Mezi zelenými šipkami

25. 3. 2005

Test: Toyota Prius

Automobily mění myšlení lidí. V eskovém mercedesu máte pocit, že vám svět leží u nohou, za volantem superrychlého a supernízkého Opelu Speedster byste na silnicích byli nejraději sami a v první hybridní toyotě druhé generace nemáte kam spěchat. Kdybyste v priusu řízli zatáčku o něco ostřeji a snažili se ho dostat do mírného smyku, kontrolka elektronické stabilizace by začala pohoršlivě blikat a pípat. Jenže to nikdo neudělá.

Všechno, co potřebujete vědět o priusu, ohraničuje obdélník o sedmipalcové úhlopříčce umístěný ve středu přístrojové desky. Není šokující, že prostřednictvím dotykového displeje se ovládá cokoliv od mobilního telefonu přes přehrávač kompaktních disků, klimatizaci či navigaci až po intenzitu osvětlení samotného displeje. Palubní počítač je ale natolik sofistikovaný, že s jeho pomocí lze pátrat v telefonním seznamu nebo v kalendáři mobilu (komunikujícího s automobilem bezdrátově v případě, že zvládá bluetooth), a navíc člověka upozorní, kdy je načase vyměnit třeba stěrače. Doslova.

Podstata přitažlivosti centrální obrazovky tkví přesto v něčem jiném: v tocích energie. Žádný jiný automobil na českém trhu nedává řidiči tak polopaticky najevo, na jakém stupni oblíbenosti se nachází v žebříčcích organizace Greenpeace. Není řeč o ukazateli momentální spotřeby. Šipky na monitoru (putující mezi benzinovým agregátem, elektromotorem, baterií a předními koly) informují o tom, kdy člověk ukládá a kdy hýří. Kromě míry sešlápnutí plynového pedálu lze svůj vzestup či pád v očích Zelených ovlivnit pomocí jednoho tlačítka a jedné páčky. A Prius hodně pomáhá. Například tím, že se při každém zastavení přepíná na elektromotor.

Benzinovou patnáctistovku lze nahradit tichým elektrickým pohonem rovněž ručně tlačítkem nalevo od volantu. Páčka napravo dává pokyny převodovce a kromě volby pohybu vpřed či vzad slouží k intenzivnějšímu střádání energie. Jakmile umlkne zvuk čtyřválce, stará se o pohon elektromotor do doby, než řidič překročí rychlost padesáti kilometrů za hodinu, sešlápne prudce pedál plynu, nebo dojde baterie, což trvá zhruba pět minut jízdy. Volič převodovky nastavený do spořivé pozice B naopak veškerou energii vytvořenou v předních kolech směruje do akumulátoru, což se hodí při jízdě z kopce nebo jako náhražka za brzdění motorem.

Za běžných okolností obě pohonné jednotky spolupracují. Odhlédne-li se od úspory paliva, poetika elektromotoru spočívá ve vysokém kroutícím momentu, díky čemuž je prius schopen dosáhnout stovky za 10,9 vteřiny (o tři desetiny rychleji než třeba 115koňový Peugeot 307 1.6 HDi, který je o 70 kilo lehčí). Spojené síly dvou agregátů pomáhají i při dosahování co nejvyššího tempa na dálnici. Zároveň to však znamená, že je maximální rychlost dočasná. Jednou šťáva z baterie zkrátka dojde a celá tíha dopadne na patnáctistovku. A to znamená, že vůz spotřebovává o to více benzinu, aby se dobil akumulátor.

Zatímco na dálnici prius příliš paliva neuspoří, na okresních silnicích a v městském provozu si libuje. Při testování nebylo obtížné dosáhnout průměrné spotřeby kolem šesti litrů, přičemž dokonalejší zvládnutí spořivých technik by nejméně litr ubralo. Stejně jako v otázce palivové náročnosti je i ve většině ostatních ohledů hybridní toyota uživatelsky příjemným automobilem. S poměrně malým volantem se řídí lehce a převodovka slušně odvádí svou práci, aniž by na sebe upozorňovala. Výjimkou jsou elektronické brzdy, jejichž účinek téměř nelze dávkovat. Vůz podle intenzity sešlápnutí pedálu buď brzdí prudce, nebo vůbec.

Jakkoli je prius rájem inovací, pohled do interiéru to potvrzuje jen zpočátku. Kabina je prostorná a pohodlně se v ní sveze pět lidí usazených v příjemném čalounění sedaček, high-techově působící palubní deska posouvá dojem futuristickým směrem. Odvrácenou stranou jsou však použité tvrdé plasty, které zejména ve dveřích a na středovém tunelu mezi předními sedadly pokoušejí benevolenci řidiče ze všech sil. Na hranici únosnosti je potom papundeklové „čalounění“ stropu.

Zaplatit za prius bezmála milion korun přes technologickou jedinečnost vypadá jako přemrštěné. Jeho základní verze však stojí o 130 tisíc méně, a přitom není horší. Chybí jí sice navigace a elektrické brzdy (zaplaťpánbůh), ignoruje bluetooth a při otevírání a startování je potřeba vyndat klíč z kapsy, zato podobně jako dražší Prius Plus nabízí mnoho airbagů, imobilizér a všechny elektronické bezpečnostní systémy od ABS přes brzdový asistent po elektronickou kontrolu stability. Hlavně má ale dotykový displej, od něhož neodtrhnete oči. Automobil, který nutí lidi přemýšlet, za to stojí.

Toyota Prius Plus motor: zážehový čtyřválec
objem: 1500 cm3
maximální výkon čtyřválce: 57 kW
maximální výkon elektromotoru: 50 kW
převodovka: bezstupňová, automatická
nejvyšší rychlost: 170 km/hod.
průměrná spotřeba: 4,3 l/100 km
základní cena: 939 900 Kč