Království se potýká se sociální problémy, nicméně větší nepokoje zřejmě nehrozí
Když se 87letý saúdskoarabský král Abdalláh vracel koncem února po třech měsících domů, nepoznával vlastní region. Zatímco v New Yorku absolvoval dvě operace a poté rekonvalescenci v Maroku, vývoj v několika okolních zemích nabral spád a věci zažité po desetiletí se daly do pohybu. Monarcha zůstal údajně nejvíce otřesen nuceným odchodem egyptského prezidenta Mubaraka, dlouholetého blízkého a váženého spojence. Na klidu mu nepřidaly ani lidové nepokoje v sousedním ostrovním státě Bahrajnu, s nímž je království propojeno 24 kilometrů dlouhým mostem, a v Jemenu, s kterým má Saúdská Arábie 1458 km dlouhou a částečně děravou hranici. To vše navíc k obavám z Íránu, který zůstává největším rivalem a nepřítelem země.
Několik menších demonstrací se uskutečnilo také v Saúdské Arábii. Nicméně hlavní město Rijád návrat váženého monarchy, jehož celý titul v překladu zní Správce dvou svatých mešit, Jeho královská výsost, patřičně přivítalo. Stovky mužů v bílých róbách s šátky na hlavě předvedly na letišti tradiční beduínský tanec s meči. S chválou přispěchala i saúdská média. „Král je nyní jediným pilířem stability v regionu a zárukou spořádaného vývoje, a to v celém arabském světě,“ napsal deník Arab News.
Král nezůstal tentokrát nic dlužen ani svým poddaným. Hlavně kvůli obavám z nepokojů ve vlastní zemi uvolnil pro střední a nižší vrstvy obyvatel fondy ve výši 37 miliard dolarů. Přilepšit by si tak měli státní zaměstnanci, kteří dostanou přidáno na platu 15 procent, dále studenti, nezaměstnaní a rodiny bez vlastního bydlení. Někteří Saúdové však zůstali vůči posledním projevům štědrosti krále kritičtí. „Chceme svobodu, a ne dárky,“ zněla jedna z typických výzev na Twitteru.
Bohatství a popularita
Vysoká nezaměstnanost mladých Saúdů a otázka bydlení méně majetných rodin patří mezi nejožehavější sociální problémy země. Zajímavostí také je, že volební právo zde mají pouze muži starší 21 let. I když stovky lidí podpořily 11. března kampaň na Facebooku požadující svobodné volby, větší práva pro ženy a také propuštění politických vězňů, podle odborníků demonstrace podobné těm v Tunisku a v Egyptě zde nehrozí. Saúdská Arábie vlastní 20 procent globálních zásob ropy a je i největším exportérem této suroviny na světě. Rozpočet na letošní rok počítá s výdaji ve výši 580 miliard saúdských rijálů (154,7 miliardy dolarů), z nichž 400 miliard rijálů (106 miliardy dolarů) má být investováno do školství a infrastruktury. Hlavním cílem je podpořit ekonomický růst a vytvořit nová pracovní místa pro mladou generaci.
Pochyby ohledně možnosti lidové revolty v Saúdské Arábii vyvolává také resistence tamních obyvatel vůči zásadnějším změnám. Na jejich názorech se podepisuje velice silný vliv náboženství. V zemi striktně platí wahhábistický výklad sunnitského islámu a šíité žijí pouze na východě v provinciích Al-Ahsa a Al-Qatif. Jakékoli veřejné projevy jiných náboženství, jako například obřady, symboly či tiskoviny, jsou zakázány. Přesto má země problémy s extremisty. Saúdská Arábie je rodištěm šéfa teroristické sítě al-Káida Usámy bin Ládina a pochází z ní patnáct z devatenácti lidí, kteří zaútočili na USA v září 2001.
Nezanedbatelným důvodem je i popularita krále, který usedl na trůn v roce 2005, kdy zdědil kompetence, o nichž se monarchům v Evropě ani nesní. Je nejvyšším představitelem výkonné a náboženské moci, je jediným, kdo schvaluje a vyhlašuje jednotlivé zákony, je nejvyšším soudcem, vrchním velitelem, předsedou vlády a již zmiňovaným správcem svatých mešit. Pro přípravu zákonů král jmenuje 151členné Poradní shromáždění ze zasloužilých představitelů různých kruhů a kmenů, které však nemá žádnou faktickou zákonodárnou moc. Také veškeré další státní instituce jsou spíše poradními orgány.
Monarcha má pověst reformátora, v únoru 2009 dokonce jmenoval poprvé v historii země do úřadu ženu. Núra Fajízová se stala náměstkyní ministra školství pro dívčí vzdělávání. Nicméně řada změn upravuje spíše pravidla vládnutí královské rodiny. V roce 2006 byl například přijat zákon o nástupnictví vyjasňující situaci ve vedení státu v případě úmrtí či zdravotní indispozice panovníka.
Novým zákonem byl rovněž ustaven pětičlenný zdravotní výbor sestávající ze tří lékařů a dvou vysokých správních úředníků ve zdravotnictví, jenž by měl posuzovat schopnost panovníka a korunního prince vykonávat své povinnosti. Tato opatření jsou namístě – nejen vzhledem k pokročilému věku krále, ale také jeho polovičnímu bratru a korunnímu princi Sultanovi, kterému je také přes osmdesát a jenž na tom zdravotně není nejlépe.
Rodina sobě
Zdravotní stav saúdského krále a dalších princů čekajících na trůn je důležitý i pro zbytek světa. Největší stát na Arabském poloostrově je klíčovým spojencem USA a dalších západních mocností v oblasti Perského zálivu. A pak je zde zmiňované množství ropy. Není totiž nepodstatné, kdo bude v budoucnu kontrolovat v království ropné kohoutky. Podle agentury Reuters zvýšila Saúdská Arábie v posledních týdnech těžbu ropy jako reakci na krizovou situaci v Libyi. Díky tomu denně vytěží přes devět milionů barelů, zatímco v lednu těžila 8,3 milionu.
V souvislosti s uvolněním fondů pro obyvatele se však objevily informace, podle nichž stejně nejvíce peněz končí u členů královské rodiny. Saúdská Arábie má jen princů a princezen přes pět tisíc a každý má od ministerstva financí nárok na pravidelné příspěvky. Jejich výše se odvíjí od postavení jednotlivců v hierarchii rodiny. Jak se uvádí v americké diplomatické depeši z listopadu 1996 zveřejněné prostřednictvím WikiLeaks, nejnižší příslušníci královské rodiny dostávali v polovině 90. let 800 dolarů a ti nejváženější 200 až 270 tisíc dolarů za měsíc. K tomu je samozřejmě nutno připočítat zvláštní bonusy vyplácené při příležitosti svateb anebo budování rodinného sídla. Podle amerických diplomatů mohly tyto výdaje dosahovat výše až dvou miliard dolarů ročně, přičemž rozpočet země byl tehdy 40 miliard dolarů.
Ale i tady se něco mění. Když se král Abdalláh dověděl o enormně vysokých účtech za mobilní telefony členů rozvětvené rodiny, jednoduše nařídil jejich odpojení od sítě, píše se v další diplomatické depeši z roku 2007. Monarcha jim také výrazně zredukovat možnost využívání volných letenek. Zpráva popisuje situaci, kdy se například manželka ministra vnitra prince Naifa dožadovala nástupu do letadla s dvanáctičlenným doprovodem, přičemž nikdo z nich nebyl připraven za letenku zaplatit. Nevěděla, že si podle nových pravidel může vzít zdarma na palubu pouze dvě osoby.
