Město koupí stadion pro Bohemku a fanoušky. Skákat může ale hlavně majitel Ďolíčku, kterým je patrně byznysový dravec Benda
Děkujem, děkujem, buráceli fanoušci Bohemky poslední březnový den na jednání pražského zastupitelstva. Politici právě schválili nákup stadionu Ďolíček. Majitelé společnosti Bohemians Real vlastnící legendární svatostánek v pražských Vršovicích za něj dostanou 121 milionů korun. Nebýt emotivní přítomnosti příznivců klokanů v zelenobílých dresech, kteří se ani nevešli na galerii pro diváky, napovídaly by okolnosti přesunu balíku veřejných peněz neznámo kam spíše tomu, že jde opět o zákulisní dohody politiků se šikovnými hochy z šedé zóny byznysu. Důvěru v křišťálovou čistotu transakce nebudí ani znalecké posudky, ve kterých hodnota stadionu během čtyř let zázračně rostla.
Praha se prý ještě nezbláznila…
„Určitě se mi ulevilo… hlavně když jsem viděl, s jakou převahou to zastupitelé odhlasovali, i když pár zbabělých vyndalo kartičku, aby to vypadalo, že tam nebyli. Ale já jsem se nebál,“ říká šéf a majitel klubu Bohemians Praha 1905 Darius Jakubowicz. Ještě den před hlasováním si přitom mohl být jistý jen podporou sociální demokracie, jejíž hybná síla Karel Březina oblékala zelenobílý dres 15 let. Náměstek primátorky Petr Dolínek (ČSSD) zveřejnil na svém Facebooku po hlasování vzkaz: „Praha se ještě nezbláznila. Ďolíček žije.“ Proti netradičnímu obchodu se nakonec neodvážil před zraky klokanů v čele s hercem Ivanem Trojanem – na Bohemku chodí už 46 let, vzal ho tam táta a on tam chce vodit svoje vnuky – otevřeně hlasovat nikdo.
Původně to přitom pro klokany a majitele stadionu zdaleka nevypadalo tak vesele – proti se stavělo ANO a část Trojkoalice.
Během jednání zastupitelstva vystoupili odmítavě i členové ODS. Alexandra Udženija poukázala na to, že město vlastně neví, komu peníze pošle, a ty patrně skončí někde na Belize. Bývalý primátor Bohuslav Svoboda se zase obával, že se budou muset zastupitelé zpovídat policii. Objevily se i otázky, kdo bude dál sypat peníze do stadionu, který jemně řečeno není právě v nejlepší kondici.
Pražští Piráti nakonec prosadili alespoň pozměňovací návrh s požadavkem na zveřejnění konečných vlastníků stadionu, kterým Praha zaplatí. Klub Bohemians 1905 se také musel zavázat, že bude stadion udržovat a investovat do něj na vlastní náklady. Ďolíček bude časem potřebovat více než stomilionovou investici na celkovou modernizaci. Už v příštích třech letech do něj navíc bude někdo muset napumpovat nejméně 30 milionů korun, aby odpovídal standardům 21. století.
Princip politické korektnosti
„Během posledních deseti let jsme do stadionu dali vlastních 50 milionů a jsme připraveni tam dál investovat svoje peníze bez pomoci města. Stadion vlastní fond s proměnným kapitálem, takže si nikdo nemůže být jistý, že nějaká ta koruna neskončí na Belize, ale většina peněz bude čistých. Někdo tam říkal, že si za to může jít někdo sednout. To je hloupost.
Město kupuje na základě několika znaleckých posudků, které vyšly podobně,“ míní Jakubowicz.
Jeho slova podpořil Lukáš Eichinger, výkonný ředitel společnosti Bohemians Real, kde je Ďolíček „zaparkovaný“. Podle něj firmu vlastní investiční fond Safety Real, jehož akcionáři jsou neproblematické české fyzické osoby známé České národní bance. Jména chce zveřejnit před podpisem smlouvy. „Jedná se ale toliko o vyhovění principu politické korektnosti,“ napsal Eichinger týdeníku Euro.
A teď trochu jiný pohled nefanouška klokanů.
Když to vezme po pořádku: zadlužený klub Bohemky bude mít co dělat, aby dokázal splatit úvěry ve výši 37 milionů a zároveň uživil stadion. A je klidně možné, že to bez města nezvládne. A z „neproblematických fyzických osob“ vlastnících stadion se patrně vyklube poměrně problematický Martin Benda aktuálně figurující v Panama Papers.
Ani on ale nemusí být tím, kdo ve skutečnosti získá většinu peněz. Znalecké posudky oceňující stadion si zase jsou podobné proto, že je dělal tentýž znalec, který používá metody odporující selské logice.
Starý známý Benda
S těmi stadiony je to v Praze zapeklité. Podobně jako se náhle k vlastnictví slávistického Edenu přihlásil neznámý advokát Slavíček, majitelem Ďolíčku se stal právník Eichinger, který dnes vystupuje jako ředitel společnosti Bohemians Real. Vlastníkem stadionu se stal devět dní předtím, než v srpnu roku 2014 zastupitelé Prahy 10 odhlasovali, že Ďolíček koupí tato městská část. Jenomže součástí transakce měla být směna parkoviště patřící městu. Magistrát se ale postavil na zadní, že to nedovolí, protože se mu zdála cena pozemku příliš nízká. Následně těsně před koncem roku 2014 přichází další změna vlastníka – akcionářem firmy Bohemians Real se stal investiční fond Safety Real.
