Tlumený hluk velkoměsta, osvětlené mosty, něžné šplouchání vln a chladivý říční vítr. Večerní procházka podél Dunaje nemůže nechat nikoho na pochybách, že Budapešť je staré imperiální město. Všechno je to tak trochu ostřejší než v Praze, ale přitom stejně romantické. Trochu ošuntělejší, ale stejně magické.
Odvěké srovnávání obou středoevropských metropolí má přitom reálný základ. Poloha Prahy i Budapešti je velmi podobná: na jedné straně hrad a podhradí, na druhé straně staré a nové město. Jen řeka teče v Budapešti opačně. Je tu ještě jedna maličkost: Budapešť je díky územním ziskům Edvarda Beneše vlastně tak trochu pohraniční město, jen 50 kilometrů odtud začíná Slovensko. Maďarské hlavní město je na rozdíl od Prahy ideální zimní destinací. Je tu nejen nespočet nových kaváren a bister, ale hlavně horké prameny na všechny způsoby. Ty dokážou i ze zimy udělat velmi příjemné období.
Povinnou návštěvou je lázeň v Gellértu přímo na nábřeží Dunaje (Kelenhegyi útca 4). Budova s nezaměnitelnou secesní atmosférou je potěšením nejen pro milovníky wellness, ale i architektury. Při plavání v místním bazénu si budete připadat jako v muzeu. Možná vás překvapí, že první horké prameny v této oblasti Budapešti byly objeveny už ve 13. století a ve středověku je pak hojně využívali Turci při svém obléhání Uher. Jako odkaz na osmanskou minulost města tu vznikly dva bazénky s pestrobarevnými obklady a s teplotou vskutku orientální – mezi 35 a 40 stupni. K tomu přidejte ještě saunu a své zimní rýmou znavené tělo dokonale prohřejete.
Taxikáři, novináři a demonstranti
Na cestách je nejlepší nechat se provést místními tak, abyste se pokud možno vyhnuli nepříjemným davům turistů, kterých je v Budapešti i v zimě celkem dost. Mercédesz Gyükeriová pracuje jako novinářka v nejznámějším maďarském ekonomickém týdeníku HVG. Je ráda, že se konečně někdo neptá jen na postupné omezování demokracie a Orbánův autoritářský režim, který zemi dnes mění. Na protesty demonstrantů (zatím povolené) teď můžete koneckonců narazit v ulicích Budapešti skoro každý den.
„Pokud přesto chcete zažít aktuální budapešťskou atmosféru plnou protestů, zajděte do bistra Tulipán (Nádor útca 34),“ navrhuje Mercédesz. Klasická maďarská hospoda vzdálená pouhých pár stovek metrů od majestátní a nově opravené budovy parlamentu je běžně plná taxikářů, kteří si vychutnávají přestávkovou gulášovku. Ve dnech protestů se to tu ale hemží demonstranty a novináři, kteří je přímo tady zpovídají.
Budapešť je město paradoxů, které někdy svérázně reflektují spletitou maďarskou historii. U budovy parlamentu můžete navštívit nový působivý památník revoluce z roku 1956 potlačené kulkami sovětských vojáků. Na nedalekém náměstí Svobody (Szabadság tér) zase narazíte na památník s rudou hvězdou a nápisem v azbuce na počest sovětských vojáků, kteří v roce 1945 přivezli do země komunismus. Podivná schizofrenie.
Pokud by se vám z toho zamotala hlava, doporučuji kávu v pravděpodobně nejlepší budapešťské kavárně Espresso Embassy (Arany János útca 15). Na mlýnku výběrová káva z místních pražíren a k tomu domácí bábovka. Nevýhodou jsou jen davy americké či japonské mládeže, kterou sem přivádí kvalitní filtr. Pro čerstvé prvotřídní pečivo stačí zajít do blízkého pekařství Artizán (Hold útca 3). Vychutnejte si výtečné sladkosti na různé způsoby, včetně vyhlášených šneků. Jen ráno a dopoledne se tu pravidelně táhnou fronty až na chodník.
