Miloš Zeman se omluvil ODS za své chování po zásahu dvojice komiků Ištvan a Šlachta na úřadu vlády v červnu roku 2013, což je jistě hezký projev sebekritiky, nicméně omluva je jak ODS tak všem, kteří jsou zděšeni ze současného směřování země, jimž se prezident za své účinkování v kauze neomluvil, platná jak mrtvému zimník.
Možná, že se to, jak si Miloš v rozporu s duchem ústavy hezky zavládl prostřednictvím Rusnokovy vlády, stane jednou kapitolou v dalším díle jeho dávného knižního opusu Jak jsem se mýlil v politice. Zanedlouho k tomu možná přibude i téma další kapitoly týkající se Zemanova přesvědčení, že obvinění Babiše a Faltýnka je jen předvolební provokací bez skutkové podstaty, řečeno jazykem orgánů činných v trestním řízení. A jeho rozhodnutí jmenovat premiérem vítěze voleb i v případě, že bude obviněn z vážného trestného činu. Jak hbitě reagoval na aktuální vývoj.
Odkázal se přitom na případ libereckého hejtmana Půty, který vykonává svou funkci, ačkoli je obviněn z korupce. Tenhle odkaz není ani tak omylem jako demagogií, protože hejtman na rozdíl od premiéra nemá v kompetenci výběr ministra vnitra, ani ministra spravedlnosti, a nemůže tak jejich prostřednictvím manipulovat vyšetřování své vlastní osoby.
Ten fatální omyl, jehož se nyní Miloš Zeman dopouští, spočívá v jeho předpokladu, že bezbřehé adorování Babiše mu přinese jeho vděčnost a pomůže mu v prezidentské volbě. Jenže v té potřebuje padesát procent hlasů, zatímco voličů Andreje je tak polovina a všichni ostatní jsou proti němu.
A především spoléhat se na vděčnost miliardářského exministra financí je stejné, jako by chovatel jedovatých plazů spoléhal na to, že ho ta mamba neuštkne jen proto, že jí jednou za čas hodí do terária bílého králíčka. Mnozí bývalí obchodní partneři Agrofertu by mohli vyprávět. Kromě těch, co už nikomu nic neřeknou.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