Podle účetní závěrky fondu je jeho majitelem Martin Benda, jméno známé z kauzy vytunelovaných fondů Trend. Benda zastupoval společnost Forminster Enterprises Limited, kam bylo z fondů Trend vyvedeno 56 procent akcií obchodního domu Kotva.
Podnikatel se pak stal i manažerem Kotvy. Forminster před deseti lety obchodní dům prodal irské firmě Markland za půl druhé miliardy korun. Kdo peníze získal, není dodnes jasné. Za tehdejší transakce, kvůli nimž v Trendu přišlo o peníze zhruba 70 tisíc lidí, nikdy Benda souzen nebyl. Policie ho ale podezřívala, že jednal na objednávku správce fondů Miroslava Hálka. Ten před soudem stanul, ještě před vynesením rozsudku ale dostal amnestii od Václava Klause.
Bendu lze přes další osoby propojit i se společností SG Solar Green Limited, kterou zastupuje ve sporu se státem povědomé jméno, právník Lukáš Eichinger. Kyperská firma se snaží vysoudit miliardu za to, že stát nezabránil vytunelování tentokrát CS Fondů. Aktuálně se Bendovo jméno skloňuje nejen ve spojitosti s Panama Papers, ale i v souvislosti se společností Online Services. Ta se přihlásila jako věřitel Slavie a nyní se snaží jako věřitel zkrachovalé firmy Deveplan dostat ke stamilionovým pozemkům americké firmy Prologis. Benda ale svoje angažmá popírá.
Ale zpět k Ďolíčku. I pokud se při podpisu smlouvy o prodeji stadionu jako prodávající slavnostně vyjeví právě Benda, nemusí to nutně znamenat, že on bude tou konečnou osobou, která bude mít z transakce profit. V závěrce investičního fondu Safety Real za rok 2014 stojí, že firma má závazek sto milionů, který vznikl při převodu akcií Bohemians Real. Eichinger převedl pohledávku na nespřízněné osoby. To by mohlo znamenat, že Safety Real sice nabyl akcie Bohemians Realu, a tedy i stadion, ale fyzicky je nezaplatil, takže někomu za ně dluží 100 milionů. Komu, není jasné.
Oceníme, sečteme, přičteme…
Ani posudky na cenu za Ďolíček nepůsobí zrovna bezproblémově. Cena stadionu v nich závratně rostla. Od roku 2012 více než o dvě pětiny. Modernizacemi to nebude.
V roce 2009 měl stadion koupit Ján Šťastný a Jaroslav Dyntr od tehdejšího majitele CTY Group za 50 milionů korun. Protože ale nezaplatili, kupní smlouva v roce 2010 zanikla.
V roce 2012, kdy už chtěla stadion koupit radnice desítky, měl podle jejího posudku cenu 84 milionů korun. O dva roky později ho znalec pro městskou část ocenil už na 93 milionů korun. Použil tzv. reziduální metodu, která kalkuluje s výnosem z pozemků, jehož by mohl majitel dosáhnout, kdyby stadion zboural. Parcely jsou totiž stavební a územní plán na nich připouští výstavbu v podstatě čehokoli. K ceně pozemků následně znalec přičetl ještě 16 milionů jako cenu vytápěného trávníku a kotelny. Proč, když oceňoval stadion po jeho zbourání, není jasné. Hodnota klokaní enklávy u Botiče každopádně poskočila na 109 milionů.
Další posudek si nechalo udělat město Praha v září 2014. Znalec ocenil pozemky na 66 milionů korun. K tomu přičetl dosažitelný výnos z nemovitostí 32 milionů korun a dospěl k částce 98 milionů. Zda je správné sečíst cenu pozemků, bez nichž by nemovitosti přece nemohly poskytovat kalkulovaný výnos z pronájmu stadionu, a samotný možný výnos, se týdeník Euro otázal soudního znalce Petra Orta. „Samostatné ocenění pozemku a závěrečná indikace hodnoty jako součtu porovnávací hodnoty pozemku a výnosové hodnoty majetku jako celku je metodicky nepochopitelné.
U indikace výnosovým způsobem z logiky věci vyplývá, že hodnota pozemku je již obsažena v celkovém výnosu – např.
u skladu je v sazbě nájmu skladové plochy již zohledněno, že sklad stojí na nějakém pozemku,“ uvedl Ort.
To ale není všechno. Témuž znalci zadalo město o rok později aktualizaci posudku a ejhle, cena stadionu stoupla na 105 milionů korun (téměř o sedm milionů za rok), ačkoli sám znalec v posudku konstatoval, že stav stadionu zůstal beze změny. K této sumě město ještě připočítalo vyhřívaný trávník a kotelnu za 16 milionů korun a dostalo se k oněm 121 milionům.
Klokani si svůj stadion zaslouží, to ano. Má se ale Pražan neklokan smířit nejen s tím, že neví, komu za to zaplatí, ale i s tím, že v metropoli jde pronajmout fotbalistům stadion bez pozemků, a dokonce i bez trávníku?
Proti netradičnímu obchodu se nakonec neodvážil před zraky klokanů v čele s hercem Ivanem Trojanem otevřeně hlasovat nikdo.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
