Domníváte se, že pro současnou českou vládu je školství prioritou, tak jak to slibovala ve svém programovém prohlášení?
- 1) ano 10,9%
- 2) ne 77,2%
- 3) nevím, nemám názor 11,9%
Veřejnost se zabývá otázkou, co se 1. září odehraje v českých školách. Jenomže tento problém nezačíná a nekončí začátkem školního roku. Je vůbec školství prioritou vládního programu, tak jak to ČSSD deklarovala? Více než 77 procent účastníků Manažerského barometru se domnívá, že tomu tak není. První z respondentů ve své reakci uvádí: „Vláda má dnes jedinou prioritu, a to udržet se co nejdéle u moci. Přechod do opozice pro ni není řešením, udělá vše pro to, aby zůstala co nejdéle. Pokud by ji učitelé příliš ohrožovali, možná jim trochu ustoupí. Nic koncepčního ale v oblasti školství neudělala, a ani to neplánuje.“
Následující dvě odpovědi upozorňují na skutečnost, že ani šéfka resortu nebere svoje poslání příliš vážně: „Problémem je, že to vůbec není priorita pro paní ministryni. Její Anička je příkladem toho, jak si paní ministryně sama pro sebe hodnotí české školství. Pokud potřebuji nějakou službu, vždycky se ptám toho, kdo mi ji doporučuje, co si on sám bere.“ „Působení ministryně Buzkové zůstalo na úrovni, na kterou je zvyklá - pouhá PR sebeprezentace virtuální reality bez věcného obsahu a pracovního nasazení (na rozdíl od její neustálé přítomnosti na všech večírcích a „viditelných“ akcích).“
Manažeři jsou přesvědčeni, že význam školství je v každé vyspělé společnosti neoddiskutovatelný. Jeden z ředitelů například konstatuje: „Školství v tuto chvíli považuji za jeden z klíčových malérů naší společnosti a ekonomiky. Všechny vlaky nám dávno ujely, teď už nám odjíždějí i povozy. Nemít zahraniční vzdělání se již nyní stává dost silným handicapem. Za pět let nás s českým vzděláním estonský management v Česku lokalizovaných montážních linek ani nepustí k úklidovým prostředkům, abychom nic nepokazili.“
Další hlas tvrdí, že finance dostačují, jen je nutné s nimi správně zacházet: „Myslím, že peněz je ve školství (i ve zdravotnictví a jinde) dost a dost. Pouze se jimi plýtvá. Situace se nezlepší, budou-li se realizovat projekty typu Internet do škol, jejichž cílem je přesun peněz daňových poplatníků do kapes jejich volených zástupců a jimi jmenovaných „funkcionářů“ prostřednictvím projektů, které vyvolávají údiv již ve svém zárodku při výběrových řízeních.
Asi nikdo nepochybuje, že školství je základem budoucí konkurenceschopnosti národa. Všichni víme, jak vypadají české školy. Nechť se ale naši představitelé zajedou podívat, jak vypadají základní a střední školy na ostrovech Západní Samoa, které jinak žijí tradičním domorodým způsobem života (… nemluvě o tom, že se tam některé předměty vyučují už od základní školy v angličtině - a národní zájmy, národní hrdost ani národní identita Samoanů tím nijak netrpí). Pro hrdého Středoevropana, jemuž vědomí tradice Komenského zvedá frňák do nadoblačných výšin, je stěží představitelné, že na takových izolovaných ostrovech v Pacifiku je v každé vesnici supermoderní škola se sportovním komplexem s umělým osvětlením. A že nejúspěšnější absolventi středních škol pak na náklady malého a chudého národa pokračují ve studiu na amerických univerzitách.“
Tento názor podporuje a doplňuje další respondent: „Není to zdaleka jenom otázka platu učitelů nebo financí obecně, nýbrž především koncepce - ale tu neměla za posledních čtrnáct let vlastně žádná porevoluční vláda. Školství potřebuje radikální reformu odshora dolu a zase zpátky, důkladně provětrat a otevřít novým myšlenkám, které se proti byrokracii a sobecky omezenému, setrvačnému rozhledu pracovníků ve školství (nejen ministerských, ale i na místech mnoha ředitelů škol i samotných učitelů) a jejich nechuti cokoli měnit nemohou prosadit … České školství nesměřuje k reformě, nýbrž k zakonzervování pozic, které vyhovují především těm jeho představitelům, kterým z něj plyne možná ne tak docela lukrativní, ale zato bezpečný a trvalý příjem.“
A pro tentokrát úsměvný závěr: „Připomíná mi to starý vtip, kdy se dva zasloužení bolševičtí potentáti baví nad rozpočtem pro školství a na vězeňskou správu. Dohodnou se, že školství uberou a vězeňské správě výrazně přidají. Když se jich kolega ptá proč takto a zda-li je to v pořádku, odvětí mu - ty ještě budeš někdy studovat?“
Celkem odpovídalo 92 manažerů
