Pavel Němec by měl propustit značnou část svého sboru
Dobrý den, pane ministře, já jsem váš tajemník a toto je vaše kancelář, tak byl vítán ministr průmyslu Jiří Rusnok, když nastupoval do úřadu.
A tady, pane ministře, je váš stůl. Tady jsou vaše židle. A tady socha slévače, pokračovalo uvítání.
Ministr Rusnok konsternován oblíbeným uměleckým dílem svého předchůdce a prázdným pracovním stolem, se dotázal, kde má alespoň počítač.
„Ale k čemu počítač, pane ministře. Tady vedle v sekretariátu máte dvě sekretářky a cokoli budete potřebovat, za vás do počítače přepíší,“ vysvětloval tajemník Grégrem nastavené standardy.
Rusnok se nedal: „Počítač sem a slévač ven!“
Uspěl však prý jen částečně, sochu má ve své pracovně stále.
Touto historkou se dobře bavili Rusnokovi kolegové. „I my jsme báječně nasmáli nad „počítač sem, slévač ven“, než jsme pochopili, že situace na úřadu ministra Němce je možná ještě horší,“ komentoval slévačskou historku mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Petr Dimun, který ji týdeníku EURO vyprávěl.
Právě ministerstvo pro místní rozvoj je v posledních týdnech - a ještě několik týdnů bezpochyby bude - nejzajímavějším vládním resortem. A to hned v několika ohledech. Prvním je hloubková kontrola starých smluv, které se za předchůdců Pavla Němce uzavíraly velmi nevýhodně pro stát, a s tím související vyšetřování, zda se na nich někteří úředníci neobohatili. Druhým je možnost nahlédnout na kvalitu úředníků žijících za ministerskými zdmi, neboť ministr pro místní rozvoj se rozhodl až komickou neschopnost některých z nich začít přiznávat a tím zveřejňovat. Třetí aspekt je politický a byl obnažen v souvislosti s obviněním ministra Němce v MF Dnes, že hýřivým stylem zařizuje svoji kancelář a služební byt. Politici v Unii svobody, jejíž voličské preference ve výši 3,5 procenta jasně ukazují, kam strana směřuje, se totiž žerou jako kobylky. Začněme od konce. Informace o údajně rozhazovačném způsobu, jakým si měl podle největšího českého deníku jeho spolustraník zařizovat přidělené služební prostory a fakt přidělených velkých služebních bytů u Staroměstského náměstí náměstkům, okamžitě doprovodil komentářem nejmenovaný zdroj z US, který řekl, že Němec je znám svým velkopanským chováním. A šéf US Ivan Pilip kauzu komentoval veřejně dříve, než se o ní stačil pobavit s Pavlem Němcem.
Předsednictvo US se pak sice za ministra pro místní rozvoj postavilo a Ivan Pilip v rozhovoru pro týdeník EURO řekl: „Ministra Němce považuji za jednoho z našich nejnadějnějších a nejschopnějších politiků a v rámci jeho resortu se Unie může profilovat.“ Šéf US pak ještě dodal, že vzhledem k současnému vyšetřování starých podezřelých smluv musí Němec počítat s tím, že „kráčí minovým polem a nikoli po bezpečném náměstí, a musí se proto vyvarovat všeho, co by se dalo proti němu použít“. Jenže s očekávaným propadem Unie v senátních a komunálních volbách je velmi pravděpodobné, že se téma Němce vrátí, neboť na někoho bude třeba volební porážku svést. A vzhledem k hloupému nápadu o solidaritě s nepojištěnými si na tuto roli naběhl Němec již o povodních.
První a druhý pohled spolu úzce souvisejí a byly zřejmou příčinou skandálu s byty a nábytkem. Jak týdeník EURO podrobně píše, auditoři našli řadu dalších nevýhodných smluv, které byly v uplynulých osmi letech na ministerstvu pro místní rozvoj uzavírány, a zkoumají nyní i vztahy některých odpovědných úředníků k firmám, které zakázky dostávaly. Současné vedení resortu se netají tím, že mnoho podřízených, které podědilo po Lachnitovi, považuje buď za zkorumpované, nebo za neschopné. Ministr Němec v rozhovoru pro týdeník EURO například líčil průběh prací v době záplav takto: „V době povodní bylo štěstí, že se nás na krizové pracoviště na Vinohradech moc nevešlo, takže jsme si tam vzali jen ty nejschopnější. Deset schopných ze tří set zaměstnanců šlo vybrat“.
Tato nečekaná otevřenost ministra spolu s razantním prošetřováním starých kauz mu může udělat velké jméno, ale také srazit vaz. Když už se však sympaticky rozhodl vsadit všechno a hrát vabank, mohl by se pokusit logicky dovést své přesvědčení o neschopnosti mnoha úředníků do smysluplného konce. Tím by bylo významné snížení jejich počtu, například na polovinu současného stavu. Prokázal by tak, že byrokratů máme zbytečně mnoho a že mnoho z nich nic nedělá, a zároveň, že pro ty schopné lze najít prostředky na slušný plat.