Tohle není kostým
Většina turistů se pohybuje v někdejší Pešti, tedy levém břehu Dunaje.
Do Budína směřují především kvůli Královskému hradu a Rybářské baště s překrásnou vyhlídkou na město. Pokud chcete vyzkoušet trochu bizarní zážitek, vyrazte do bistra Bambi Eszpresszó (Frankel Leó útca 2–4). Zatímco v západních metropolích vznikají podobné retro podniky uměle jako houby po dešti, v Budapešti objevíte originál. Bistro jako vystřižené ze 70. let. „Kávu dostanete v hrnečku od servírky oděné ve 40 let staré zástěře. Ale pozor, tohle není kostým. Je to minulost, která přežila dodnes,“ říká budapešťská novinářka Mercédesz Gyükeriová. A protože se přenesete zpět do tuhého socialismu, patrně budete mít v Bambi i problém domluvit se anglicky. Takže česko-maďarský slovník s sebou!
Budapešť je ještě stále internacionální studentské město, přestože nacionalismus s nástupem Orbána a Jobbiku značně posílil. „Univerzity tady byly tisíc let a budou tu dalších tisíc. Vlády nikoli,“ odpovídá holandský manažer Dirk Jan van den Berg, šéf Evropského institutu pro technologie a inovace, který v Budapešti sídlí už deset let. Naráží na snahy Orbánovy vlády o omezení zahraničních vzdělávacích institucí včetně Středoevropské univerzity, kterou vede bývalý kanadský vrcholný politik Michael Ignatieff.
„Když jsme loni bojovali s Orbánem kvůli univerzitě, dobře jsem věděl, že 80 procent tradičních médií je pod kontrolou vlády. Ale najednou bylo 80 tisíc lidí v ulicích, přestože my jsme nic nezorganizovali. Žijeme totiž ve světě sociálních médií, která Orbán nereguluje,“ vypráví historik Ignatieff, potomek několika ministrů carského Ruska. Van den Berg i Ignatieff v Budapešti stále trvale žijí a nic na tom nehodlají měnit.
Jestli chcete nasát atmosféru liberální a pestré Budapešti navzdory současné vládní politice, určitě se zastavte v blízkovýchodní restauraci Mazel Tov (Akácfa útca 47) uprostřed někdejší židovské čtvrti. Jedinečný prostor v neopraveném dvoře nabízí ojedinělý gastronomický zážitek za velmi přijatelnou cenu. Určitě nevynechejte místní klasiku shakshuku – kořeněnou rajskou omáčku s vejci a teplou pita plackou.
Tradiční i moderní verzi budapešťské židovské kuchyně nabízí také Rosenstein
Vendéglö (Mosonyi útca 3).
„Restaurace vedená otcem a synem patří mezi vyhlášené podniky nejen v Budapešti, ale v celé zemi,“ upozorňuje Gyükeriová. Kromě tradičního perkeltu, leča či guláše ochutnejte i maďarskou rybí polévku.
Do mučicí kobky
A abyste si připomněli i tu méně šťastnou maďarskou minulosti, vyrazte do Domu teroru neboli Terror Háza Múzeum (Andrássy útca 60), jednoho z nejlepších muzeí totalitních režimů v Evropě. Autentická připomínka maďarského fašismu i komunismu sídlí v budově, která kdysi patřila židovské rodině Perlmutterových. Od roku 1937 pak sloužila jako sídlo a vězení fašistické strany Šípových křížů. Po roce 1945 přezvala kanceláře i mučicí kobky komunistická politická policie.
V tomto domě je historie tolik, že ji jen tak nevydýcháte. Přístupný je celý dům plný historických multimediálních expozic a také sklep, který plnil funkci vězení pro odpůrce obou režimů. Teprve tam si v plné síle uvědomíte zrůdnost totality.
A aby toho nebylo málo, uprostřed domovního dvorku stojí ruský tank T-54, kolem něhož visí fotografie obětí sovětské intervence v roce 1956. Na takovou návštěvu se jen tak nezapomíná. Snad do Domu teroru v Budapešti chodí pravidelně i členové současné maďarské vlády.
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
