Z České republiky neuděláme daňový ráj jen tím, že snížíme daně. Pro investory je klíčová stabilita daňového prostředí umožňující plánování na roky dopředu
Poslední dobou slýcháme, že zisky domácích firem jsou daněny v zahraničí, a České republice tak utíkají desítky miliard na nevybraných daních. Daňové ráje jsou označovány za viníky špatné ekonomické situace ve vyspělých zemích i praní špinavých peněz. Přínosné je zaměřit se na využití daňově atraktivních destinací z jiného pohledu – co vlastníkům firem přinášejí a jaká je jejich role v moderním podnikání.
Kolem uplatnění mezinárodních struktur k daňové optimalizaci panuje tolik mýtů, že je těžké rozlišit fikci a skutečnost. Prvním překvapivě rozšířeným omylem je, že založení společnosti v daňovém ráji zaručí podnikání bez jakéhokoli zdanění. Každý daňový poradce nebo člověk alespoň trochu zběhlý v daňovém právu ví, že tomu tak není, a pokud se podnikatel chce vyhnout problémům, měl by možnosti zkonzultovat s renomovanou poradenskou společností. Dalším neméně rozšířeným mýtem je, že mezinárodní daňové plánování slouží především pochybným podnikatelům, nebo přímo podvodníkům. Opak je pravdou. Mezinárodní daňové plánování je využíváno snad všemi významnými nadnárodními korporacemi a řada z nabízejících se technik je veřejně známa a popsána. Jako příklad uveďme systém double irish and dutch sandwich, který využívá například Google, Apple, Microsoft nebo Facebook.
Uvažujme o dani jako o nákladu Z pohledu vlastníka je daň náklad, který snižuje efektivitu investice. Při plánování investice je tedy nutné zvážit i daňové náklady a zamyslet se nad možnostmi, jak tento náklad omezit. Nikdo nemůže požadovat, aby podnikatel odváděl daně větší, než je zákonné minimum. A rozhodnutí o tom, kde bude společnost umístěna, tedy o místě, kde bude platit daně, je jeden ze základních principů fungování EU. Na jeho základě vznikla daňová konkurence, kdy se evropské státy ucházejí na volném trhu o přízeň podnikatelů. Vítězem je v posledních letech Kypr umožňující dosáhnout ve srovnání s naší zemí poloviční, tedy nižší efektivní daňové zátěže. Hranice zisku, od které se využití mezinárodního daňového plánování vyplatí, závisí na jednotlivém případu. Zjednodušeně lze uvést, že při ročním zisku kolem 10 a více milionů korun je daňová úspora jednoznačná a od hranice zisku 2,5 milionu korun ročně má smysl začít zvažovat své možnosti.
Při pohledu na moderní metody daňového plánování nalézáme společnosti ze zemí, jako jsou Nizozemsko, Irsko, Švýcarsko, Kypr, Malta nebo Lucembursko. Klasické daňové ráje jako Seychely se k daňové optimalizaci dávno nevyužívají. Slouží převážně k zajištění anonymity vlastnictví. Z tohoto důvodu se z daňového hlediska uzavírané smlouvy o výměně informací s daňovými ráji, případně zdanění transakcí s daňovými ráji, míjejí účinkem.
V úvahách, jestli optimalizovat svůj daňový základ, nebo ne, přihlížejí podnikatelé také k tomu, jak se chová konkurence. Je těžké vzdorovat s českými daněmi mezinárodním společnostem, které si otázkou optimalizace hlavu vůbec nelámou a nastavují daňově maximálně efektivní struktury. Kdo chce v tak silně konkurenčním prostředí uspět, nemá mnoho jiných možností než snižovat bez výjimky všechny náklady.
Daňová optimalizace nemá být na prvním místě Využití mezinárodních struktur však má podstatně širší a významnější potenciál než pouhou daňovou optimalizaci. Jejich nejpodstatnější výhodou je stabilní právní prostředí, a tím zajištění ochrany majetku a mezigenerační výměny. Daňové výhody jsou spíše vedlejším a očekávaným efektem správně nastavené struktury. Primární je odstranění rizik, která lze rozdělit do mnoha oblastí. V praxi se nejčastěji jedná o rizika spojená s podnikáním, rizika právní a také riziko ochrany citlivých informací. První oblast, tedy riziko spojené s podnikáním, nebo spíše se špatným rozhodnutím, se týká každého. Ne vždy se záměr vydaří a pak je životně důležité firmu neschopnou další existence včas zlikvidovat, aby společně s ní nedošlo k ohrožení dalšího majetku, včetně nemovitostí, ochranných známek a podobně. To bývá nemožné v případech, kdy se veškeré aktivity odehrávají pod hlavičkou jediné firmy. Dobře nastavená struktura společností dokáže značnou část rizik eliminovat.
Pokud se přinejmenším část struktury nachází v zahraničí, dochází také k výraznému omezení právních rizik. Ta spočívají ve faktu, že v České republice se podnikatel vzhledem k obtížné predikovatelnosti rozhodnutí soudů a poměrně častým změnám zákonů zbytečně vystavuje nebezpečí nechtěného porušení zákona, se všemi konsekvencemi z toho plynoucími. Stejně tak pokud firemní struktura využívá ochranu zahraničního práva, může snáze čelit oblíbeným šikanózním konkurzním návrhům, které dokážou na čas paralyzovat i poměrně velkou společnost. Výrazně také klesá počet konkurentů, kteří mají schopnosti a zdroje vést na mezinárodní holding efektivní útok. U české firmy může v extrémním případě stačit pár fiktivních nezaplacených faktur.
Podnikatelé pod dozorem Nezanedbatelným rizikem podnikání v České republice jsou také citlivé informace. Řadu z nich na sebe firma musí vyzradit ve sbírce listin, což dvě třetiny subjektů ignorují. Pokud firma plní svoji zákonnou povinnost, odhaluje zisk, marži a řadu dalších podrobností, které mají v konkurenčním boji cenu zlata. Při kontrole ze strany finančního úřadu pak často dochází k detailnímu přezkoumání střeženého duševního vlastnictví, aby mohla být odhadnuta jeho hodnota pro účely daňových odpisů. Duševní vlastnictví dnes patří k tomu nejcennějšímu, proto řada vlastníků využívá k jeho držení zahraniční firmy, které pak od české společnosti inkasují licenční poplatky za užívání. Pod drobnohledem je také samotný vlastník.
Z veřejně dostupných zdrojů lze vyčíst, v jakých firmách má podíly, jaký je zhruba jeho majetek i příjem, kde bydlí. Zkrátka podnikatel je pořád pod dozorem. Ve starých zemích Evropské unie je soukromí podnikatelů střeženo podstatně více. Řada u nás běžných údajů zcela chybí (bydliště vlastníka) a další jsou dostupné pouze po zaplacení administrativního poplatku. Zvědavý soused tak musí platit a obchodní partner má možnost si informace dostatečně prověřit.
Vydáme se na západ, nebo na východ? Častou otázkou je, jestli by se Česká republika naopak nemohla stát středoevropským Kyprem nebo Nizozemskem a lákat firmy z celé Evropy. Možné to je, ale cesta je mnohem složitější než snížit daň z příjmu právnických osob na desetiprocentní úroveň Kypru. Pro investory je klíčová dlouhodobá stabilita daňového prostředí umožňující plánování na dlouhé roky dopředu. Už stoprocentně víme, jaká bude DPH? Nutností je také jednoznačné, jednoduché a snadno vymahatelné právo. To díky přílepkové kreativitě legislativců a často nepředvídatelnému jednání soudů postrádáme. O rychlé vymahatelnosti práva s chutí pohovoří každý, kdo měl to štěstí se soudit. Stejně tak úředníci finančních úřadů by museli firmy vnímat podstatně více jako klienty. Přes všechna tato negativa Česká republika postupně míří spíše k přívětivějšímu podnikatelskému prostředí.
Dobrou zprávou je plánované zrušení daně z dividend, vznik Jednoho inkasního místa i samotná devatenáctiprocentní korporátní daň patřící v EU k těm nižším. Je otázka, jestli postupné zpříjemňování podnikání probíhá dostatečně rychle a jestli vydrží i poté, co dojde ke změně vlády. l
O autorovi| Michal Friedberger• obchodní ředitel společnosti Akont Trust Company
