V Česku nadále vedeme zoufalou a nekončící bitvu o ukotvení národní energetické koncepce včetně záměru dostavby jaderných elektráren. Je to bitva důležitá, jde v ní o energetickou budoucnost, zajištění stability, bezpečnosti i prosperity české ekonomiky. Už velmi dlouho ale všechny pokusy o nalezení toho správného řešení vyznívají do ztracena.
Nejistoty v energetickém sektoru na půdě EU se mezitím dále prohlubují. Z toho plyne velký zmatek, který celkem jasně naznačuje, že v příští dekádě přijdou větší změny, než se nám v Česku zatím zdá. Možná proto nastal čas položit si otázku, zda je schválení dlouhodobé české energetické koncepce v současných podmínkách evropské elektroenergetiky vůbec reálné. Zda je právě Česko tou unijní zemí, která disponuje křišťálovou koulí.
Evropská komise a evropští lídři tvrdí, že diskutují o vzniku evropské energetické unie, ale přitom nemají jasno ani v základní argumentaci. Čeští politici nejsou výjimkou. Ústy našeho státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy trváme na národních prioritách a opakujeme historická dogmata naší národní energetiky, ale současně zdůrazňujeme nutnost, aby členské státy EU přestaly činit strategická rozhodnutí v energetice izolovaně. To vše v situaci, kdy speciálně náš region je v rámci EU v oblasti energetiky „rozkýván“ vůbec nejvíce.
Německá energetická politika
Příčinou je „bezohledná“ a jednostranná německá energetická politika. Německý energetický gigant E. ON v tomto týdnu oznámil, že na začátku roku 2016 uzavře relativně novou, moderní paroplynovou elektrárnu, jednu z nejúčinnějších v Německu s výkonem 1400 megawattů. V Česku obdobná elektrárna po investici 14 miliard korun stojí a elektřinu nevyrábí. Důvodem je nízká cena silové elektřiny. Na Slovensku se odehrává další dějství evropské tragédie o dostavbě jaderných elektráren. Po problémech Finska a Francie se dostavba jaderných bloků na Slovensku stává dalším důkazem, že dnes nutné investiční výdaje na jejich dokončení nejsou bez výrazné podpory daňových poplatníků či spotřebitelů elektřiny ekonomicky rentabilní.
V Bruselu současně pokračuje další z mnoha již promarněných pokusů o oživení evropského trhu s emisemi. Ten měl být základem evropské politiky na ochranu klimatu. Opak je pravdou, řešení se jen odkládají. Zároveň ale radikálně klesají investiční náklady u solárních i větrných elektráren. Rozvíjí se mnoho nových technologií pro skladování elektřiny, které slibují změnit dosavadní status quo v energetice. Spotřebitelé zdola tlačí na výraznou decentralizaci elektroenergetiky. Sektor ovlivňují i geopolitické změny a konflikty, měnová politika centrálních bank a mnoho dalšího. Jednoduché řešení prostě neexistuje. Jsem proto přesvědčen, že agonie naší národní energetické koncepce musí nutně pokračovat.
Autor je analytikem J&T
Čtěte také:
Česká jaderná strategie je zase u ledu, jednání se odkládá na léto