Zřejmě ho inspirovala kniha Ptáci západní Indie, jejímž auterm byl světoznámý ornitolog sir James Bond. Ian Fleming, milovník ptactva a zřejmě i kontrastů, si ho prý vybral, protože bylo „obyčejné“ a „jemné“. Později manželce sira Jamese napsal: „Na oplátku Vám nebo panu Bondovi můžu pouze nabídnout neomezené použití jména Ian Fleming pro jakékoli účely. Jednoho dne Váš manžel třeba objeví zvlášť odporný ptačí druh, který může být pokřtěn mým jménem.“
Bondovo číslo 007 pochází z Kiplingovy povídky Americké silnice, kde dotyčnou identifikaci hrdě nese jedna z vlakových souprav.
NEBÝT CONNERYHO
Bondova postava by se nestala kultem a filmy o něm skvělým obchodním artiklem, nebýt prvního z charizmatických filmových představitelů agenta s právem zabíjet (zatím jich bylo šest), svérázného a na počátku šedesátých let úplně neznámého skotského chlapáka Seana Conneryho. Neokoukaný herec ztvárnil nebezpečného špiona, ale i světáka, džentlmena a svůdce žen s nadhledem a bravurou, která z Flemingovy trošku škrobené předlohy udělala postavu s opravdu dlouhou životností. Spisovatel s obsazením Conneryho nejprve nesouhlasil, ale oba producenti Albert „Cubby“ Broccoli a Harry Saltzman ho prosadili. Po zhlédnutí filmu Fleming údajně na Skota změnil názor. Do titulní role původně prosazoval bratrance Christophera Leea nebo svého oblíbeného herce Davida Nivena. Ten si nakonec zahrál Bonda alespoň v parodii Casino Royale z roku 1967, což byl mimořádně obsazený film například s Peterem Sellersem, Woodym Allenem, Orsonem Wellesem, Ursulou Andressovou či Williamem Holdenem a s Jeanem-Paulem Belmondem a „psí dečkou“ Georgem Raftem v epizodních rolích. Lee účinkoval v jedné „pravé“ bondovce, a to v Muži se zlatou zbraní, v níž ztvárnil hlavního záporňáka.
Connery byl mistrem špionážních her natáčených studiem MGM v produkci prozíravé rodiny Broccoliů (Barbara Broccoliová bondovky produkuje dodnes) celkem šestkrát. Bonda si nakonec střihl ještě v „neoficiálním“ dílu Nikdy neříkej nikdy (1983).Jen jednou s ledovým klidem (až moc studeným a rozpačitým) ohromoval své protivníky stejně jako krásné ženy George Lazenby, sedmkrát se role Bonda úspěšně zhostil elegantní Roger Moore. Do pádu železné opony si Bonda střihnul dvakrát ještě Timothy Dalton.
Nalézt nové nepřátele i nového představitele nesmrtelného Bonda se podařilo až v polovině devadesátých let, kdy odstartoval svou veleúspěšnou službu pro Její Veličenstvo irský herec Pierce Brosnan. V bondovské skládačce se objevil čtyřikrát a vždy přinesl v míře vrchovaté atributy, jež celou filmovou sérii, považovanou za prapůvodce nikoliv bezduchého akčního žánru, provázejí od počátků: napětí a humor, vášeň i odlehčení. Co obdivuje na filmech o agentovi 007 právě Brosnan? „Jsou to krásné ženy, výdělek, sex, romantika, svět fantazie a nakonec i sám hrdina,“ prohlásil před uvedením dvacáté bondovky Dnes neumírej Brosnan v Bondově duchu s vědomím, že i když on tu již tu nebude, věčný agent určitě ano.
Zatím posledním Bondem, který exceloval v pořadovém čísle 21 a jistě i v připravovaném 22. pokračování, je Daniel Craig. Do image špiona vnesl blonďatou a modrookou vizáž, a také více drsnosti. Jedna z nejznámějších tváří britského divadla s ostře řezanými rysy oslnila fyzickou zdatností. Humorem a důvtipem ale podle některých kritik již méně.
NEZBYTNÉ KRÁSKY
Neméně důležitou součástí celé série jsou ovšem i Bondovy herecké partnerky. Role jeho přítelkyň možná nepatří k tak herecky náročným, ale rozhodně zaručují jejím představitelkám slávu. V přehlídce krásek, které se za více než čtyři dekády vystřídaly po Bondově boku, se skví takové hvězdy jako Ursula Andressová, Britt Eklandová, Jane Seymourová. Prestiž potvrdila i oscarová Halle Berryová či naposledy démonická Eva Greenová.
Ve filmech o Bondovi se s postupem času – kromě kulis - měnilo málo, i když přece něco. Poživačný a pro někoho nestravitelně egoistický britský agent se již neprojíždí jen v legendárním sporťáku Aston Martin, ale do akce má k dispozici i sportovní BMW nebo auta značky Ford. Ve známém Martini drinku nahradila vodku Smirnoff jiná - Finlandia. A Bondovy rolexky vystřídala značka Omega.
BOX
Romány a sbírky povídek s Bondem:
Casino Royale (1953)
Live and Let Die (1954)
Moonraker (1955)
Diamonds Are Forever (1956)
From Russia with Love (1957)
Dr. No (1958)
Goldfinger (1959)
For Your Eyes Only (1960)
Thunderball (1961)
The Spy Who Loved Me (1962)
On Her Majesty's Secret Service (1963)
You Only Live Twice (1964)
The Man with the Golden Gun (1965)
Octopussy and The Living Daylights (1966)
BOX
Bondovští herci a filmy:
Sean Connery (1930):
Dr. No, 1962
Srdečné pozdravy z Ruska, 1963
Goldfinger, 1964
Thunderball, 1965
Žiješ jenom dvakrát, 1967
Diamanty jsou věčné, 1971
George Lazenby (1939):
V tajné službě Jejího Veličenstva, 1969
Roger Moore (1927):
Žít a nechat zemřít, 1973
Muž se zlatou zbraní, 1974
Špion, který mě miloval, 1977
Moonraker, 1979
Jen pro tvé oči, 1981
Chobotnička, 1983
Vyhlídka na vraždu, 1985
Timothy Dalton (1944):
Dech života, 1987
Povolení zabíjet, 1989
Pierce Brosnan (1953):
Zlaté oko, 1995
Zítřek nikdy neumírá, 1997
Jeden svět nestačí, 1999
Dnes neumírej, 2002
Daniel Craig (1968):
Casino Royale, 2007
Quantum of Solace (Kvantum útěchy), premiéra plánovaná na 1. října 2008
