komentářeSlogan "minimální riziko - maximální výnos" platil dosud o stavebním spoření bez nejmenší nadsázky. Pro klienty to bylo samozřejmě příjemné zjištění. Však ho také využíval každý druhý občan včetně kojenců a batolat. Bylo to v pořádku? Nikoli. Finanční svět má své zákonitosti.
komentáře
Slogan „minimální riziko - maximální výnos“ platil dosud o stavebním spoření bez nejmenší nadsázky. Pro klienty to bylo samozřejmě příjemné zjištění. Však ho také využíval každý druhý občan včetně kojenců a batolat. Bylo to v pořádku? Nikoli. Finanční svět má své zákonitosti. Čím vyšší výnos, tím vyšší riziko. Chceme-li ze svých peněz získat každý rok až čtrnáctiprocentní zisk, musíme riskovat. Jinak se rovnováha na finančním trhu naruší. V případě stavebního spoření se o narušení rovnováhy postaral stát, a také na to doplatil. Státní příspěvek se letos vyšplhal na neúnosných 13 miliard. Jeho omezení přinese nejen úspory státnímu rozpočtu, ale dá i rovnější šance ostatním bankovním produktům. Kdo by si za stávajících podmínek uzavíral penzijní připojištění či životní pojistku, když stavební spoření mu poskytuje vyšší a zaručený výnos? Kdyby výnos zajišťovaly stavební spořitelny, bylo by vše v pořádku. Výnos ale klientům dotují i ti daňoví poplatníci, kteří si stavební spoření nezavedli. Je vcelku pochopitelné, že stavební spořitelny spustily povyk a varují, že chystané změny systém stavebního spoření zlikvidují. Nezlikvidují. I po zredukování státního příspěvku zůstane jedním z nejlukrativnějších způsobů uložení peněz. Jen spořitelny se budou muset trochu víc snažit. V uplynulých deseti letech, kdy jim nahánění klientů obstaral stát, poněkud zlenivěly.
