PREZIDENT AGRÁRNÍ KOMORY JAN VELEBAObrovské úsilí o renesanci zemědělství v naší společnosti, které doplatilo na to, že bylo výkladní skříní komunistického režimu. To je pro nynějšího prezidenta Agrární komory Jana Velebu novodobou sochou Davida. Evropské zemědělce podle něho zachrání především nový energetický program zaměřený na biopaliva.
PREZIDENT AGRÁRNÍ KOMORY JAN VELEBA Obrovské úsilí o renesanci zemědělství v naší společnosti, které doplatilo na to, že bylo výkladní skříní komunistického režimu. To je pro nynějšího prezidenta Agrární komory Jana Velebu novodobou sochou Davida. Evropské zemědělce podle něho zachrání především nový energetický program zaměřený na biopaliva.
Prezidenta Agrární komory Jana Velebu lze s určitou mírou nadsázky označit za Michelangela českého zemědělství. Usiluje totiž o jeho renesanci a chce přesvědčit i český národ, že můžeme navazovat na dlouhou tradici. „Tam u nás, na Vysočině, máte na každém zhruba dvacátém kilometru pilu, protože jsou zde lesy. Uvidíte často mlékárnu, jsou zde stáda krav. Stejně tak lihovar, neboť se zde pěstují brambory. Ani zemědělské školy nevymizely, jsme agrárním regionem. Zkrátka je zde po staletí budovaná symbióza člověka s přírodou. Podobně je to i v jiných regionech České republiky. A to nemluvím o politice. O tom, že za první republiky jsme měli uznávaného agrárního vůdce Antonína Švehlu, respektovaného doma i za hranicemi. To jsou naše kořeny, jsou hluboké, a naše povinnost je na ně navázat,“ vzkazuje šéf Agrární komory.
„Po revoluci platilo - jsem Čech a kdo je míň? Až teď si to lidé začínají v hlavě zase srovnávat,“ říká Veleba. „Je velká škoda, že předčasně zemřel Josef Lux, kterého si nesmírně vážím, a jsem si jist, že kdyby se to nestalo, mělo by české zemědělství lepší pozici, než má nyní.“ Ten, kdo pomohl Luxe hodit přes palubu, byl podle Veleby Vladimír Dlouhý, dřívější ministr průmyslu a obchodu, který se výrazným způsobem podílel na dikci Asociačních dohod. „S jejich podpisem jsme podepsali špatnou agrární politiku,“ vzpomíná Veleba.
POSELSTVÍ ČESKÝCH KRÁLŮ
Jan Veleba strávil svůj život až do konce studia na Vysoké škole zemědělské doslova uprostřed přírody, v nejvýchodnější osadě Pánov v okresu Žďár nad Sázavou, která má všeho všudy šest popisných čísel. Jeho rodiče byli soukromí zemědělci, měli kolem 16 hektarů polí. „Když mi bylo osm let, tak mě můj otec naložil na vlak, jeli jsme do Prahy, zavedl mě do chrámu sv. Víta, sešli jsme do podzemní krypty, kde jsou pohřbeni čeští králové a řekl mi: Tady to jsou naše kořeny, a měl přitom v očích slzy,“ vzpomíná Veleba.
NEPODAŘENÁ PRIVATIZACE
Veleba začínal svoji kariéru na státním statku Křižanov jako agrotechnik. Důvod byl prostý. Oženil se, potřeboval byt, který v nedalekém Velkém Meziříčí dostal. Musel se vyrovnat i s tím, že mu zemřela manželka v době, kdy jejich synovi byl rok a půl. Ve 24 letech se přihlásil na dálkové studium další vysoké školy. Na filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity, kde vystudoval obor sociologie-pedagogika. Znovu se oženil a jeho manželka, s níž má další dvě děti, mu byla a je velkou životní oporou. V roce 1989, tehdy už jako výrobní náměstek, půl roku před revolucí, vyhrál Veleba volby na ředitele. „Revoluce byla pro nás zlomovou dobou. Velice brzo mi bylo jasné, že státní statky budou rozpuštěny. Ještě předtím, než vyšly v létě 1991 restituční zákony, jsem provedl decentralizaci statku. Přál jsem si, aby se podařilo transformovat jej do akciových společností zaměstnanců. Když jsem pochopil, že to zákony nedovolí, chtěl jsem vyrovnat majetek restituentů a ten zbývající prodat jednomu člověku s dobrým privatizačním projektem. To se také nepovedlo - jako všude jinde se vytvořila s.r.o. z více lidí, a podle toho to také dopadalo. Tady se, myslím, udělala veliká chyba,“ říká Veleba.
Čtyři roky po revoluci založil soukromou firmu a začal se věnovat agrární politice. Postupně se vypracoval až na předsedu Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, dříve Svazu statků, který byl a je členem Agrární komory. „Pro můj život byl klíčovým člověkem Jaroslav Brom, který byl předsedou svazu. Organizace sdružovala všech 317 statků v České republice, které hospodařily na 1 milionu 320 tisících hektarech,“ vypráví Veleba. Začínal u Broma jako tajemník a naučil se od něj rozumět agrární politice i lidem.
Že velkou politiku nejde dělat bez peněz, to Veleba pochopil, když založil Stranu venkova, která ve volbách získala 0,9 procenta hlasů. Jeho zkušenosti s politikou se mu mimořádně hodily před dvěma a půl rokem, kdy kandidoval na šéfa Agrární komory a těsně porazil dosavadního prezidenta Václava Hlaváčka.
POMŮŽE SVĚT?
„Snažím se na své pozici o to, aby se zemědělství u nás zachovalo, aby odolalo tomu obrovskému tlaku ze zahraničí. Snažím se o renesanci pozice zemědělství v naší společnosti, protože bylo naprosto zbytečně zašlápnuto. Doplatilo totiž na to, že bylo výkladní skříní starého režimu, jedním z pilířů jeho propagandy,“ říká Veleba.
Podle něj nám pomůže svět. Americký prezident George Bush vyhlásil energetický program Spojených států, ve kterém mají obrovskou podporu biopaliva. Bush chce snížit závislost Ameriky na ropě, a ta na to nyní věnuje obrovské sumy dolarů. „Tím se velice pomůže farmářům,“ míní Veleba. Budou totiž moci kromě potravin pěstovat či vyrábět i suroviny pro biopaliva. Tento trend se postupně přesouvá i do Evropy. Navíc se začíná probouzet čínský obr - ekonomika této země roste dvouciferným tempem -a s ním i spotřebitelský boom. Roste poptávka po kvalitních potravinách, spotřebním zboží. To zvýší ceny potravin a surovin.
„Česká republika doplatí na velmi lehkovážnou a jednoznačně defenzivní agrární politiku, pokud se tomu vůbec politika dá říkat,“ varuje Veleba. Staré země Evropské unie podle Veleby regulují zemědělskou výrobu výhradně v nových členských zemích, nikoliv u sebe. „A my jim jdeme na ruku, vždyť s výjimkou mléka a obilí už nejsme v ničem soběstační, ani v produkci vepřového masa už ne,“ říká.
Jaká je dnes politika české Agrární komory a jejího prezidenta? Lze ji vyjádřit dvěma slovy: české potraviny. „Jsem přesvědčen o tom, že jsou zdravější než většina dovážených. Čeští zemědělci spotřebovávají polovinu chemie než vyspělé evropské země, jsou u nás na výborné úrovni veterinární služby, zemědělci hospodaří na velkých statcích, které jsou poměrně snadno kontrolovatelné,“ dodává. Téma zdravé české potraviny ostatně bude předmětem velké podzimní kampaně Agrární komory.
VE STŘEDOVĚKU DVAKRÁT VÍCE CHOVŮ
České zemědělství má obrovskou historii a jeho jednotlivé obory byly evropsky i světově respektované a uznávané, vysvětluje Veleba. „Mám na mysli například český chmel, slad a z něho vyrobené české pivo, cukrovarnictví. Mám také na mysli české ,travičkářství, rybniční hospodářství, lihovarnictví, agrární školství. Zkrátka už od středověku jsme měli agrární soustavu na úrovni a využívali jsme dokonale naše přírodní zdroje. Vždyť například podle kronikářských záznamů se koncem 16. století na pěti dvorech třeboňského panství chovalo takové množství dobytka, že když to přepočteme, tak to vyjde kolem 70 velkých dobytčích jednotek na 100 hektarů! Dnes nemáme ani polovinu,“ uvádí.
CO ŘEKLI VELEBOVI KRITICI Jaroslav Šebek, šéf Asociace soukromého zemědělství k Velebově výroku o očekávaném desetiprocentním růstu cen: „Jde o věštění z křišťálové koule, růst cen v budoucnu dnes přesně určit nelze“. Miroslav Kaberna, ředitel Potravinářské komory: „Zemědělci v čele s panem Velebou by se neměli zajímat o dotace, ale o to, které komodity dál pěstovat na našich polích, aby se zbytečně neprodukovaly přebytky“. Martin Hruška, generální ředitel Intersparu ČR v kauze prodej masa z dovozu v supermarketech na českém trhu: „Vedení agrární komory se chová nelogicky, vyčítá nám něco, s čím nemáme vůbec nic společného. Když se někomu nedaří, měl by začít u sebe, měl by se zamyslet, zda nedělá něco špatně, a přemýšlet, jak svou práci zlepšit a zefektivnit, a nehledat viníky všude jinde než u sebe“.