Základem efektivity ve zdravotnictví je včasná diagnostika. Český trh s laboratorními vyšetřeními vyžaduje změny. Již třetím rokem se potýká se stagnací úhrad za služby z veřejného zdravotního pojištění. Privatizován je jen z malé části. „Očekávám, že velké nemocnice z veřejného sektoru začnou vyhlašovat tendry na externí laboratorní služby. Stejný trend je v Evropě,“ říká Miroslav Herden, ředitel tuzemské jedničky synlab czech.
*Největším strašákem lidstva je rakovina. Je vyšetření na onkomarkery tak drahé, že se neprovádí v preventivních prohlídkách?
Není levné. Cena ale závisí na frekvenci. Kdyby se vyhlásil grant, jehož cílem je plošný screening, a vysoutěžil se férově za pevnou cenu, šly by náklady stoprocentně dolů. Dnes je test relativně drahý, protože není příliš častý. Proto by praktičtí lékaři potřebovali směrnice od odborných společností, jak mají postupovat. Například hematoonkologové by jim měli dát doporučení, jaké skupiny jsou rizikové, při jakých indiciích by jim měl lékař změřit konkrétní onkomarkery.
Zajímalo by mě, co považujete za drahé. Kolik myslíte, že stojí tumorový marker, a kolik byste byla ochotna za něj zaplatit? Například za laboratorní screening rakoviny prsu, který vám odhalí, jestli jste v riziku, či dokonce jestli již nemocí netrpíte.
*Zřejmě maximálně pár tisíc korun, pokud bych šla na vyšetření jednou ročně.
No, vidíte, toto vyšetření stojí stokoruny. Ale asi vám ho nikdy nikdo nedoporučil nebo vás o ceně neinformoval. Nyní vyjde na 130 korun. Některé markery, které se dělají často, stojí 50 korun, a kdyby se vyšetřovaly ještě častěji, zlevnily by na polovinu. Jiné, méně časté stojí 150 korun. Jednou naší laboratoří projde denně dejme tomu deset tisíc vzorků, ale jen dvacet z nich je tento typ markeru. Kdyby jich bylo dvě stě, stály by o třetinu méně. A při počtu dvou tisíc by vyšly na méně než polovinu.
*Je v tom ale rozpor. Zatímco představitelé pojišťoven tvrdí, že se vyšetřuje zbytečně moc, odborníci zase namítají, že pacienti jsou málo vyšetřováni…
To jsou dvě polopravdy. Souhlasím s tím, co říkají pojišťovny. Shodl jsem se s nimi, že doktoři, místo aby selektivně analyzovali, co je doopravdy potřeba, většinou požadují stejnou sadu výsledků.
Jsem pojištěn i v Německu, a pokud si chci udržet své bonusy, musím po padesátce jednou do roka zajít na preventivní prohlídku. Takže absolvuji dva dny vyšetření. Kromě běžných parametrů, jako jsou jaterní testy, mi změřili všechny onkomarkery, poslali mě na kolonoskopii, vyšetření prostaty a mnoho jiných. Nakonec řekli, že je vše v pořádku a ať se za rok zase přihlásím.
Tady v Čechách otec mé ženy, jemuž je 71 let, jde k praktikovi na podobnou prevenci a on mu změří cukry v krvi, udělá jaterní testy, zkontroluje cholesterol a tím je hotovo a za rok přijďte zase. Ten člověk nemá problém ani s cukrovkou ani s tuky, je ale v rizikové skupině, a potřeboval by tak například vyšetřit prostatu.
Ano, na jednu stranu se zbytečně často testuje, na druhou stranu by se mělo predikovat více testů selektivně ušitých na pacienta. Předešlo by se sekundárním nákladům ve zdravotnictví. Včasná diagnostika jakýchkoliv onkologických problémů je základem pro to, aby systém pracoval efektivně. A to se bohužel neděje.