Nezáleží na tom, koho si Italové momentálně zvolí. Akcie v reakci na italské volby prudce vzrostly na základě zprávy, že Bersani získal většinu ve sněmovně.
Také výnosy dluhopisů klesly. Ale ejhle. Za hodinu přišla zpráva, že Berlusconi zvítězil v senátu a všechny evropské zisky se ztratily jak pára nad hrncem a výnosy státních dluhopisů ihned prudce vzrostly. Na vývoj výnosů italských dluhopisů tak má očividně vliv úplně něco jiného, než by si ekonomové mysleli. Krátkodobě je to sentiment na trzích a kapitál spekulantů.
Dlouhodobě to není zdraví italského hospodářství, nýbrž politika ECB. Ta je ochotna neomezeně nakupovat státní dluhopisy nejen Itálie, ale i Španělska a vlastně kohokoli, kdo o to požádá. Výnosy dluhopisů tak již neodrážejí realitu, ale spíše odhodlanost ECB monetizovat národní dluhy. Důležité je se dívat do vzdálenější budoucnosti a ne jen několik dnů či týdnů dopředu. Společná měna je politický projekt, který selhává. Evropa nebyla, není a nebude homogenní celek, proto i společná měna a vize o společné jednotné Evropě jsou z říše snů byrokratů. Z ekonomického pohledu je lepší rozpad eurozóny než její udržení. Protože udržení povede k federalizaci, což znamená více regulace, byrokracie a redistribuce finančních prostředků. Čím déle se politici budou snažit o zachování eurozóny, tím bude následný proces zotavování delší, bolestnější a nákladnější.
Autor je hlavní investiční stratég ČP INVEST
Čtěte také: