Technologie jsou hnací silou ekonomiky, budoucnost je v dronech, vertikálních farmách a 3D tisku. Největší ekonomickou brzdou je vlastnictví - protože už nám téměř nic nepatří. A brzdou demokracie tradiční politické strany. I o tom mluví v rozhovoru pro E15.cz jeden z nejcitovanějších českých ekonomů, profesor Milan Zelený.
O balkánských ekonomikách moc nevím. Ekonomiku českého území považuji za zcela jedinečnou a unikátní - nechci srovnávat jablka s pomeranči. Také nevím, co je vlastně porovnáváno, jak a čím měřeno.
E15.cz: Souhlasíte s názorem děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, který s mírnou nadsázkou řekl, že se česká ekonomika v posledních letech přibližuje k Balkánu. Je prý někde mezi na hranicích Slovinska a Chorvatska.
E15.cz: Většina zemí Evropské unie je podle něj už u Záhřebu.
To je pravda, nejjižnější zemí EU je opravdu Chorvatsko, i když Turecko je v NATO, podle mne zcela zbytečně, již 60 let, určitě není od členství EU daleko a podle Obamy snad ani Ukrajina. Pak už budeme někde u Kyjeva. Turecké hospodářství už máme.
E15.cz: Ekonomiku brzdí dle ekonomického experta ODS Jana Skopečka krize politických stran, zájmové skupiny i bulvarizace médií. Jaké tempo má česká ekonomika podle vás, co je její brzdou?
To není pravda zcela určitě. Krize politických stran a bulvárnost medií jsou jevy symptomatické, tedy následné, ne příčinné. Ekonomika českého území má tempo tristní a její největší brzdou je špatná a bezperspektivní struktura, to znamená vlastnictví, závislost, odvozenost, subdodavatelství, státní intervence, nedostatek strategie, špatné řízení, politické vlivy, korupce, zastaralost, nízká inovativnost, námezdnictví, nedostatečná obnova znalostí, schopností a technologie.
Hlavní problém je vlastnictví, v podstatě nám již skoro nic nepatří - ani Pilsner Urquell, Škoda nebo Hamé. Máme statisíce studentů, kteří nemají co dělat, tak se mohou alespoň přičinit o definici a popis „české ekonomiky“. Bylo by to záslužnější, než studovat čerpání grantů a podpor z EU.
Stagnace bude dlouhodobá
E15.cz: Jan Skopeček také uvedl, že jsme se za pět let k EU15 nepřiblížili ani o jedno procento. Dekádu označil jako ztracenou, vnímáte českou stagnaci podobně?
To je možné, pravděpodobně jsme se nepřiblížili nikomu a ničemu. Jen nevím o jedno procento čeho? Ztracených dekád, pokud si pamatuji, je už dvě a půl. Stagnace bude dlouhodobá, protože je odvozená od stagnace Německa, ta zase od EU a obojí od nadcházející stagnace Číny. Důležité není, že je stagnace a že přijde i propad, ale proč. Tedy opět, nemíchat příčiny s následky.
E15.cz: Z úst českých ekonomů znějí poměrně pesimistické předpovědi a shrnutí, je na tom česká ekonomika opravdu tak špatně?
Optimismus nebo pesimismus do ekonomie nepatří. To jsou kategorie vhodné pro sázení na koně, spekulace na burze nebo víkendy v kasinu. Ekonomika je jaká je a jiná než je, nebude. Buďto znám příčiny jejího vývoje, a pak mohu předvídat, nebo je neznám, a pak musím hrát tu hru optimismu a pesimismu. Optimismus ani pesimismus ještě nikomu v ničem nepomohly. Věci jsou tak, jak jsou, ať se na ně dívám tak nebo jinak. Ve spekulacích a sázkách však takové pohledy hrají roli: určují velikost sázky a tudíž i následnou velikost prohry či výhry. Pro pochopení ekonomiky je lépe ji nevnímat jako formu kasina, spekulace či sázky.
Nemáme vnitřní energii
E15.cz: Co by ji podle vás „nakoplo“ výrazně kupředu?
Žádná ekonomika se nedá „nakopnout“ – to není ekonomická kategorie. Ekonomika není stroj, který lze nahodit otočením kliky. Ekonomika je adaptivní organismus, který se pohybuje na základě vnitřní energie, motivačního pnutí a následné dynamiky, ne na základě vnějších stimulů nebo zapojení do zástrčky, jako stroj. Nemá li stroj benzin, můžete jej nahazovat opakovaně: vždy jen zabafá a chcípne. Nemá-li ekonomika vnitřní energii - opět, otázka znalosti důvodů a příčin. Energie systému je spojená s vlastnictvím, vzděláním, motivací, podnikatelstvím a investicemi – takže, vnitřní energii prostě nemáme.
E15.cz: Jednou z možností, jak zachránit ekonomiku, je podle vás stavba vertikálních farem, jak jste se k nim jako ekonom vůbec dostal?
Ekonomika se nedá zachraňovat, je nutné probudit její vnitřní energii, aby mohla zachránit sama sebe. Vertikální farmy jsou součástí nové technologické vlny. Technologie je hnací silou ekonomiky a každodenním chlebem každého ekonoma je technologické trendy neustále sledovat a pochopit. Vertikální farmy jsem nemyslel jako formu záchrany, ale jako příklad nových podnikatelských zájmů, projektů a technologických schopností, vhodných pro malou zemi našeho typu. Poptávka po vertikálních farmách bude vbrzku a nadlouho globálně neomezená.
V Česku konzultuji pouze stoprocentní české podniky. Mnohé z nich připravují stavby vertikálních farem, doma i v zahraničí. Nemohu je jmenovat, aby jim tam nepřijeli „hoši“ z ministerstev a nenabízeli služby „ekonomické diplomacie“. Na prkotiny nemají čas. Vezměte si ale třeba akvaponickou farmu pana Čuby ve Frýdku-Místku, nebo produkci rajčat společnosti Panasonic v Kyotu, Alegria Fresh hydroponické vertikální farmy či střešní skleníky v New Yorku, to vše už nám i té naší „diplomacii“ uniklo.
I tak může vypadat vertikální farmaření (zdroj channelnewsasia.com)
E15.cz: Jaké další průlomové technologie vás zaujaly?
Například vznášedla, takzvané drony, univerzální roboty, atmosférické satelity, 3D tiskárny, elektromobilita, decentralizované zdroje energie, uzavřené - recyklační systémy energetické, vodní nebo bezodpadové. Osobně mě zajímají takzvané „sensity systems“, sítě senzorových světel, které umožňují funkci sebeřízených „chytrých měst“. Také samozřejmě samořídící, bezhavarijní automobily, mobilní internet, internet věcí, automatizace znalostní práce. Jde o akcelerující technologické trendy. Rychlost zavádění těchto technologií je tak závratná, že kdo nezačal před deseti lety, tak už to nestihne: bude se zase vozit světové lištičce na ocase.
E15.cz: Jako o další technologické superstar se hovoří o 3D tiskárnách, jak se dají jejich možnosti využít pro růst ekonomik?
3D tisk je takzvaná aditivní výroba, to znamená výroba jednoho integrovaného kusu, ne montáží 40 tisíc součástek, anebo obráběním. Její využití je neomezené, obzvláště v lokálních podmínkách. Může být co nejblíže zákazníkovi, anebo vyrábí i sám zákazník, stačí mít program. Dnes už 3D tiskárny vyrábí 3D tiskárny – ceny rychle klesají. Číňané už umí „tisknout“ celé obytné budovy, jako jeden kus. Úžasné je, že se dnes dají „tisknout“ i šaty, boty, živé kosti, orgány, jídlo – škála užití se rozšiřuje každým dnem.
