Rozdílné sazby DPH a složitý systém jejího výběru při přeshraničním podnikání jsou trnem v oku nejen bruselským orgánům. Jakékoliv snahy o úpravu stávajícího systému však vzbuzují velké emoce, které zásadně ztěžují jakoukoliv konstruktivní dohodu.
VÝBĚR DANÍ Rozdílné sazby DPH a složitý systém jejího výběru při přeshraničním podnikání jsou trnem v oku nejen bruselským orgánům. Jakékoliv snahy o úpravu stávajícího systému však vzbuzují velké emoce, které zásadně ztěžují jakoukoliv konstruktivní dohodu.
| Na Madeiru se kvůli nízkým sazbám DPH přestěhovala už řada telekomunikačních firem. |
Červnové zasedání ministrů financí členských zemí ECOFIN opět potvrdilo neschopnost představitelů členských států Evropské unie dohodnout se na změnách systému v oblasti daně z přidané hodnoty. V rámci zasedání měla být vyřešena zejména končící platnost směrnice o DPH u přeshraničně poskytovaných elektronických služeb. Na program se dostala i sada opatření, která by zabránila dlouhodobému růstu podvodů s touto daní.
ŠKATULE, NEHEJBEJTE SE!
Podle stávajících pravidel se specificky u přeshraničních elektronických služeb - například služeb poskytovaných přes internet, telekomunikací nebo třeba placených televizních kanálů - platí DPH v zemi, kde má poskytovatel své sídlo. Logickým důsledkem je zrychlující se přesouvání těchto společností do zemí s nízkou úrovní daně z přidané hodnoty a to také v těch případech, kdy dodavatel i odběratel pocházeli původně z jednoho státu. Tygři v tomto sektoru podnikání, mezi jinými eBay-Skype, Amazon.com, CISCO Systems nebo i-Tunes, proto přesunují svá oficiální sídla hlavně do Lucemburska nebo na Madeiru. Zatímco první uvedená země vybírá DPH v minimální povolené výši 15 procent, portugalský ostrov má díky speciální výjimce tuto hodnotu ještě o dva procentní body nižší.
Pochopitelnou reakcí zemí s vyššími sazbami je snaha o úpravu tohoto systému tak, aby si plátce daně udržely na svém území. Ekonomičtí ministři všech členských států Evropské unie proto minulý měsíc projednávali návrh na přesunutí povinnosti platit DPH do země, kde je služba poskytnuta. Její výše by pak samozřejmě odpovídala místním zvyklostem.
Eurokomisař pro daňové záležitosti a cla Laszló Kovács návrh okomentoval: „Chceme se vyhnout neférovému daňovému soupeření, protože současný princip vybízí firmy, aby se přesouvaly do zemí s nejnižší mírou zdanění, což může narušovat soutěž a konkurenci.“ Natvrdo svůj pohled na celý problém vyjádřil rakouský ministr financí Karl-Heinz Grasser, který celému jednání ministrů předsedal: „Měli bychom se zeptat sami sebe, jaký má smysl, že nízké daňové sazby na nějakém ostrově patřícím k Evropě jsou využívány k narušování hospodářské soutěže.“
V zásadě konsenzuální návrh však ztroskotal na odporu tří zemí. Odpor Lucemburska a Portugalska pochopitelně vyplýval z jejich velmi nízké sazby této daně a tedy jejich zisků z přesouvání firem. Jasné „ne“ však vyjádřilo i Německo, které naopak celý návrh kvůli jeho úzkému zaměření považovalo za příliš slabý.
Souhlas se změnami pravidel spojila tato země s prosazením svého návrhu na plošné a obecné uplatňování takzvané „reverse-charge“ u DPH. To předpokládá přenesení povinnosti platit daň z přidané hodnoty při přeshraničním podnikání v Unii na spotřebitele. Na radikální postoj v této otázce mělo pravděpodobně vliv také plánované zvýšení DPH v Německu z 16 na 19 procent v příštím roce.
Jednání o této otázce proto skončilo krachem. „Už neočekávám, že bychom se v nejbližší době mohli pohnout kupředu,“ komentoval výsledek jednání zpočátku optimistický ministr Grasser. Jediným počinem tak bylo prodloužení platnosti zmiňované směrnice upravující placení DPH v této oblasti do konce roku. V současné době je ale obtížné odhadnout, zda tato krátká chvíle oddechu pomůže k nalezení celoevropského konsenzu a pro všechny přijatelného řešení.
ŠIBALOVÉ PŘEBÍRAJÍ INICIATIVU
Tento problém je ale pouze drobným kamínkem v chátrající struktuře unijního systému administrace a výběru daně z přidané hodnoty. Ta je v podstatě postavena na takřka třicet let staré tak zvané „šesté směrnicí“, která už nedokáže reagovat na pokračující integraci vnitřního trhu, odstraňování hranic a tedy i celních kontrol mezi jednotlivými státy Unie. Dnešní praxe, kdy se u služeb a zboží převážených přes hranice nevybírá DPH, tak přímo nahrává manipulacím s touto daní.
