Cizinci budou muset v Česku povinně investovat. Kam a proč ale nikdo neví
Rychle, jednoduše a úsporně. Těmito slovy popsala Vladimíra Drbalová ze Svazu průmyslu a dopravy, jak by Česko mělo na svůj trh lákat kvalifikovanou pracovní sílu. Klienti, které zastupuje, tedy velké firmy, si mohou mnout ruce. Napříč ministerstvy již putuje dokument s názvem Nový systém ekonomické migrace, schválený vládou v lednu, který konečně obsahuje návrhy, po nichž zaměstnavatelé cizinců z nečlenských zemí EU tak dlouho volali.
Stručně řečeno – firma se zaváže, že bude vyplácet alespoň minimální mzdu, a na oplátku získá zaměstnance, který projde před odjezdem informačním minimem o pobytu v Česku, a navrch ještě bude muset absolvovat integrační kurz. Má to ale háček. Vládní materiál upřednostňuje ty, kdo si práci najdou na speciálním portálu ministerstva práce, a zcela opomíjí cizince, kteří to u nás chtějí zkusit na vlastní pěst. Zatímco zaměstnancům se život zjednoduší, živnostníky a podnikatele z řad cizinců čeká naopak výslech, v němž budou muset úředníkům dokazovat, že jsou pro českou společnost přínosem.
Vládní materiál má totiž jasno – zatímco zaměstnanec, za nějž se zaručí firma, může nadále živořit třeba jen s životním minimem, třeba Američan s živnostenským listem, který v Česku učí angličtinu, musí prokázat, že má více než sto tisíc korun ušetřených bokem. Úředníci po něm budou chtít doklad, že po dobu jednoho roku pokryje své životní náklady. Jinými slovy že má naspořen dvanáctinásobek životního minima a nákladů na bydlení, což dělá přes 120 tisíc korun. To ale platí jen pro současné OSVČ. Kdo bude chtít začít provozovat novou živnost, nezbývá mu, než se dva roky udržet v Česku jako zaměstnanec nebo sehnat pět milionů korun. Právě tolik by totiž měl proinvestovat, aby v intencích vládního usnesení prokázal, že „jeho podnikání bude přínosem pro Českou republiku“. A dokazování přínosnosti ho čeká každé dva roky, až si bude vyřizovat prodloužení pobytu.
Představa, že se úředník například v Jindřichově Hradci nebo Klatovech, jež jsou mezi městy, která od Nového roku cizineckou agendu jménem ministerstva vnitra vyřizují, handrkuje třeba s vietnamským obchodníkem nebo ruským tlumočníkem, zda jeho práce je nějak ekonomicky přínosná, je samozřejmě absurdní. „Hranice přínosnosti musí být alespoň rámcově definována zákonem, nemůže být pouze na úředníkovi, aby to posoudil,“ říká Pavla Novotná, vedoucí koncepcí a analýz Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra. Zároveň potvrzuje, že přezkoumávat se bude i to, zda pět milionů podnikající cizinec skutečně investuje. A bude to muset udělat do tří měsíců. Právě v této lhůtě může dojít k zániku pobytového oprávnění, jestliže cizinec některou z podmínek podnikatelského víza nesplní.
Dveře podvodům otevřené
I tady se nabízí celá řada problémů. Kam a proč by měl cizinec investovat? A co když pět milionů zaplatí třeba svému příbuznému v Česku, který stejnou sumu vyfakturuje jemu? Nemluvě ani o nejpodstatnějším problému – musí být každá investice opravdovým přínosem pro českou ekonomiku? Obskurní pravidlo nakonec může dopadnout tak, jak vypadala praxe na cizinecké policii před několika lety. Tehdy se úředníci jako s minimem finančních prostředků pro pobyt spokojili s ohmataným balíčkem tisícikorun, který koloval mezi žadateli. A i když si všichni byli vědomi, že jde o jeden a týž obnos, litera zákona byla naplněna.
Koneckonců i nový vládní dokument počítá s tím, že pravidlo pěti milionů půjde obejít. „V odůvodněných případech může být investice nahrazena potvrzením o nefinančním přínosu,“ potvrzuje Pavla Novotná. Prostor pro „kreativní“ představení podnikatelské činnosti a kamuflování obyčejného byznysu bohulibými činnostmi je tím otevřen. „Nutnost prokázat danou částku svádí k možnostem podvádět, zvlášť v prostředí, kde je dlouhá tradice takového chování,“ soudí expert na migraci Dušan Drbohlav z Přírodovědecké fakulty UK.
Samo pravidlo o tučné investici není ale českým vynálezem. Podobnou klauzuli chystá také Velká Británie. S tím rozdílem, že pět milionů liber nebude nutné investovat, ale bude potřeba je pouze nechat nedotčené na účtu v britské bance. Mnohem podstatnější rozdíl je také v tom, že zatímco v Česku bude investice pouhou podmínkou pro získání standardu, Londýn ho bere jako opravdový bonus – chce za depozit nabízet již po třech letech trvalý pobyt. „V mnoha vyspělých zemích platí, že extrémně bohatí jedinci jsou vítáni a jsou jim kladeny minimální bariéry příchodu a usazení. To by mělo být respektováno i u nás,“ vysvětluje Drbohlav.
Vytoužená miliarda
Místo toho ovšem ministerstvo vnitra argumentuje tím, že podnikající cizinci připraví ročně stát až o miliardu korun. Číslo vychází z dva roky staré studie, která porovnala celkový počet OSVČ z řad cizinců ze třetích zemí a odečetla od nich ty, kteří nevykázali žádnou daňovou povinnost. Došla tak k číslu 40 tisíc neplatičů a vzhledem k tomu, že za rok 2008 byl průměrný daňový základ živnostníků z nečlenských zemí EU u nás 27 tisíc korun, byla hypotetická miliarda na světě. Úvaha ovšem předpokládá, že každý, kdo podá přiznání s nulovou daní, obírá stát. Na druhé straně pohled do statistik sociálního pojištění dává tušit, že daňové úniky cizinců jsou vyšší, než je tomu u Čechů. Ke konci roku 2009 bylo registrováno jen 61 procent z řad podnikatelů ze třetích zemí, kteří měli vydáno živnostenské oprávnění.
Potud by obavy ministerstva vnitra i plán, jak zatočit s neplatiči, měly racionální zdůvodnění. Jenže od letoška platí nový cizinecký zákon, který prokazování plateb sociálního pojištění a daní po cizincích přímo vyžaduje. Stát by tak zdaleka nemusel vyžadovat absurdní záruku pětimilionové investice a mohl by vybírat třeba jen vyšší zálohy. „Bylo by vhodnější zavést například povinnost představení podnikatelského plánu včetně průběžné kontroly jeho plnění či předem roční zaplacení záloh pojištění nebo daní,“ navrhuje odborník na ekonomickou migraci Dušan Drbohlav.
Vzhledem k tomu, že nový cizinecký zákon bude platit zřejmě až od roku 2015, není třeba se obávat, že by cizí živnostníci a podnikatelé z Česka začali mizet. Žádná výhra to ale není. Cizinec, který má pět milionů na kontě a k Česku ho neváže třeba rodina, si také může sbalit kufry a jít třeba na Slovensko nebo do Maďarska, kde mu nikdo milionové investice předepisovat nebude. Řečeno otřepanou frází – mezi tím mít pět milionů, nebo je nemít, je pořád pět milionů rozdíl.