Pro růst a relokalizací ekonomik jsou možnosti aditivní výroby neomezené. Využít jich však mohou jen ekonomiky autonomní, nezávislé, s přímou návazností na konečného zákazníka. Ekonomiky odvozené a subdodavatelské musí pokračovat v údržbě zadaných výjezdových sérií zahraničních zadavatelů. Nové technologie si každý drží doma, blízko u těla.
Petr nebo Pavel?
E15.cz: Vítězem nedávných komunálních voleb se stalo hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše, co to o Češích vypovídá?
Na čísla z českých komunálních voleb jsem se díval. Nezávislí a místní kandidáti získali 32 779 mandátů. Nejúspěšnější strana KDU/ČSL získala 3792 a až na chvostu byly strany jako ODS s 2214 mandáty, ANO s 1600 mandáty a TOP 09 s 726, takže nevím, kdo byl „bezpochyby“ vítězem. ANO bezpochybně vyhrálo v Praze. Ale volební účast v Praze byla necelých 38 procent. Takže pro ANO volilo necelých šest procent z oprávněných voličů. Nad takovým „vítězstvím“ by se i bodrý horal rozplakal.
O Češích to tedy nevypovídá nic. Pouhých 16,7 procenta jich přišlo k druhému kolu voleb do Senátu. Vypovídá to však něco o již poměrně malém, a klesajícím, procentu skalních voličů. Ti volí Petra nebo Pavla – je jim to jedno. Za nepříjemné však považuji to, že díky „skalním“ se náhle více miliardářů uchází o moc v České republice. Mají totiž neodolatelný návyk, a očekávanou povinnost, si vše žádoucí kupovat: spolupracovníky, noviny, radiové stanice, reklamy, billboardy, myšlenky, voliče, hlasy, úředníky, důchodce, atd. To nemůže být dobré, ani pro Česko.
E15.cz: Co to aktuálně znamená pro ekonomický vývoj země?
Aktuálně jistě nic. Dlouhodobě jistě hospodářský úpadek, je-li něco takového ještě možné.
E15.cz: Podle bývalého prezidenta Václava Klause se z české politické scény vytratily jasně definované politické strany s ideovým názorem. Vidíte podobný rozklad politických stran i jinde v zahraničí?
Samozřejmě. Tradiční strany se stávají brzdou demokracie všude na světě. V USA jsou jenom dvě, ale už šestý rok se navzájem blokují tak, že země nemůže docílit ničeho, tápe od neúspěchu k neúspěchu. Přitom, kdyby měly spolupracovat, tak máme vládu jedné strany. Důvěra Američanů v Kongres klesla na pouhých 12 procent. Naopak svým starostům věří 60 až 65 procent. Přes 65 procent občanů je dnes přesvědčeno, že USA jde špatným směrem; jen 25 procent jej vidí jako správný. Horší to bylo historicky pouze v roce 2008, kdy byl týž poměr 78 procent ku 12 procentům.
O roli stran se zcela zřetelně vyjádřil český novinář a spisovatel Karel Čapek, který aktivně zažil politiku nejen za Rakouska, ale i za první republiky. Osobně k tomu nemám co dodat, řekl:
„Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem, ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny. Ponižuje a skličuje nás přízemnost politického jednání, co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno, jako je chalupníkovi aviatika. Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nich strany učinily vladaře nad věcmi národa.
Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy…. Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! Ne, je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“
Milan Zelený: |
---|
Milan Zelený (71) Vystudoval pražskou Vysokou školu ekonomickou. V roce 1967 odešel do USA na Rochesterskou univerzitu. Prosadil se jako expert na podnikové řízení a rozhodovací procesy. Nyní působí na Fordhamově univerzitě. Vyučuje i na dalších univerzitách po celém světě, v Česku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. |
Čtěte také:
Milan Zelený: Učme se lásce k podnikání, nejen k penězům
3D tisk bahnem: budoucnost stavebnictví ve slumech a v Africe?
Nový TFD snímač zaznamená až 12× více informací, než lidské oko