Městský soud v Praze dospěl k průlomovému rozsudku. Po téměř deseti letech od tragické události se mu podařilo prokázat zavinění nehody. O způsobené škodě a výši náhrady bude ještě rozhodovat další soud.
Podnikatelé si musí dávat pozor na kvalitu svých výrobků
Městský soud v Praze dospěl k průlomovému rozsudku. Po téměř deseti letech od tragické události se mu podařilo prokázat zavinění nehody. O způsobené škodě a výši náhrady bude ještě rozhodovat další soud.
Vše začalo 11. září 1993, kdy se na leteckém dni na letišti ve Kbelích zřítil osmatřicetiletý Aleš Bartušek, otec dvou tehdy malých dětí. Byl to parašutista-amatér, který měl absolvovat běžný seskok. Po převozu do nemocnice Na Bulovce podlehl zraněním a zemřel. Na místě pádu ležel celé dvě hodiny, než byl odvezen.
Podivné okolnosti
Celý případ od počátku provázela řada podivných okolností. Letecký inspektor, který rovněž později svědčil u soudu, uvedl, že původně nechtěl, aby vůbec Bartušek letěl. Jednak měl pochybnosti o padáku jako takovém, jednak o povětrnostních podmínkách. Přesvědčil jej údajně až jakýsi muž s policejní legitimací, který jej k povolení letu vyzval slovy „vyšší bere“. Místo toho, aby padák po nehodě zajistila policie, posbíral jeho zbytky výrobce, který jej až po třech dnech vydal inspektorům Letecké amatérské asociace, která ovšem není žádným státním orgánem příslušným pro meritorní zkoumání příčin leteckých neštěstí. Asociace později opět padák vydala výrobci. Ten však nikdy zbytky padáku nepředložil k soudněznaleckému přezkumu, a padák nebyl zkoumán ani v rámci policejního šetření celé nehody. Záhy po nehodě se objevily dokonce pokusy zastrašovat svědky. Jediným důkazem, který se podařilo na místě obstarat, byl videozáznam seskoku. Tento záznam se stal nakonec korunním důkazem žaloby.
Výrobce byl v oblasti padáků nováček
Padák typu Farao vyrobila firma Anex Cirus Jiřího Andrlíka. Ten měl sice podle soudu živnostenské oprávnění na výrobu paradesantní a padákové techniky, na výpisu z obchodního rejstříku z roku 1995, tedy čtyři roky po nehodě, však zápis „výroba a kontrukce padáků a paradesantní techniky“ nefiguruje. Je zajímavé, že po problémech, které s padáky firmy Anex Cirus nastaly, se o oprávnění nestaral příslušný živnostenský úřad. Znalecké posudky, předložené soudu, zpochybnily kvalitu materiálu, který firma na výrobu padáku použila. Konkrétně se jednalo o nekvalitní šňůry. Právě jejich přetržení bylo příčinou tragédie ve Kbelích. Na výrobu padáku byly totiž použity jiné šňůry, než byly uvedeny ve smlouvě. Andrlík se u soudu bránil tím, že k pádu došlo vinou povětrnostních podmínek a špatného seskoku. Zpochybňoval rovněž videozáznam jako důkaz. Soudní znalec však nakonec jednoznačně určil, že k pádu došlo právě přetržením šňůr, a ne jinak. Ze svědecké výpovědi znalce vyplynulo, že příčinami nehody byly tři faktory: Nesprávný návrh a výroba konstrukce padáku, nesprávné použití šňůr na tomto padáku a použití šňůr špatné pevnosti, případně kombinace těchto možností. Šňůr v této kvalitě mělo být použito daleko více.
