Ministr financí nám nahlas zauvažoval o dani, kterou by měli platit i podnikatelé ve ztrátě. O nich mluví jako o podvodnících, kteří okrádají stát. Tenhle typicky socialistický úhel pohledu je tím hlavním problémem, který zabíjí věcnou podstatu jinak rozumného nápadu.
Zavedení jednotné daně pro profese, jako jsou taxikáři, instalatéři či hostinští, by zjednodušilo život jak berním úředníkům, tak živnostníkům. První by měli své jisté, druzí by se zbavili otravného papírování. Jenomže z mlhavého Sobotkova vyjádření není jisté, zda to ministr takto myslel. Jde mu vskutku o paušální daň, kterou by platili všichni bez ohledu na zisk? Nebo o daň minimální, o laťku, kterou nikdo nesmí podlézt, ale lze ji přeskočit tj. zaplatit státu více? Druhá varianta by znamenala, že by živnostníci nemohli zjednodušit účetnictví, vyhodit daňové poradce, přestat nakupovat věci jen kvůli daním. Stát by vydělal, ale oni by neušetřili. Paušální, nebo minimální? Dostat ze státních úředníků jasnou odpověď na tuto prostou otázku je nadlidský úkol. Buď ji neznají - a to znamená, že ministr zlehka mluví o vážném zásahu do života tisíců podnikatelů, aniž by vyjasnil základní pojmy. Nebo na financích tají před občany nepříjemnou pravdu. Ať tak či tak, je to od Bohuslava Sobotky hloupé. Snad alespoň sám pro sebe ví, zda chce státní kase zajistit více peněz zjednodušením administrativy, nebo exekucí na podnikatelích. To jsou zásadně rozdílné možnosti a veřejnost má právo vědět, která z nich se honí hlavou ministra financí.