Nejjednodušším trikem je podle deníku Financial Times nákup zboží v některé členské zemi za účelem prodeje v zahraničí a tedy osvobozeného od DPH a jeho následný prodej už se zahrnutou daní. Firma poté zanikne a DPH státu neodvede. Složitější systém, zahrnující více zemí a řadu poboček, nazývá Evropská komise familiárně „kolotoč“. Jeho odhalení je v současné době velmi obtížné.
Eurokomisař Kovács odhaduje ztráty způsobené podvody s DPH na 60 miliard eur, jinak řečeno ohromujících 10 procent z celé této vybrané daně. Jen v sousedním Německu se úniky odhadují na 17 miliard eur, ve Velké Británii na zhruba 1,5 až 3 miliardy. „Zločinci zneužívají stávajícího systému velmi chytře a sofistikovaně. Obrovská suma peněz, o kterou takto přicházíme, by mohla sloužit k posílení ekonomického růstu, vytvoření nových pracovních míst, posílení konkurenceschopnosti většími výdaji na vědu a výzkum,“ posteskl si eurokomisař. Na jednacím stole při zmíněném setkání ministrů financí ležely tři možná řešení problému. Sám Kovács navrhl radikálně přestavět celý systém určování a výběru DPH. Podle něj by byla daň placena jednotlivými firmami v zemích původu a tuto daň by potom státy zaslaly do země, ve které byl výrobek či služba spotřebovány. Velmi odvážný plán ale vzbudil ostré negativní reakce. Vedle technických potíží totiž nutně vyvolává tlak na harmonizaci sazeb DPH. Při jejich rozdílné výši by bylo zboží ze zemí s nižší sazbou na společném trhu podstatným způsobem zvýhodněno. Ze strany maďarského eurokomisaře bylo proto předložení tohoto návrhu velmi optimistickým, až naivním krokem. Členské země se ještě nevzpamatovaly z půl roku starých sporů o snížených sazbách DPH, navíc jakékoliv návrhy směřující ke sjednocování daňových sazeb v Unii vzbuzují dlouhodobě velmi silný odpor. Ten souvisí s neochotou jednotlivých států vzdát se v této oblasti svých pravomocí ve prospěch Bruselu.
Větší naděje vzbuzoval návrh Německa, Rakouska a Velké Británie na plošné rozšíření „reverse-charge“. Tedy převedení povinnosti platit DPH na spotřebitele, který si ji vyměří sám. V Česku tento systém funguje například u zlata, v rámci Evropské unie zahrnuje reklamní, poradenské, právní a další služby. Už během jednání zažádala Británie alespoň o uplatnění tohoto režimu u mobilních telefonů a počítačových komponent, které jsou díky malému objemu a vysoké ceně u daňových úniků často využívány.
Poslední alternativou, která byla na jednání zvažována, bylo posílení administrativní kontroly a spolupráce mezi členskými státy v rámci stávajícího systému. Ani v této oblasti se státy nedokázaly shodnout na nějakém jednoznačném a proveditelném řešení, které by daňovým únikům zabránilo a celý problém byl tedy odložen. Nulový výsledek tak poukázal na limitovanou ochotu členských států ke spolupráci v této oblasti. Přestože je zjevné, že současná úprava výběru DPH u zboží i různých služeb zaspala dobu a na účinnosti a efektivnosti jí leccos chybí, nedokáží se státy zatím dohodnout na funkčním, kompromisním a dlouhodobě uplatnitelném řešení. *
| JAK ČELIT PODVODŮM S DPH? 1. Kompletní změna celého systému. Nahrazení dosavadního principu zdanění v zemi spotřeby zdaněním v zemi výroby. Kontroverzní návrh eurokomisaře Laszló Kovácse, který vyvolal vlnu odporu a jehož šance do budoucna jsou malé. Nemá důraznější podporu mezi představiteli členských států. 2. Plošné zavedení principu „reverse-charge“, kdy má daňovou povinnost automaticky spotřebitel, a který dnes funguje u řady služeb. Přes silnou podporu ze strany Německa, Rakouska a Velké Británie návrh neprošel. Samotný Brusel tento nástroj vnímá mírně skepticky. 3. Lepší koordinace mezi členskými státy, důkladnější kontroly, vytvoření Fóra společenství pro administrativní spolupráci, sdílení vzájemných informačních databází. Nekonfliktní, ale také málo konkrétní a účinný plán, který nicméně bude v budoucnu pravděpodobně nejsnáze průchozí variantou. Základní podmínkou schválení jakýchkoliv změn v této oblasti je jednomyslný souhlas všech členských států, bez možnosti kohokoliv přehlasovat. |
