Z představenstva Aera Vodochody odstoupil Petr Zuna
Rozhodnutí o nákupu stíhaček pro českou armádu vláda opakovaně odkládá. Toto pondělí je zatím její poslední termín. Spolu s tím došlo i k odkladu příprav speciální formy úvěru pro ministerstvo obrany pro nákup letounů L-159 z Aera Vodochody (pohledávky Aera Vodochody za ministerstvem obrany převezme Standard Chartered Bank). Jak informoval týdeník EURO (40/2001) jako první, řešení vážných hospodářských potíží Aera Vodochody je s případným nákupem stíhaček pevně svázáno.
Neusnášeníschopné představenstvo.
Když letos v létě opustili představenstvo Aera Vodochody dva zástupci nominovaní českou stranou, nikdo nový za ně nepřišel. Za Jaroslava Boráka sice měl nastoupit poslanec ODS Vlastimil Tlustý, ale ten se nakonec v obavách, aby si nezavřel dveře do statutárního orgánu České konsolidační agentury, připravené pozice v Aeru vzdal. Pětičlenné představenstvo se tak smrsklo na tříčlenné, stoprocentně obsazené zástupci společnosti Boeing.
Vrcholný orgán Aera sice byl ještě usnášeníschopný, ale už nemohl schvalovat žádné změny v projektu L-159 pro českou armádu. Pro tento případ byl totiž podle smlouvy nutný i souhlas alespoň jednoho zástupce české strany. Minulý týden (k 30. 11. 2001) navíc odstoupil další člen - Petr Zuna - a představenstvo se tak stalo neusnášeníschopné. Volání premiéra Zemana (EURO 47/2001), aby Boeing vyměnil své manažery, již možná dosáhlo prvního úspěchu.
Prosincová hromada.
Problém s představenstvem bude vyřešen do Vánoc. Plánovaná prosincová valná hromada zřejmě bez problémů obsadí zbylá křesla ve vedení. Podstatnějším bodem programu ale bude schvalování novelizovaného podnikatelského plánu.
Květnová valná hromada zadala představenstvu vypracovat dvě verze nového byznys plánu. Zaprvé optimistickou variantu, podle níž se nakonec nějaký export vojenských letadel L-159 podaří (původní termín pro první vývoz byl z letošního roku přesunut na rok 2004), a zadruhé pesimistickou, podle které se export L-159 nepodaří vůbec. Optimistickou variantu bude schvalovat právě prosincová valná hromada. Pesimistická přijde na pořad až na řádné valné hromadě v květnu či červnu 2002.
Nerealizované exportní prodeje L-159, které byly v původním byznys plánu jádrem vodochodského podnikání, mají být nahrazeny rozšířenými kooperacemi. Letos na jaře zástupci společnosti Boeing začali slibovat, že by do Aera dodali kooperační výroby v objemu 350 milionů dolarů ročně tak, aby v tržbách předpokládané exportní prodeje L-159 byly zcela kompenzovány. Právě v exportu bitevníků L-159 totiž měl hrát hlavní roli Boeing.
Vláda vaří ze vzduchu.
Pokud kabinet Miloše Zemana v pondělí rozhodne o nákupu supersoniků a jako vítěze vyhlásí jediného zbylého účastníka tendru, konsorcium Saab BAE Systems se stroji Gripen, bude to pravděpodobně znamenat řešení pro podnik Aero Vodochody. Zároveň však půjde o zcela nepodložené rozhodnutí.
Zatím vláda totiž ani neprezentovala stanovisko, zda a proč česká armáda nadzvukové stíhačky potřebuje. Armáda nepředložila podrobnou koncepci vlastní profesionalizace a ani armáda, ani vláda neřekly, kolik by pořízení supersoniků celkem stálo (nejde jen o částku za nákup strojů, ale také o jejich vybavení, zabezpečení a provoz). Z těchto důvodů proto ještě ani nemohla začít veřejná diskuse na téma stíhaček, která by byla založena na hodnověrných faktech. Například místopředseda vlády Vladimír Špidla v říjnu 2001 v rozhovoru s týdeníkem EURO (44/2001) prohlásil, že sám ještě není rozhodnut, zda stíhačky česká armáda potřebuje, či nikoli.
Kolik stála restrukturalizace
V letošním roce všechna významná média mnohokráte vypočítávala, kolik stála daňové poplatníky transformace bankovního systému. Je možné, že v příštích letech se bude obdobně vypočítávat, kolik nás stála transformace armády. A zde budou pravděpodobně všechny šílené kontrakty typu nových krásných drahých padáků, které jsou ale zcela nefunkční, jen nepatrnou položkou v porovnání s náklady vojenského letectva (i pokud nebudou stíhačky nakonec zakoupeny).
Pořízení šesti tuctů letounů L-159 je jen jednou částí. Navíc dnes armáda tvrdí, že by stačily tucty tři, a zároveň přiznává, že vinou špatně uzavřené smlouvy (zejména nebylo ošetřeno kursové riziko, kdy se počítalo s kursem dolaru 30,9 koruny) stouply náklady přibližně o dvacet miliard korun. Druhou je sám výrobce bitevníku Aero Vodochody, které se nachází ve stavu technického bankrotu (EURO 44/2001). V případě jeho krachu bude totiž nutné započítat mezi náklady transformace vojenského letectví státní garance ve výši zhruba jedné miliardy dolarů (respektive jejich realizovanou výši) a současně i náklady na restrukturalizaci podniku.
V roce 1996 došlo ke snížení základního jmění podniku o 950 milionů korun (akcionáři, a tedy nepřímo stát, tak přišli o první miliardu). Fond národního majetku založil společnost Letka, která koupila od Komerční banky dluh Aera ve výši 1,6 miliardy za šedesát procent (stát musel hotově zaplatit 960 milionů korun, tedy téměř druhá miliarda) a pak tento úvěr kapitalizovala. A nakonec Konsolidační banka vynaložila 2,3 miliardy - kapitalizovala úvěr ve výši 1,3 miliardy korun a další miliardu poskytla jako úvěr. K restrukturalizaci Aera tak stát v letech 1996-1997 přispěl zhruba čtyřmi miliardami korun.
Rovněž Boeing při vstupu v roce 1998 vložil téměř miliardu (950 milionů korun). V té době došlo navíc k rozšíření vládních garancí. Původně byly garance vystaveny pouze na financování projektu L-159 pro českou armádu, ale Boeing si prosadil, že vláda vydala záruky na celý byznys plán Aera Vodochody až do roku 2008.
Uvedené informace vyplývají z údajů zveřejněných v obchodním rejstříku a jednotlivých usneseních vlády (zejména usnesení č. 538/1996, 346/1997, 221/1998 a 1034/2000).