Padáky trouchnivějí v armádních skladech
Pád Aleše Bartuška ve Kbelích nebyl jediným problémem, který firma Anex měla. Na padáku firmy Anex se zabil i parašutista české armády Roman Prinich. Prinichova rodina však o náhradu škody nežádala. Že by ji tajně odškodnila armáda? Je zajímavé, že od roku 1996, kdy k Prinichově nehodě došlo, se tyto padáky nepoužívají, a přesto je armáda až do roku 2001 nakupovala. Ve vlekoucím se sporu armáda tvrdí, že chyba je v padácích, výrobce Jiří Andrlík se hájí tím, že armádní parašutisté padáky špatně používali. Podstatné ale je, že mezitím padáky za několik set milionů trouchnivějí v armádních skladech.
Odpovědnost je na výrobci
„Odpovědnost za škodu řeší paragraf 420 občanského zákoníku. Podmínkou odpovědnosti za škodu je, že vznikla porušením právní povinnosti,“ říká advokátka Světlana Zvolánková, která zastupuje pozůstalé po Aleši Bartuškovi a které se také podařilo po deseti letech domoci se pravomocného rozsudku. V edle porušení právní povinnosti a vzniklé škody je nutné zjistit ještě existenci příčinné souvislosti mezi oběma předchozími podmínkami. To byl také podle Zvolánkové hlavní důvod, proč se celá causa tak vlekla. První posudek totiž hovořil v neprospěch poškozeného, který údajně s padákem špatně pilotoval. Až po mnoha peripetiích se podařilo soudci Vladimíru Soukupovi získat dalšího soudního znalce, protože soudní znalci z řad armády by mohli být obviněni z podjatosti. Znalec potvrdil chyby na straně výrobce. Soud pak prokázal příčinnou souvislost, když zjistil, že porušení právní povinnosti, tedy zhotovení díla řádným způsobem, vedlo nakonec ke způsobené škodě, v tomto případě pádu výsadkáře.
Rodina žádá milion korun
Rodina Aleše Bartuška se domáhá na výrobci náhrady škody ve výši přibližně milionu korun. Výpočet byl proveden na základě škody, kterou utrpěli zbylí tři rodinní příslušníci tím, že přišli o peníze živitele. Zákon nezná žádnou metodiku, na jejímž základě by se náhrada škody stanovovala. I když je rozsudek pravomocný, nemají pozůstalí vyhráno. Jiří Andrlík totiž poslal dovolání k Nejvyššímu soudu. Toto dovolání nemá sice odkladný účinek, ale zatímní soudy nemohly rozhodnout o výši škody, pouze o odpovědnosti. K tomu, aby byla zjištěna skutečná výše škody, bude muset proběhnout další soud. Na rozdíl od trestního řízení, kdy se může poškozený domáhat přímo určení výše náhrady za způsobenou škodu v civilněprávním řízení, jde o dvě oddělené věci. Soud, který bude rozhodovat o výši škody, ale už nemůže rozhodovat o tom, zda škoda byla způsobena, či nikoli. O tom již rozhodlo dosavadní soudní řízení.
Precedent je na světě
Rozsudek soudu ve věci vadného padáku je průlomový. „Firmy si budou muset dávat napříště větší pozor, než se pustí s nějakým výrobkem na trh,“ říká advokátka Zvolánková. „Již z lidského hlediska nechápu, proč se nesnažil výrobce s rodinou Bartuškových domluvit a dohodnout na mimosoudním vyrovnání.“ Dodává zároveň, že v Evropské unii iv USA je odpovědnost za způsobenou škodu daleko přísněji posuzována než u nás. I z tohoto důvodu vidí rozsudek jako určitý precedent a zároveň jako světlo v tunelu pro další poškozené osoby.
Poučení pro výrobce
Každý výrobce by měl využít veškerých prověrek funkčnosti a bezpečnosti, i když se tím výrobní náklady zvýší. Platit náhradu škody pak může znamenat zátěž několikanásobně vyšší. I v případě pojištění podnikatelského rizika bude těžko pojišťovna platit za plnění, které způsobil podnikatel svým protiprávním či nezodpovědným jednáním. Nehledě na ztrátu důvěry v jeho podnikatelské aktivity u případných zákazníků.
