Děj: Finále Davis Cupu v pražské O2 Aréně Osoby a obsazení: Mirek – ministr financí, Druhý Mirek: prodejce sportovních hvězd, Tomáš – nemocniční baron a tavič železa, Druhý Tomáš – útěkář, Martin – odkláněč, Mistr – nesmrtelný Zlatý slavík, Profesor – bojovník za lepší náladu
Druhý Mirek: Mirku, vole, to byl forhend.
Mirek: Promiň, jsem nějak mimo. Pořád musím myslet na ten rozpočet. Nějak jsem to rozvrtal a nevychází mi to.
Druhý Tomáš: Hele, jestli to potřebuješ zorchestrovat, mám jednoho známého, sedí tu taky. Na matiku byl dobrej, chytrej kluk, takovej mazánek.
Mirek: Spíš by to chtělo trochu sladit.
Mistr: Osladit? Etwas Süsses, meine Damen? (odkašle si a zpívá) Kávu si osladím…
Mirek: Snad jindy, Karle.
Martin: Jestli bys něco potřeboval odklonit, tak dej vědět.
Mirek: Já už mám odkloněno. Hele, ale támhle sedí Barták. Zajdu za ním, ať mi to přepočítá. To on vždycky uměl zařídit, aby to sedělo.
Tomáš: Chalani, pojeďme ke mně. Koupil jsem ten vládní kaštiel v Kolodějích. Mám tam i kurty po Štrougalovi. Zahrajeme, protáhneme se.
Druhý Tomáš: Beze mě, pánové. Chytla mě záda, takže mizím do Švýcarska.
Tomáš: Neblbni, tohle moji doktoři umí. Brknu někomu, ať se ti na to koukne.
Druhý Tomáš: Víš, jak nesnáším český doktory. Minule jsem z tý vojenský nemocnice musel utéct.
Mirek: No, nic, jdu za tím Bartákem. (odchází)
Profesor: Vás jsem na tenise ještě neviděl. Udělali mi pěknou lóži, takovou důstojnou. To na Štvanici jsme s Viktorem sedávali za takovým plůtkem, to bylo strašně nefér. Přitom tenis jsem vždycky považoval za českou hru, žádný falešný a prázdný golf, kde rozeštvávači šíří negativní emoce.
Mirek (vrací se): Tak Barták mi to hodí i s poznámkami.
Druhý Mirek: Mirku, vole, tak to je mečbol.
Pozn.: Text je literární nadsázkou a v žádném případě neodpovídá ničemu, co se v O2 Aréně událo.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky
