S tím, jak v posledních letech eskaluje situace kolem zhoršujícího se zamoření vzduchu, se ve spojení s budoucností stále častěji diskutuje o využití zeleného vodíku jako čistého zdroje energie. Ten se navíc ukazuje také jako potenciálně dobrá investice. Zájem velkých společností a organizací o něj totiž neustále stoupá. Důkazem je třeba madridská energetická společnost Cepsa zabývající se těžbou ropy a zemního plynu, která v úterním oznámení představila zcela unikátní projekt. V rámci něj chce mezi španělským přístavem Algeciras a nizozemským Rotterdamem vybudovat první koridor pro zelený vodík mezi jižní a severní Evropou.
„Dohoda urychluje dekarbonizaci těžkého průmyslu a námořní dopravy a podporuje energetickou nezávislost a bezpečnost Evropy,“ stojí v prohlášení Cepsa, o kterém informoval web CNBC. Rotterdam by tímto způsobem chtěl podpořit své ambice a do roku 2030 do severozápadní Evropy dodávat 4,6 milionu tun ekologického vodíku. Ten společnost Cepsa bude vyrábět ve svém energetickém parku San Roque poblíž Algeciraského zálivu a následně vyvážet prostřednictvím takzvaných nosičů, jako je čpavek nebo metanol, přímo do rotterdamského přístavu.
Důležitost projektu generální ředitel správy přístavů Rotterdam Allard Castelein podporuje názorem, že severozápadní Evropa spotřebovává mnohem více energie, než může udržitelným způsobem vyrobit. „Proto společně s vyvážejícími zeměmi a soukromými podniky po celém světě zřizujeme několik obchodních cest pro zelený vodík,“ říká.
Španělsko je podle Casteleina díky svým přístavům, větru, slunci a bohatému prostoru logickou lokalitou, a to jak s ohledem na potenciální místní využití vodíku, tak jeho export. „Zřízení této obchodní cesty mezi Algecirasem a Rotterdamem je významným příspěvkem k evropské ambici snížit emise CO2 a také zvýšit energetickou nezávislost Evropy a stimulovat naše ekonomiky,“ uvádí dále ředitel.
Univerzální nosič energie
Zelený vodík, který Mezinárodní energetická agentura popisuje jako univerzální nosič energie, má různorodé využití a může být nasazen v celé řadě průmyslových odvětví. Lze jej navíc vyrábět hned několika způsoby. Jednu z metod představuje elektrolýza, během níž elektrický proud štěpí vodu na kyslík a vodík. Pokud elektrická energie použitá v tomto procesu navíc pochází z obnovitelného zdroje, označuje se vyprodukovaný vodík jako zelený či obnovitelný. V současné době je však většina výroby vodíku založena na fosilních palivech.
To hodlá Cepsa v následujících osmi letech alespoň částečně změnit a stát se vedoucím výrobcem zeleného vodíku ve Španělsku a Portugalsku, kde poskytne výrobní kapacitu o dvou gigawattech. Dalších sedm gigawattů chce vyprodukovat v rámci projektů obnovitelné energie, která bude sloužit právě k výrobě zeleného vodíku. Podporu vodíku jako zdroje energie minulý měsíc během svého projevu vyjádřila také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Přání instalovat v rámci členských států do roku 2030 celkem 40 gigawattů elektrolyzérů vodíku z obnovitelných zdrojů v minulosti koneckonců vyslovila i Evropská unie.
Kromě toho se von der Leyenová zmínila o cíli vyrábět v EU 10 milionů tun vodíku z obnovitelných zdrojů za každý rok. A to v horizontu osmi let. Za tímto účelem následně oznámila vytvoření Evropské vodíkové banky. Ta by měla být schopná investovat tři miliardy eur (73,6 miliardy korun) na podporu budoucího trhu s vodíkem.
